Dovolená mezi první a druhou vlnou

Ale dovolená není jenom pobyt tam, ale i cesta na místo. Před mnoha lety jsem jezdil stopem po Evropě a častěji byla cesta samotným cílem než nějaké konkrétní místo kontinentu.

Takže jsme jednoho dne odpoledne vyjeli. První zastávka byla na okraji Hradce Králové u benzínky. K tomu samozřejmě patří nezbytné kafíčko, záchod a protažení pomalu tuhnoucích svalů. Už při příjezdu na benzínku nás Samuel informoval, že tam stojí tatra a bagr. Společně s traktorem, kombajnem, popeláři a hasiči nejoblíbenější stroje. Jak postupně odjížděli po natankování, bylo potřeba všem zamávat. Řidiči reagovali podobně, zamávali, zatroubili či blikli světly. A přijížděli a odjížděli další. Tříletý Samuel byl v sedmém nebi.

"Samíku, pojď, už pojedeme dál," řekl jsem mu po průjezdu jednoho kamionu.

"Ale já nechci," dopověděl mi a pak mi vysvětloval, že tady chce zůstat a mávat na kamiony a tatry. A mně došlo, že Samuelovi by stačilo, abychom zůstali někde u silnice, kde by mohl pozorovat provoz a mávat na projíždějící těžkou techniku. Osobní auta ho tak neberou. (Jedna drobná poznámka – čím dál víc zjišťuju, že popeláři berou všechny děti, nejenom kluky... že by první náznak genderového vyvážení?)

Děti jsou tak trochu zrcadlem toho, jak by mohl vypadat jiný svět. Nevím, jestli lepší nebo horší – prostě jiný. Děti ještě nejsou zatížené povinnostmi; nezajímají je daně, předpisy, byrokracie, povinné platby čehokoliv, nutnost chodit do práce a dalších asi milionu věcí, které si civilizace vynutila pro vlastní existenci. Samuel nepotřebuje ke štěstí obdivovat pozůstatky středověkého charakteru města. Jemu stačí mávat na bagry a tatry. Nepotřebuje kulinářskou ekvilibristiku, aby se najedl. Když má hlad, stačí mu chleba s máslem. Nepotřebuje dovolenou u moře, protože mu stačí malý nafukovací bazének na zahradě. Nevyžaduje značkové oblečení, protože je mu jedno co bude mít na sobě, až bude bagr dělat díru do písku a nakládat na tatru. Jeden z jeho starších kamarádů mi jednou řekl, že až bude velký, bude jezdit s bagrem. Ale k tomu musí mít řidičák a cigarety. A fousy...

Dětský svět nepohrdá vymoženostmi společnosti. On je prostě nevnímá a nezajímají ho. To, co my vnímáme jako podružnosti, oni chápou jako podstatu. Pokud vidí, že každý bagrista kouří, tak si z toho odvodí, že bagrista nutně musí mít cigarety. A ještě jednu důležitou vlastnost musí každý bagrista nebo řidič tatry či traktoru mít: mávat na všechny děti kolem cesty.

Z benzínky jsme samozřejmě odjeli a pokračovali dál v cestě. A udělali ještě několik dalších zastávek, ale žádná z nich nebyla tak záživná, jako v Hradci Králové.
V Českém Krumlově turisté byli. Na můj vkus jich bylo víc, než bych si přál. Ale podle lidí, kteří tam jezdí opakovaně, jich bylo prý málo. Uličkami se dalo projít, aniž by do člověka kdokoliv vrazil. Malebnost uliček sebou ovšem nese i negativa: centrem Krumlova nejezdí žádná pořádná technika. Ale naštěstí na dětském hřišti u řeky nafoukli skákací hrad.