Moto v rytmu Granka

Tisk

skutrKde se v nás bere slabost pro babety, pionýry, staďáky a další kozí dechy? "Co je malý, to je milý. Co je retro, to je cool." A je to zřejmě pravda, alespoň co se motorek týče.

Směšné, malebné, divné, pitoreskní stroje 50. – 70. let minulého století mají své kouzlo, mají styl. Mají tradici Čezety a Jawy. Mají nostalgii starých dobrých mechanických časů, kdy byla motoelektronika ještě v plenkách a řidič si vše podstatné opravil sám, přímo na cestě, jen s brašničkou nářadí. A když to náhodou nevyšlo, drapnul svůj porouchaný pekáč tak říkajíc za rameno a dovlekl ho domů. Cestou si možná říznul dvě, tři pivka Kofolou, aby hořkou pachuť z nezdaru jízdy zapil. S kolemjdoucími si svorně zanadával a zpátky přišel takříkajíc v uvolněné motonáladě, s chutí zase někdy někam vyrazit.

Ještě koncem devadesátých let se ob jednu českou garáž nějaký ten malý motorový zázrak ve více či méně pojízdné formě nacházel. O desetiletí později tyto omšelé poklady ukrývaly už jen zapomenuté kůlny a vrakoviště. Dnes začínají obrátkami nabírat na hodnotě a majitelé si je hýčkají. Sem tam se některé z nich jako "luxusní leštěnky" blýsknou i na vážně míněných motorkářských srazech.

A tak nevím, zřejmě zase jen bájím v mléčném baru nad jahodovým koktejlem a vaječným chlebem, ale řekla bych, že v téhle české motovášni hraje jistou roli i legendární dětský komiks Čtyřlístek. Už jen fiktivní obec Třeskoprsky, která je domovem hrdinů příběhu, má nadšení pro prskolety přímo v názvu. Rozkládám na umakartový stolek poslední číslo (1969/2019) – půl století jízdy Pindi, Bobíka, Fifinky a Myšpulína, nejoblíbenější a nejdéle vycházející český komiks. Fííííííha! To by do toho hrom uhodil, aby něco z poctivé četby o Myšpulínových vynálezech, konstrukčních dovednostech, úpravách červeného starožitného vozu neprorostlo z dětských hlav do dospělosti. Nadšení pro veteránismus i "garážing" musíme mít prostě v krvi.

Odemykám vrata, úzký pruh slunečních paprsků osvěcuje chromy na nádrži a kousek plexi. Je tam, čeká na mě ve stínu BMW. Beru ho za řidítka, sezóna začíná. Sbalím si pár Horalek, Pedro do kapsy a jedu. Termix nechám doma, mám k němu tak nějak rozporuplný vztah. Každé retro mi nesedí, ale moje prasátko (Skútr Čezeta 175) rozhodně ano. Výroba československá, desing šílený, barevná kombinace bez zábran, jízdní vlastnosti nic moc, spotřeba velká, rychlost malá. Ale jak ho jednou miluješ, není co řešit. Zapoj vozík PAv40, zapomeň na opruzený zadek i rozklepané ruce a vedlejší cesty ti otevřou brány retroráje...

obrazek_10
obrazek_10

obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek