Broumovsko

Středa 18.říjen 2017

Poslední aktualizace19.10.2017 04:47

Czech Dutch English German Polish
Jste zde: Stane se Podrobnosti - Výstava Iva Švorčíka

Napsat e-mail Tisk

Výstava Iva Švorčíka  

Název:
Výstava Iva Švorčíka
Datum konání:
09.10.2017 - 31.10.2017 
Místo konání:
Hronov - Hronov
Kategorie:
Výstava

Popis

Komorní výstava hronovského umělce Iva Švorčíka připomene, že by se umělec letos dožil osmdesáti let, a představí převážně, vzhledem k omezenému prostoru, jen kresby, drobnou grafiku, ilustrace a kreslený humor. Výstava, kterou pořádá Kulturní a informačn

Kdo: Ivo Švorčík (2. 8. 1937 – 20. 2. 2004)

Kde: foyer Sálu Josefa Čapka

Kdy: VERNISÁŽ proběhne 9. října v 16 hodin a výstava potrvá do 31. října 2017

Akademický malíř Ivo Švorčík se narodil v Náchodě, ale vyrůstal a žil v Hronově, kde také pod vedením jen o málo staršího Josefa Lamky učinil v letech 1947–1949 první kroky k profesionální umělecké dráze. Následující tři roky se školil na Jiráskově gymnáziu v Náchodě u profesora Jiřího Votýpky. V letech 1953–1955 studoval na Vyšší umělecké škole uměleckého průmyslu v Křižovnické ulici a ve Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze. Přípravu k umělecké profesi pak v letech 1955–1961 završil studiem na Akademii výtvarných umění, kde absolvoval u profesora Antonína Pelce. Následovalo třiadvacet měsíců vojenské služby; v roce 1963 se vrátil do Hronova.

Hodnotu místa původu si Ivo Švorčík uvědomoval a často s radostí říkával, že svůj Hronov s výjimkou studentských a vojenských let nikdy neopustil. Po návratu domů se pustil do umělecké, pedagogické, veřejné i organizační práce. V Náchodě asistoval Jiřímu Votýpkovi při vedení výtvarného kroužku, získal několik hodin úvazku na Lidových uměleckých školách v Hronově a v Broumově, začal vystavovat (s Milanem Bubákem), pracoval v propagaci národního podniku VEBA Broumov, pro který mimo jiné výtvarně realizoval expozice pěti krajských veletrhů Zenit, spolupracoval s podnikovým časopisem Život VEBY, v roce 1965 inicioval vznik skupiny výtvarníků „3 M“ (Miroslav Polák, Milan Bubák, Miroslav Šimek). Umělecky působil a byl evidován Svazem československých výtvarných umělců jako výtvarník z povolání. V roce 1969 mu ředitel Vlastivědného muzea v Broumově PhDr. Miroslav Otte připravil první zcela samostatnou výstavu obrazů (další v muzeu následovaly v letech 1972, 1999, 2001, 2005). V Hronově první samostatnou výstavu mu uspořádal fotograf Pavel Rejtar v Jiráskově divadle u příležitosti konání Amatérského filmového festivalu v roce 1970. V témže roce, po zániku uměleckého svazu, mu bylo zrušeno členství a až později byl alespoň registrován u Českého fondu výtvarných umělců, aby se mohl živit jako umělec.

70. léta byla pro Iva Švorčíka dobou složitou. Byl již ženat a měl dvě děti. Z politických příčin měl problémy, nevystavoval a živil se všelijak. Spolupracoval s filmtiskovou tiskárnou komunálního podniku v Broumově jako šablonář a prováděl pro ni i grafické návrhy. V těžké době mu odvážně podal přátelskou ruku ředitel Otte, ale působil u něj na částečný úvazek až od roku 1979. V muzeu připravoval a instaloval výstavy, podílel se na výtvarných návrzích expozic, zpracovával grafickou stránku propagace expozic a výstav muzea, prováděl i některé konzervátorské a restaurátorské práce a později začal psát své první texty k výstavám. V roce 1980 ho podpořil zakázkou na ilustrační doprovod své knihy přítel z dětství přírodovědec RNDr. Jan Žďárek; kniha Neobvyklá setkání obdržela už v témže roce cenu nakladatelství Panorama. Od roku 1981 učil (do roku 1997) na částečný úvazek v Lidové škole umění v Hronově (později základní umělecké škole); od roku 1995 organizoval a připravoval svým žákům výstavy a psal o nich. V roce 1984 byl přijat do Svazu českých výtvarných umělců a až tehdy mu uspořádal výstavu obrazů a grafiky ředitel Okresní galerie výtvarného umění v Náchodě Jindřich Roubíček v Malé výstavní síni. Od toho roku se Ivo Švorčík také pravidelně účastnil Náchodského výtvarného podzimu – přehlídky umění regionu. V 80. letech tak říkajíc vstoupil do společnosti; jak sám napsal, politicky „byl uznán za neškodného“. Dostal první úkoly v Hronově – návrhy a realizace propagačních panelů Jiráskových Hronovů a tvořil tak výtvarnou podobu jeho jednotlivých ročníků. Přijal také nabídku lektorství ve výtvarném kroužku při národním podniku TEPNA Náchod a vedl ho do května 1991. V souvislosti s tímto jeho působením je třeba uvést, že splnil i nepsanou povinnost činného umělce a výtvarného pedagoga nalézt, vyškolit a uvést do světa umění nové talenty.

V roce 1986 mu uspořádala Dagmar Hnízdilová ze Sdruženého závodního klubu ROH v Novém Městě nad Metují v Kině 70 tamtéž velkou samostatnou výstavu, kterou bylo možno považovat v daném kontextu za definitivní rehabilitaci umělce. V roce 1989 počal pracovat na ilustracích knihy Vladimíra Ježka „o válečných střetech v napoleonských dobách v severních Čechách“, kniha ale po spisovatelově smrti v roce 1991 již nebyla realizována. Ještě roku 1989 se zúčastnil s akademickým malířem Jiřím Škopkem dvoutýdenního krajinářského sympozia v Německé demokratické republice v kraji Magdeburg. Z přivezených obrazů v témže roce spolu uspořádali v Městském muzeu v Jaroměři výstavu. Tvůrčí úsilí a výstavní aktivity 80. let završila v roce 1990 výstava obrazů a grafiky 60. až 80. let, kterou v náchodské galerii – zámecké jízdárně na ochoz připravil Jan Kapusta. Tato výstava nebyla šířeji založenou retrospektivou, ale shrnula úplněji a přehledně třicet let Švorčíkovy tvorby. V roce 1990 se stal členem Unie výtvarných umělců, pobočky v Hradci Králové, a pravidelně se účastnil jejích členských výstav.

V roce 1993 uspořádal PhDr. Vlastimil Havlík, ředitel Textilního muzea v České Skalici v Muzeu Boženy Němcové a Textilním muzeu v České Skalici Švorčíkovu výstavu obrazů, kreseb a grafiky z let 1953 až 1993 – první skutečnou retrospektivu, výstavu zásadního významu, protože již ve změněném společenském ovzduší umělce znovu připomněla a podnítila dlouhodobější zájem o jeho dílo ve východočeském regionu. Výstava sama, Havlíkovy pohledy na dílo v katalogu a v tisku i vstřícné soudy recenzentů výstavy vytvořily příznivé východisko pro přijetí díla jako celku, tedy i jeho kontroverznější části – především Intimních deníků I a II, které se spolu s jeho dosud známou tvorbou začaly v příštích letech vystavovat (zámek Staré Hrady u Jičína, 1996; Stará radnice v Broumově, 1996; Galerie A. V. Šrůtka U Slovana v Náchodě, 1999) a vyvolaly zájem veřejnosti i o autorovy názory.

Švorčíkovu volnou tvorbu přerušila na dlouhá léta publicistická práce, související s novinami náchodského okresu Náš čas, do něhož pravidelněji přispíval od roku 1991 jako externí spolupracovník a od roku 1993 již jako jeho redaktor – výtvarný recenzent, fejetonista, komentátor a kreslíř na volný úvazek. Od března 1994 do konce roku 2001 nakreslil a pod značkou ŠVOŠR (Švorčík – Šrůtek) publikoval stovky perokreseb, z nichž uspořádal několik výstav.

V letech 1994–1999 vyučoval v Centru odborné přípravy Hronov obor umělecké zpracování kovů dějiny výtvarného umění a výtvarnou výchovu. V roce 2002–2003 vyučoval na Střední průmyslové škole textilní ve Velkém Poříčí obor propagační výtvarnictví dějiny umění a výtvarnou přípravu. Těžká nemoc ukončila jeho pedagogická angažmá. Zkraje roku 2004 ještě se zájmem, ale s vědomím konce, aktivně spolupracoval na své životní retrospektivě, která se uskutečnila na podzim téhož roku ve všech výstavních prostorách Galerie výtvarného umění v Náchodě – zámecké jízdárně. Té se už ale Ivo Švorčík nedočkal, zemřel v náchodské nemocnici v pátek 20. 2. 2004.

Ivo Švorčík rozvinul svůj malířský rukopis plně až po studiích v 60. letech, kdy rychle podléhal hluboce osobnímu citovému poeticko-expresívnímu založení, opřenému o vnitřní, neateliérové světlo. Figurální tělesnost stavěl a tvaroval výraznou malířskou konturou a expresívní kresebnou linií. Když vyvážil kresebné podání s malířským pojetím a scelil tak obrazovou formu, specificky se obrátil k životu náměty i barevností tak, že vrchu nabývala smyslnost. V 60. a 70. letech maloval nejčastěji obrazy žen při toaletě a akty v intimitě interiéru. Nezachycují exhibice modelů, ale koncentrovaný, v sebe pohroužený, tichý, lyrický svět. Umělec často akcentoval spíše způsob a výraz malířského podání, než určitý typ. Podobně maloval i podobizny. V cyklu Vernisáže zachycoval společenský život; obrazy byly volnými skupinovými portréty kulturní veřejnosti. V 80. letech přibyly cyklus Divadlo, obrazy Hronova a Broumova, tanečnic, individuální i rodinné portréty a další motivicky solitérní malby. V 80. letech se věnoval i grafice, konkrétně linorytu; vedle volné tvorby také ex libris. V 90. letech eliminovala jeho tvorbu přispěvatelská činnost pro Náš čas. Celá 90. léta pro něj psal, ale také kreslil společenskou a politickou satiru; intenzívní publicistická práce: stovky glos, článků, recenzí výstav, esejí a na půl tisíce kreseb pro noviny byly příčinou tvůrčí pauzy. Perokresbou (kolorovanou) také ilustroval v roce 1997 knihu Jana Žďárka Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti? aneb Hmyzí státy (kniha s dvěma sty ilustrací obdržela výroční cenu Josefa Hlávky za rok 1997 v oboru živé přírody). V 70. až 90. letech vznikal diskutovaný, místně známý, dílem kvalitní cyklus Intimní deník I a II. Počtem tvoří dobré dvě třetiny malířského díla. Naturalisticky s obsedancí maloval Švorčík expresívní výjevy partnerského erotického chování, zastupujícího mu v obraze epickou složku. Malířskou část svého tematicky zaměřeného díla završil v prvních letech 21. století několika obrazy zklidněnými, baladického ladění, s napětím i klidem formulovanými ve tvářích téměř portrétně charakterizovaných.

Švorčíkův výtvarný dojmově a emočně vrstevnatý svět byl v roce 2004 v náchodské galerii představen rozsáhlou retrospektivou, která představila umělce jako osobnost umělecky vyzrálou a celistvou. Ukázalo se, že jeho práce zvláštní vyhraněné obrazotvornosti nepostrádají to, co v současném malířském umění často marně hledáme – intenzitu výrazu, přímost osobní výpovědi, život i cíl.

Až po politických a společenských změnách v roce 1989 směl Ivo Švorčík rozhodovat o své výtvarné tvorbě a dostal příležitost vyjadřovat myšlenky i slovem. Pravidelně psal pro týdeník Náš čas. Zajímalo ho vše, co souviselo s výtvarným uměním; ohlašoval, komentoval a recenzoval výstavy, upozorňoval na výtvarné talenty, na jejich úspěchy. Zajímal se o programy veřejných i soukromých galerií a muzeí v okrese, ale i o celostátní tisk. Informoval o výstavách v regionu, referoval o prezentacích místních umělců mimo něj i v zahraničí, komentoval import umění do náchodského regionu. Sledoval odborná periodika, deníky i ostatní tisk orientovaný na společenské, kulturní a umělecké dění a upozorňoval na domácí umělce, o kterých se v nich psalo. Vyjadřoval tím hrdost na region, svůj upřímný zájem o jednotlivce i umělecké kolektivy, radost, že se prosadili i mimo něj. Díky jeho rozhledu a zájmu o sféru výtvarného umění tvoří jeho publikační činnost, orientovaná na výtvarné umění, pestrou a zřejmě dosti úplnou „kroniku“ uměleckého výstavního dění náchodského okresu cca od roku 1991 do roku 2003 (psal též úvody do katalogů k výstavám a zahajoval je). Byl vnímavý, citlivý pozorovatel života, všímal si událostí významem rozdílných. Se zaujetím se vyjadřoval ke kulturnímu dění místnímu i nadregionálnímu. Vedle výtvarného umění sledoval historii, politiku, divadlo, film, hudbu, literaturu, publicistiku, výtvarné školství. Psal rád. Stejně jako výtvarné tvoření, stalo se psané slovo jeho vyjadřovacím prostředkem a osobní výpovědí. Spojil nutkání k veřejné zpovědi se zájmem veřejně zaujímat stanoviska k dění a problémům doby, kterou žil; k politickým, společenským a kulturním událostem. To se mu pozoruhodně zdařilo v několika cyklech svých vyprávění, majících povahu povídky nebo fejetonu. V nich, na podkladě osobních zážitků, příběhů a vlastních zkušeností, uvažuje nad historií a současností, poukazuje na světlé stránky, trápení, paradoxy, senzace i ostudy doby. Vzpomíná, komentuje, filozofuje – satiricky s převažujícím humorem kultivovaným jazykem vesele i hořce činí události a věci povahy obecně lidské srozumitelnějšími a „přijatelnějšími“. Jeho publikační činnost je svědectvím kulturních tradic i současných aktivit sledované oblasti 90. let 20. století a počátku 21. století. Jeho publikované texty literární povahy jsou nepochybně součástí jeho osobní výtvarné výpovědi. Spojují znalosti, vědění, lidskou moudrost, smysl pro společenské dění, cit pro dobu a její atmosféru. Jako záminku k příběhům si nejčastěji bral své osobní zážitky let dětských, školních i studentských, i časů dospělosti, proto jeho vyprávění obsahují autobiografické prvky. Ovšem tím podstatným však je vždy to, co je pojí s minulou i současnou dobou. Obsáhlejší stati, zaměřené především na významné osobnosti regionu, publikoval v dalších regionálních periodikách orientovaných společensky a historicky kulturně (Noviny Náchodska, Rodným krajem, Broumovsko, U Nás – Hronovské listy).

Ivo Švorčík chybí. Slovem výmluvný, štětcem krajně upřímný, společenský, podněcoval k úvahám a zval k otevřené diskusi. Chybějí jeho samostatné výstavy, které byly svátkem výtvarnosti a poezie, chybějí obrazy na náchodských salonech i na salonech hradecké pobočky Unie výtvarných umělců, obrazy osobité, působivé, zcela jistě výjimečné.

V roce 2014 vydala Galerie výtvarného umění v Náchodě monografii Ivo Švorčík od autorského kolektivu: Karel Franze, Jan Kapusta, Ivan Krejčí, Miroslav Otte, Ivo Švorčík, Jan Žďárek. Vedle úvodní stati o životě a tvorbě umělce, vzpomínek vrstevníků a spolupracovníků, vlastní autorovy zpovědi, soupisů výstav, literatury o autorovi a dalších faktografických údajů obsahuje publikace kompletní soupisy Švorčíkovy publicistické práce. V knížce o 152 stranách je barevně reprodukováno 75 obrazů, kreseb a grafik.

Jan Kapusta

Výstava, kterou pořádá Kulturní a informační středisko Hronov ve spolupráci s rodinou umělce, potrvá do 31. 10. 2017.

Místo konání

Místo:
Hronov -
Město:
Hronov

Popis

Hronov je město v severovýchodních Čechách asi 10 kilometrů od Náchoda. Leží na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859. 

Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda. Od roku 1931 se v něm každoročně konají mezinárodní přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov. Na budově je umístěna reliéfní pamětní deska obětem 1. světové války od J. Horejce z roku 1932, v přízemí busta Aloise Jiráska a Josefa Čapka, provedená F. Bartákem. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka (realizován podle projektu arch. Miloše Skaunice). Ve druhém patře divadelní budovy najdeme Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. 

Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska (1851 - 1930) pochází z konce 18. století a náleží k památkám lidové architektury. V přilehlém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha - dílo sochaře Josefa Malejovského.

Webové stránky města.

Foto Creative Commons Kelovy

jirasek


Zvětšit mapu

Doporučujeme

Vítězové letošní Broumovské klávesy vystoupí v pražském Rudolfinu

klav

Pražské Rudolfinum přivítá ve středu 18. října laureáty letošního ročníku Mezinárodní soutěže pro mladé klavíristy Broumovská klávesa...celý článek

Poslední komentáře