Broumovsko

Pátek 15.prosinec 2017

Poslední aktualizace18.12.2017 04:10

Czech Dutch English German Polish
Jste zde: Stane se Podrobnosti - Výstava Iva Švorčíka

Napsat e-mail Tisk

Výstava Iva Švorčíka  

Název:
Výstava Iva Švorčíka
Datum konání:
09.10.2017 - 31.10.2017 
Místo konání:
Hronov - Hronov
Kategorie:
Výstava

Popis

Komorní výstava hronovského umělce Iva Švorčíka připomene, že by se umělec letos dožil osmdesáti let, a představí převážně, vzhledem k omezenému prostoru, jen kresby, drobnou grafiku, ilustrace a kreslený humor. Výstava, kterou pořádá Kulturní a informačn

Kdo: Ivo Švorčík (2. 8. 1937 – 20. 2. 2004)

Kde: foyer Sálu Josefa Čapka

Kdy: VERNISÁŽ proběhne 9. října v 16 hodin a výstava potrvá do 31. října 2017

Akademický malíř Ivo Švorčík se narodil v Náchodě, ale vyrůstal a žil v Hronově, kde také pod vedením jen o málo staršího Josefa Lamky učinil v letech 1947–1949 první kroky k profesionální umělecké dráze. Následující tři roky se školil na Jiráskově gymnáziu v Náchodě u profesora Jiřího Votýpky. V letech 1953–1955 studoval na Vyšší umělecké škole uměleckého průmyslu v Křižovnické ulici a ve Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze. Přípravu k umělecké profesi pak v letech 1955–1961 završil studiem na Akademii výtvarných umění, kde absolvoval u profesora Antonína Pelce. Následovalo třiadvacet měsíců vojenské služby; v roce 1963 se vrátil do Hronova.

Hodnotu místa původu si Ivo Švorčík uvědomoval a často s radostí říkával, že svůj Hronov s výjimkou studentských a vojenských let nikdy neopustil. Po návratu domů se pustil do umělecké, pedagogické, veřejné i organizační práce. V Náchodě asistoval Jiřímu Votýpkovi při vedení výtvarného kroužku, získal několik hodin úvazku na Lidových uměleckých školách v Hronově a v Broumově, začal vystavovat (s Milanem Bubákem), pracoval v propagaci národního podniku VEBA Broumov, pro který mimo jiné výtvarně realizoval expozice pěti krajských veletrhů Zenit, spolupracoval s podnikovým časopisem Život VEBY, v roce 1965 inicioval vznik skupiny výtvarníků „3 M“ (Miroslav Polák, Milan Bubák, Miroslav Šimek). Umělecky působil a byl evidován Svazem československých výtvarných umělců jako výtvarník z povolání. V roce 1969 mu ředitel Vlastivědného muzea v Broumově PhDr. Miroslav Otte připravil první zcela samostatnou výstavu obrazů (další v muzeu následovaly v letech 1972, 1999, 2001, 2005). V Hronově první samostatnou výstavu mu uspořádal fotograf Pavel Rejtar v Jiráskově divadle u příležitosti konání Amatérského filmového festivalu v roce 1970. V témže roce, po zániku uměleckého svazu, mu bylo zrušeno členství a až později byl alespoň registrován u Českého fondu výtvarných umělců, aby se mohl živit jako umělec.

70. léta byla pro Iva Švorčíka dobou složitou. Byl již ženat a měl dvě děti. Z politických příčin měl problémy, nevystavoval a živil se všelijak. Spolupracoval s filmtiskovou tiskárnou komunálního podniku v Broumově jako šablonář a prováděl pro ni i grafické návrhy. V těžké době mu odvážně podal přátelskou ruku ředitel Otte, ale působil u něj na částečný úvazek až od roku 1979. V muzeu připravoval a instaloval výstavy, podílel se na výtvarných návrzích expozic, zpracovával grafickou stránku propagace expozic a výstav muzea, prováděl i některé konzervátorské a restaurátorské práce a později začal psát své první texty k výstavám. V roce 1980 ho podpořil zakázkou na ilustrační doprovod své knihy přítel z dětství přírodovědec RNDr. Jan Žďárek; kniha Neobvyklá setkání obdržela už v témže roce cenu nakladatelství Panorama. Od roku 1981 učil (do roku 1997) na částečný úvazek v Lidové škole umění v Hronově (později základní umělecké škole); od roku 1995 organizoval a připravoval svým žákům výstavy a psal o nich. V roce 1984 byl přijat do Svazu českých výtvarných umělců a až tehdy mu uspořádal výstavu obrazů a grafiky ředitel Okresní galerie výtvarného umění v Náchodě Jindřich Roubíček v Malé výstavní síni. Od toho roku se Ivo Švorčík také pravidelně účastnil Náchodského výtvarného podzimu – přehlídky umění regionu. V 80. letech tak říkajíc vstoupil do společnosti; jak sám napsal, politicky „byl uznán za neškodného“. Dostal první úkoly v Hronově – návrhy a realizace propagačních panelů Jiráskových Hronovů a tvořil tak výtvarnou podobu jeho jednotlivých ročníků. Přijal také nabídku lektorství ve výtvarném kroužku při národním podniku TEPNA Náchod a vedl ho do května 1991. V souvislosti s tímto jeho působením je třeba uvést, že splnil i nepsanou povinnost činného umělce a výtvarného pedagoga nalézt, vyškolit a uvést do světa umění nové talenty.

V roce 1986 mu uspořádala Dagmar Hnízdilová ze Sdruženého závodního klubu ROH v Novém Městě nad Metují v Kině 70 tamtéž velkou samostatnou výstavu, kterou bylo možno považovat v daném kontextu za definitivní rehabilitaci umělce. V roce 1989 počal pracovat na ilustracích knihy Vladimíra Ježka „o válečných střetech v napoleonských dobách v severních Čechách“, kniha ale po spisovatelově smrti v roce 1991 již nebyla realizována. Ještě roku 1989 se zúčastnil s akademickým malířem Jiřím Škopkem dvoutýdenního krajinářského sympozia v Německé demokratické republice v kraji Magdeburg. Z přivezených obrazů v témže roce spolu uspořádali v Městském muzeu v Jaroměři výstavu. Tvůrčí úsilí a výstavní aktivity 80. let završila v roce 1990 výstava obrazů a grafiky 60. až 80. let, kterou v náchodské galerii – zámecké jízdárně na ochoz připravil Jan Kapusta. Tato výstava nebyla šířeji založenou retrospektivou, ale shrnula úplněji a přehledně třicet let Švorčíkovy tvorby. V roce 1990 se stal členem Unie výtvarných umělců, pobočky v Hradci Králové, a pravidelně se účastnil jejích členských výstav.

V roce 1993 uspořádal PhDr. Vlastimil Havlík, ředitel Textilního muzea v České Skalici v Muzeu Boženy Němcové a Textilním muzeu v České Skalici Švorčíkovu výstavu obrazů, kreseb a grafiky z let 1953 až 1993 – první skutečnou retrospektivu, výstavu zásadního významu, protože již ve změněném společenském ovzduší umělce znovu připomněla a podnítila dlouhodobější zájem o jeho dílo ve východočeském regionu. Výstava sama, Havlíkovy pohledy na dílo v katalogu a v tisku i vstřícné soudy recenzentů výstavy vytvořily příznivé východisko pro přijetí díla jako celku, tedy i jeho kontroverznější části – především Intimních deníků I a II, které se spolu s jeho dosud známou tvorbou začaly v příštích letech vystavovat (zámek Staré Hrady u Jičína, 1996; Stará radnice v Broumově, 1996; Galerie A. V. Šrůtka U Slovana v Náchodě, 1999) a vyvolaly zájem veřejnosti i o autorovy názory.

Švorčíkovu volnou tvorbu přerušila na dlouhá léta publicistická práce, související s novinami náchodského okresu Náš čas, do něhož pravidelněji přispíval od roku 1991 jako externí spolupracovník a od roku 1993 již jako jeho redaktor – výtvarný recenzent, fejetonista, komentátor a kreslíř na volný úvazek. Od března 1994 do konce roku 2001 nakreslil a pod značkou ŠVOŠR (Švorčík – Šrůtek) publikoval stovky perokreseb, z nichž uspořádal několik výstav.

V letech 1994–1999 vyučoval v Centru odborné přípravy Hronov obor umělecké zpracování kovů dějiny výtvarného umění a výtvarnou výchovu. V roce 2002–2003 vyučoval na Střední průmyslové škole textilní ve Velkém Poříčí obor propagační výtvarnictví dějiny umění a výtvarnou přípravu. Těžká nemoc ukončila jeho pedagogická angažmá. Zkraje roku 2004 ještě se zájmem, ale s vědomím konce, aktivně spolupracoval na své životní retrospektivě, která se uskutečnila na podzim téhož roku ve všech výstavních prostorách Galerie výtvarného umění v Náchodě – zámecké jízdárně. Té se už ale Ivo Švorčík nedočkal, zemřel v náchodské nemocnici v pátek 20. 2. 2004.

Ivo Švorčík rozvinul svůj malířský rukopis plně až po studiích v 60. letech, kdy rychle podléhal hluboce osobnímu citovému poeticko-expresívnímu založení, opřenému o vnitřní, neateliérové světlo. Figurální tělesnost stavěl a tvaroval výraznou malířskou konturou a expresívní kresebnou linií. Když vyvážil kresebné podání s malířským pojetím a scelil tak obrazovou formu, specificky se obrátil k životu náměty i barevností tak, že vrchu nabývala smyslnost. V 60. a 70. letech maloval nejčastěji obrazy žen při toaletě a akty v intimitě interiéru. Nezachycují exhibice modelů, ale koncentrovaný, v sebe pohroužený, tichý, lyrický svět. Umělec často akcentoval spíše způsob a výraz malířského podání, než určitý typ. Podobně maloval i podobizny. V cyklu Vernisáže zachycoval společenský život; obrazy byly volnými skupinovými portréty kulturní veřejnosti. V 80. letech přibyly cyklus Divadlo, obrazy Hronova a Broumova, tanečnic, individuální i rodinné portréty a další motivicky solitérní malby. V 80. letech se věnoval i grafice, konkrétně linorytu; vedle volné tvorby také ex libris. V 90. letech eliminovala jeho tvorbu přispěvatelská činnost pro Náš čas. Celá 90. léta pro něj psal, ale také kreslil společenskou a politickou satiru; intenzívní publicistická práce: stovky glos, článků, recenzí výstav, esejí a na půl tisíce kreseb pro noviny byly příčinou tvůrčí pauzy. Perokresbou (kolorovanou) také ilustroval v roce 1997 knihu Jana Žďárka Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti? aneb Hmyzí státy (kniha s dvěma sty ilustrací obdržela výroční cenu Josefa Hlávky za rok 1997 v oboru živé přírody). V 70. až 90. letech vznikal diskutovaný, místně známý, dílem kvalitní cyklus Intimní deník I a II. Počtem tvoří dobré dvě třetiny malířského díla. Naturalisticky s obsedancí maloval Švorčík expresívní výjevy partnerského erotického chování, zastupujícího mu v obraze epickou složku. Malířskou část svého tematicky zaměřeného díla završil v prvních letech 21. století několika obrazy zklidněnými, baladického ladění, s napětím i klidem formulovanými ve tvářích téměř portrétně charakterizovaných.

Švorčíkův výtvarný dojmově a emočně vrstevnatý svět byl v roce 2004 v náchodské galerii představen rozsáhlou retrospektivou, která představila umělce jako osobnost umělecky vyzrálou a celistvou. Ukázalo se, že jeho práce zvláštní vyhraněné obrazotvornosti nepostrádají to, co v současném malířském umění často marně hledáme – intenzitu výrazu, přímost osobní výpovědi, život i cíl.

Až po politických a společenských změnách v roce 1989 směl Ivo Švorčík rozhodovat o své výtvarné tvorbě a dostal příležitost vyjadřovat myšlenky i slovem. Pravidelně psal pro týdeník Náš čas. Zajímalo ho vše, co souviselo s výtvarným uměním; ohlašoval, komentoval a recenzoval výstavy, upozorňoval na výtvarné talenty, na jejich úspěchy. Zajímal se o programy veřejných i soukromých galerií a muzeí v okrese, ale i o celostátní tisk. Informoval o výstavách v regionu, referoval o prezentacích místních umělců mimo něj i v zahraničí, komentoval import umění do náchodského regionu. Sledoval odborná periodika, deníky i ostatní tisk orientovaný na společenské, kulturní a umělecké dění a upozorňoval na domácí umělce, o kterých se v nich psalo. Vyjadřoval tím hrdost na region, svůj upřímný zájem o jednotlivce i umělecké kolektivy, radost, že se prosadili i mimo něj. Díky jeho rozhledu a zájmu o sféru výtvarného umění tvoří jeho publikační činnost, orientovaná na výtvarné umění, pestrou a zřejmě dosti úplnou „kroniku“ uměleckého výstavního dění náchodského okresu cca od roku 1991 do roku 2003 (psal též úvody do katalogů k výstavám a zahajoval je). Byl vnímavý, citlivý pozorovatel života, všímal si událostí významem rozdílných. Se zaujetím se vyjadřoval ke kulturnímu dění místnímu i nadregionálnímu. Vedle výtvarného umění sledoval historii, politiku, divadlo, film, hudbu, literaturu, publicistiku, výtvarné školství. Psal rád. Stejně jako výtvarné tvoření, stalo se psané slovo jeho vyjadřovacím prostředkem a osobní výpovědí. Spojil nutkání k veřejné zpovědi se zájmem veřejně zaujímat stanoviska k dění a problémům doby, kterou žil; k politickým, společenským a kulturním událostem. To se mu pozoruhodně zdařilo v několika cyklech svých vyprávění, majících povahu povídky nebo fejetonu. V nich, na podkladě osobních zážitků, příběhů a vlastních zkušeností, uvažuje nad historií a současností, poukazuje na světlé stránky, trápení, paradoxy, senzace i ostudy doby. Vzpomíná, komentuje, filozofuje – satiricky s převažujícím humorem kultivovaným jazykem vesele i hořce činí události a věci povahy obecně lidské srozumitelnějšími a „přijatelnějšími“. Jeho publikační činnost je svědectvím kulturních tradic i současných aktivit sledované oblasti 90. let 20. století a počátku 21. století. Jeho publikované texty literární povahy jsou nepochybně součástí jeho osobní výtvarné výpovědi. Spojují znalosti, vědění, lidskou moudrost, smysl pro společenské dění, cit pro dobu a její atmosféru. Jako záminku k příběhům si nejčastěji bral své osobní zážitky let dětských, školních i studentských, i časů dospělosti, proto jeho vyprávění obsahují autobiografické prvky. Ovšem tím podstatným však je vždy to, co je pojí s minulou i současnou dobou. Obsáhlejší stati, zaměřené především na významné osobnosti regionu, publikoval v dalších regionálních periodikách orientovaných společensky a historicky kulturně (Noviny Náchodska, Rodným krajem, Broumovsko, U Nás – Hronovské listy).

Ivo Švorčík chybí. Slovem výmluvný, štětcem krajně upřímný, společenský, podněcoval k úvahám a zval k otevřené diskusi. Chybějí jeho samostatné výstavy, které byly svátkem výtvarnosti a poezie, chybějí obrazy na náchodských salonech i na salonech hradecké pobočky Unie výtvarných umělců, obrazy osobité, působivé, zcela jistě výjimečné.

V roce 2014 vydala Galerie výtvarného umění v Náchodě monografii Ivo Švorčík od autorského kolektivu: Karel Franze, Jan Kapusta, Ivan Krejčí, Miroslav Otte, Ivo Švorčík, Jan Žďárek. Vedle úvodní stati o životě a tvorbě umělce, vzpomínek vrstevníků a spolupracovníků, vlastní autorovy zpovědi, soupisů výstav, literatury o autorovi a dalších faktografických údajů obsahuje publikace kompletní soupisy Švorčíkovy publicistické práce. V knížce o 152 stranách je barevně reprodukováno 75 obrazů, kreseb a grafik.

Jan Kapusta

Výstava, kterou pořádá Kulturní a informační středisko Hronov ve spolupráci s rodinou umělce, potrvá do 31. 10. 2017.

Místo konání

Místo:
Hronov -
Město:
Hronov

Popis

Hronov je město v severovýchodních Čechách asi 10 kilometrů od Náchoda. Leží na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859. 

Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda. Od roku 1931 se v něm každoročně konají mezinárodní přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov. Na budově je umístěna reliéfní pamětní deska obětem 1. světové války od J. Horejce z roku 1932, v přízemí busta Aloise Jiráska a Josefa Čapka, provedená F. Bartákem. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka (realizován podle projektu arch. Miloše Skaunice). Ve druhém patře divadelní budovy najdeme Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. 

Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska (1851 - 1930) pochází z konce 18. století a náleží k památkám lidové architektury. V přilehlém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha - dílo sochaře Josefa Malejovského.

Webové stránky města.

Foto Creative Commons Kelovy

jirasek


Zvětšit mapu

Doporučujeme

Hlasujte pro maturanty Gymnázia Broumov!

gymnazium broumov 4.a

Studenti ze všech koutů České republiky dostali možnost zaslat University of New York v Praze kreativní fotku své třídy a vyhrát tak 25 000 korun k tomu, aby se jejich maturitní ples stal nezapomenutelným zážitkem. Mezi deset finalistů se dostala i maturitní třída 4.A Gymnázia Broumov...celý článek

Poslední komentáře