Stakany a dvojí metr

Tisk

vino6"Jezdím do Čech dělat fasády devět let. Domů dorazím dvakrát do roka na tři týdny, na seno a na dřevo," odpovídá Vasil, zatímco do sebe klopí poslední doušek naší slivovice. Koukám skrz prázdnou láhev na první zakarpatský podvečer. Vasil trvá na tom, že budeme spát u něho doma. Má krásnou ženu, syna (15) a dceru (7). A taky devět koček. V malé místnosti rozloží gauč pro hosty. Je tma. Kolem svítí jen záplava kočičích očí. "Kšic, kš, jedeš!" Chvíli kočky proháním kolem gauče, ale pak štvanici vzdávám. Je to jejich. Nenápadně skopnu kocoura ze spacáku a zavírám víčka. Ráno je nebe modré jako Vasilovy duhovky. Dostáváme bohatou snídani. Domácí sice udiveně kroutí hlavou, že místo stakana vodky zapíjíme černým čajem, ale peníze za pobyt odmítá: "Bylo to pozvání, přeju šťastnou cestu."

A tak máme pocit, že na východě nežijí jenom špatní lidé, jak je to někdy v současnosti prezentováno, a že pohostinnost je tu tak nějak stále doma. Cestou zvažuju, kdo z nás by byl ochotný pracovat za Vasilových podmínek, kdo by za výdělek obětoval čas strávený s rodinou, čas strávený doma. A kdo z nás by u sebe přijal cizí lidi na noc jako hosty. A o kousek dál (díra) na sakramentsky hrbolaté cestě (díra) i to, že někdo prostě nemá na výběr (díra, díra), nestěžuje si a maká, aby bylo líp (náhle končí asfalt).

A pak je tu Oksana. Na Ukrajině dostudovala technologii textilního průmyslu, provdala se v Čechách a nyní je úspěšnou provozní vinotéky. Má sílu za tři a ještě něco navíc. Životní zkušenosti, vyrovnání a nezdolnost. A i když to schovává za brýle, i zmíněnou pohostinnost. Z nevelké vinotéky vybudovala prostor, kde se lidé chtějí setkávat. "Je to jen business, Evi," odpovídá mi a píchá nenuceně párátkem do kousků uzeného lososa. "Kecáš, Oksano, lidé sem chodí spíš kvůli tobě než kvůli vínu! Jsi tu pro ně. Pečuješ, sdružuješ, nasloucháš i bavíš. Pěstuješ živou komunitu." Strategie dobrého marketingu se tady potkává s talentem přirozené "barmanky". Sama prý pije alkohol zřídka, když degustuje, a tak si rýpnu: "Jak tedy pečuješ o své štamgasty, aby se brzo neuchlastali?" Dlouhýýýýýýýýýýý smích...

Žije a pracuje v Česku přes dvacet let, ale stále na ni někteří odchozí s dvoulitrem stáčeného sem tam opovržlivě zabrblají. Je to podivné, jaký dvojí metr máme. Pokud se někdo z našich známých prosadí v cizině, bereme ho jako úspěšného. S úspěšným cizincem u nás má ale stále leckdo problémy.

A Oksana? Posune si brýle a jde uvařit pouličním trhovcům čaj. Je jim prý venku zima. Prodejci jí zase na oplátku nechají trochu zeleniny zdarma. Občas tedy hosté vinotéky ochutnají boršč nebo si jako já darem k vínu odnesou pár cuket, okurek a rajčat. No kdo z nás, Čechů, by odolal. "I LOVE YOU, OKSANA. Máš nás zmáknutý, máš nás v paži!"

Foto Jan Mudra

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek