Největší radost v životě mi dělají moje děti
Vyučená kuchařka a servírka Jana Daňková (33) se narodila a celý život žila v Hronově. Teď je na mateřské s druhým synem a příští rok ji čeká stěhování do Heřmánkovic. „Nejvíc se mi tam líbí ten klid. Žádné kamiony, žádné houkačky, to je v Hronově každou chvíli,“ říká mladá maminka, kterou zanedlouho čeká také hledání nové práce.
Ráda jezdí na výlety. Jana Daňková s rodinou.
Jak se to stalo, že se stěhujete do Heřmánkovic?
Přítel tam má baráček, už přes rok tam jezdíme. Teď opravujeme místnosti a chceme se stěhovat příští rok.
Těšíte se?
Ano! Nejvíc se nám líbí ten klid. Žádnej kamion, žádný houkačky. To je v Hronově každou chvíli, protože tam máme byt hned u silnice.
Plánujete ještě další miminko?
No původně jsme to tak s přítelem mysleli, ale nakonec to vypadá že ne, že to teď nepůjde kvůli zdravotním problémům. Ale určitě, jen co se to vyřeší, budeme chtít dál zkoušet štěstí. Zatím mě tedy od příštího roku čeká hledání nové práce.
Co jste dělala předtím?
Servírku, původně to bylo v Hronově U Pilouse, pak v penzionu Prajsko. Vaří tam za mě dobře, jen šéf je trochu svéráz.
A co tady na Broumovsku? Líbí se vám tady nějaká restaurace?
Zatím jsme neměli moc čas to zkoumat. Byli jsme v Alce, tam je to to taky dobrý. Pak jsme byli v restauraci naproti hřbitovu, tam to bylo taky dobrý. Servírku bych klidně dělala dál. Baví mě na tom práce s lidmi, kupodivu. Nemohla bych být zavřená někde ve fabrice. Takhle si člověk aspoň popovídá.
V Heřmánkovicích máte nějaké známé? Je tam příležitost se seznámit?
Chodíme občas třeba na fotbalová utkání, jak tomu říká přítel „na prales“. Nějaký známý tam máme a se sousedy jsme taky zadobře.
A vaše rodina je v Hronově?
Rodina je spíš v Náchodě. Taky sem za námi jezdí na chaloupku, nebo my jedeme za nimi. Studovala jsem v Novém městě nad Metují, obor kuchař číšník.
Pěstujete nějaké koníčky? Nebo co děláte nejraději, když máte chvilku pro sebe?
Když se můžu natáhnout a koukat na seriál… Malej je teď hodně živej, takže toho času moc není. Přítel má koníčka – zpívá, nebo spíš „bleje“, do mikrofonu v metalové kapele. Jmenují se Tredis Harm Any. Za mě je to ale v klidu kouknout se na seriál nebo jít se projít. Mám ráda výlety, tak se těšíme, že příští rok už malej bude ťapat i sám a nebudeme muset jezdit s kočárem. Protože s tím kočárem pak jsou menší možnosti výletů kvůli přístupnosti.
Vzpomenete si na nějaký nejhezčí výlet?
Mě se asi líbí všechny, procházka na čerstvém vzduchu a klídek. Nejlépe někde lesem.
Sledujete aktuální dění? Komunální politiku?
Informace o dění čerpám hlavně z internetu. Na zprávy radši moc nekoukám, vždycky mě tam něco naštve. Politiku nesleduju vůbec, do toho se nemontuju, protože tomu stejně nerozumím. Ale dění v obci se snažím sledovat – přes stránky Heřmánkovic. Zatím jsme tam byli na těch zápasech, pak na veteránech, jak letos, tak i loni. Přítel má taky veterány, ten je z toho nadšenej a malýmu se autíčka samozřejmě moc líbí. Konají se tam taky nějaké akce pro děti, ale na to zatím nebyl moc čas.
Do školky budete chodit už v Heřmánkovicích?
Ano, malýmu jsou teď dva roky, proto se právě potřebujeme přestěhovat nejdéle do prázdnin, aby mohl po létě začít chodit do školky už v Heřmánkovicích.
Máte zázemí v Hronově, nebudete v Heřmánkovicích v izolaci?
No já moc nikam nechodím, a teď co mám malýho, tak už vůbec ne, a že bych se nějak kamarádila s maminkama, to taky není úplně můj šálek kávy. Mám v Hronově vlastně jen jednu kamarádku, mou sousedku, takže Hronov mi v tomto asi chybět nebude.
Co vás dnes přivedlo do Broumova?
Dnes jsem se potřebovala stavit v trafice, jinak sem jezdíme s přítelem obvykle o víkendech nakoupit, takže jedeme autem do Lídlu nebo do Penny.
Co vám dělá v životě největší radost?
Asi děti! Tohle je můj druhý syn. Ještě mám staršího, tomu je třináct, to už je jiný šídlo.
Jak se ten těší na stěhování do Heřmánkovic? Líbí se mu tam?
No zatím úplně nadšený není, ale snad se to časem změní. Zatím tady moc kamarády nemá, ale v Heřmánkovicích je zahrada, takže se tam může vyřádit. I s Píďou, on si ho úplně vymodlil, bráška. Ti jsou spolu pečení vaření.
Už máte vymyšlené, kam půjde do školy?
Teď je v šesté třídě a zatím čekáme, jak rychle se budeme stěhovat, jestli bude příští rok chodit ještě v Hronově nebo už tady v Broumově.
Je něco, čeho se obáváte?
Poslední dobou se obávám hlavně o svého tátu, který je na tom zdravotně špatně a bohužel už to nikdy lepší nebude.
A na co jste hrdá?
Hrdá jsem samozřejmě na své syny ale i na svého přítele, který se nám snaží udělat útulný domov, i když sám kolikrát nemá moc síly.
Rozhovor vznikl v rámci projektu „Příběhy přehlížených lidí na česko-polské hranici“ podpořeném Journalismfund Europe ve výzvě Pluralistic Media for Democracy
