Pečená husa versus kohout na víně aneb Čecha prezervativy nepotěší

Tisk

vinoeBylo mimo sezónu a barevné vinice na vlnitých kopcích kraje Beaujolais nasávaly poslední teplé podzimní paprsky. Na dřevěných pryčnách v blízkosti sklepů staříci pokuřovali voňavé doutníky a vítali každý vzruch s pohledem na utichlé řady vinné révy. Ocitla jsem se až v Beaujeu známém díky oslavám provázejícím na svět nové víno (beaujolais nouveau – vždy třetí listopadový čtvrtek, tedy dnes).

Oprýskané uličky mě dovedly do středu malé vísky, kde se v oparu mlhy rýsovalo dlážděné náměstí s kavárnou a sochou ve stínu vzrostlého javoru. Bylo po ránu a nostalgickou náladu jsem šla zapít červeným, kávu jsem vynechala a přidala ještě jedno červené. Bylo mi blaze na duši i na těle. Bylo to dovolenou, sluncem o něco západnějším než u nás a červeným o něco kvalitnějším než u nás.

Procházela jsem zahrádkou kavárny sem tam a otírala kapky rosy z kovového zábradlí. Myslela jsem na to, jak se tato ospalá osada jednou ročně probudí a zaplaví lidmi dychtícími po vínu. Představovala jsem si, jak tu zvečera víno teče proudem do ulic, jak se z dřevěných sudů vylévá přímo na kamenné chodníky. Kolemjdoucí potom nabírají pohárkem z desítek tekoucích stružek a pochutnávají si na zemité chuti vína této oblasti.

S posledním douškem sklenička ztratila červený nádech a já skrze čiré sklo zahlédla cosi neforemného na štukové omítce. Moderní krabice mě probrala z romanticky zašlé letargie. Nahnula jsem se a zaostřila oči na ohyzdu. Vážně tam visel... Automat na prezervativy. "Zrovna tady?" kroutila jsem zaraženě hlavou. "Dobře, neestetické, ale praktické," řekla jsem smířlivě po chvíli a otočila hlavu na druhou stranu. Oči mi sjížděly skrze záplavu pootevřených okenic do omšelé ulice. "Má to patinu," přikyvovala jsem uznale, když jsem zahlédla znovu podivnou bílou škatuli. "Cože? Zase? To není možné, další automat na náměstí o velikosti 20 x 20 m?" Rozvolněná představa francouzských mravů mě začala opouštět. Stiskla jsem pevně nožku prázdné sklenky, když na mě z protějšího chodníku vybafl neonový nápis Pharmacie (lékárna). To už je ale vážně nevkus, dupla jsem podpatkem o dlažbu. "Je čas zaplatit!"

Takový "odfiltrovaný" zážitek po ranním snění jednoho nepotěší, obzvlášť ne na dovolené. "Je tady ospalo, jedeme zpátky domů," protáhla jsem se. Cestou zpět do Čech jsem přemýšlela, že možná i proto my, Češi, při svatomartinských oslavách hodíme kohouta (bez vína) do kouta a servírujeme křehoučkou dozlatova pečenou husu...

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek