Gruzie. Země rozkročená mezi Evropou a Asií. Jedna z kolébek křesťanské civilizace

Tisk

SAM 0587Prázdniny slouží také k tomu vypadnout z rutiny všedních dní. A opájet se svobodou a volností. Je třicet let od Listopadu a stále se SVOBODY nemohu nabažit. Cestování ke svobodě patří. Je to celkem prosté. Musíte vědět, co chcete vidět, pak si koupíte přes internet letenku, doletíte na místo, na letišti si půjčíte auto a pak už záleží jen na vás. Žádný organizovaný program, žádný průvodce, žádné zajištěné služby předem, záleží jen na vás, kam dojedete, kde budete spát, co budete jíst, co chcete vidět... v tom vidím svobodu cestování.

Moje letošní kroky vedly do Gruzie. Proč zrovna tam? Jako učitel dějepisu a literatury rád poznávám místa spjatá s naší civilizací. A proč tedy Gruzie? V Gruzii byla bájná Kolchida. Sem pluli argonauti za zlatým rounem. Narodila se tady Médea. Prométheus byl přikován ke kavkazské hoře Kazbegi. Gruzie jako druhá na světě přijala křesťanství jako státní náboženství (po Arménii, ale 40 let před Římskou říší, roku 340). A Gruzie je kolébkou nejúžasnějšího nápoje na světě (pivaři pominou) vína.

Dvanáctidenní putování nezklamalo. Naopak. Divoká příroda; štíty Velkého Kavkazu přes 5 000 m; pravoslavné kostely i z 5. století; vynikající jídlo; domácí pekárny chleba na každém rohu; vstřícní a ochotní lidé; excelentní červené víno, zejména odrůda saperavi; rodiště Stalina Gori; etiketa vína s označením Josif; krávy na silnici i na dálnici; Batumi – gruzínská Dubaj s mrakodrapy a investičním boomem; kamenité pláže Černého moře; divoká krajina muslimské autonomní oblasti Adžárie; perfektní asfaltky jako proutkem se proměňující v prašnou cestu s hlubokými dírami; plantáže čaje, melounů, citrusové háje; cisterny kvasu (nápoj vzniklý kvašením obilí s obsahem 0,5% alkoholu; všudypřítomní prodavači domácího medu; na ulici řemesla u nás mizející – krejčí, ševci, opraváři všeho druhu; fantastické jídlo na každém rohu, vynikající dorty; Borjomi – lázně pro carskou rodinu; plynové potrubí ve vesnicích vedoucí ve výši tří metrů; Tbilisi – směs pravoslavných kostelů, mešit, synagog s ultramoderní architekturou; policie vybavená americkými auty; květinové trhy; sirné lázně – balzám pro celé tělo i duši; polorozpadlé továrny jako důsledek pádu Sovětského svazu; bída na venkově i elegance Gruzínek ve městech; psi, psi a ještě jednou psi – všude, v poslední vesnici i na luxusní třídě hlavního města; jízda nedaleko hranic Jižní Osetie a Abcházie – dvě enklávy odtržené z Gruzie pod ruským vlivem; kostel svaté Trojice v pozadí s bájnou horou Kazbegi; cenová hladina většinou nižší než u nás -benzin za 18 -20 Kč, jídlo v hospodě do stovky; točené pivo za 24, bochník domácího chleba za jednu lari (8 Kč); vlastní gruzínské písmo; touha zařadit se do EU - všude vlají vlajky Evropské unie; a pro mou generaci výhoda – domluvíte se kdekoliv rusky.

Byla to báječná jízda. Scenérie Kavkazu umocněná památkami světové extratřídy a k tomu báječní lidí a báječné jídlo. Gruzii doporučuji všem. Až tady byla kdysi Římská říše, dnes je tady podle jedněch geografů Evropa, podle druhých Asie. Země rozhodně zahrnuje prvky obou světadílů. Pro odvážné cestovatele – letenku do Gruzie tam i zpět dáte za šest tisíc. A ještě uvidíte nově otevřené nejmodernější letiště světa v Istanbulu při mezipřistání.

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10

obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek