Paní na (ú)klid

Tisk

EK 083a"Tak to už je vážně nechutný," potáhnu prasklým kelímkem po šupleti lednice. "Promiň, mlíčko do kafe nebude," ohlédnu se po kamarádce. "Musím to vytřít!""Já ledničku nevytírám," nabírá cukr na lžičku Renata, "když je nejhůř, beru to vysavačem." "Cože," vyvalím oči, "lednici? Tak to je drsný..." Renča upíjí z hrnku a líčí mi včerejší volejbal. Každopádně já se celý odpolední dýchánek nemůžu odtrhnout od představy hubice svíjející se mezi taveným sýrem, načatou šunkou a kapkami pomerančového džusu.

Hranice naklizené domácnosti se oproti generaci maminek a babiček rozhodně posunuly. Komínky prádla tak nějak popadaly. Žijeme ve větším nepořádku, i když kolem sebe máme přehršel spotřebičů usnadňujících domácí práce. Jenže... Koho by bavilo vymývat zanesené sítko od sušičky po našlapaném pracovním meetingu, sklokeramickou desku, toustovač, když zrovna dopíjíte po večeři sklenku červeného? Nebo se snad šťourat v ucpaném odpadu po "relaxační vaně"? A tak raději narychlo sfouknete vonnou svíčku a pšššššt, je tma.

Jenže pak se to lenošení nastřádá, a když ne děti, tak minimálně manžel začne neklidně podupávat. A i když se hlasitě bráníte argumenty, že v dnešní společnosti se rodinné priority posunuly už úplně jinam a že časový pres je prostě neúnosný, v hlavě vás v tichosti hlodá pravda pravdoucí, že péče o domácnost je ŽENSKÁ ZÁLEŽITOST. A že i v tomto podivně unisexovém věku je to zkrátka na vás.

A po drobné sebereflexi možná přistoupíte i na nápravu, když ne o 180°, tak alespoň o 90°.Tak trochu uhnete a najmete si paní na úklid. "Tu si neber, je pomalá a nedůsledná. Najmi tu druhou." Zdá se mi to nedůsledně sympatické, ale ..., poslouchám rady známých. "Mě ti tak motivuje, že většinou uklidím už před tím." "Tak to já teda ne, uklízení nesnáším. To raději vydělám ty peníze a mám full-servis. Každopádně jsem na té ženské emocionálně závislá. Když odchází, jsem totálně happy."

A tak žhavím telefon a s pátečním ránem vyhlížím paní Věru. U branky zasvítí žlutá taška. Za chvíli z ní Věra odkládá na konferenční stolek brýle, hřeben a lak na vlasy. Podivná kombinace, říkám si, ale tak každý máme své libůstky. A vlastně je mi tím tak trochu blíž. Společný čaj bortí odstup a bez známky narušení soukromí domácnosti mákáme obě jako šroub. A v tom nekonečném boji o čas mám nakonec prostor upéct i bábovku. Kluky odpoledne potěším.

Totálně happy si nepřipadám, žlutá taška už zmizela a mě dost pobolívají záda. Každopádně doma je uklizeno a klid a ten pocit je fajn. Zdá se mi, že mám čas a chuť pocukrovat bábovku. Trochu si s tím vyhrát a přidat i trochu vanilky. Ušlehat šlehačku a namlít čerstvou kávu.

Nikdo není dokonalý a každý umí jen něco. Třeba báječnou šlehačku, olíznu si prst...

Foto Jan Mudra

obrazek_10
obrazek_10

obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek
obrazek_10
obrazek_10
zpět na článek