Chlapi mě mezi sebe přijali bez jakýchkoli předsudků

Michaela Mašková, foto archiv H. Dziuby

Pátek, 23. února 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Hana Dziuba z teplického Sboru dobrovolných hasičů.

Pavel Borna: Jen v mém okruhu přátel a pomocníků Teplicko-adršpašské 33 je tolik zajímavých lidí, které bych rád do této štafety zapojil, že sám nevím. Těžká otázka. Přesto preferuji vztah k dobrovolné činnosti a jelikož jsme v Teplicích nad Metují, napadají mě naši tepličtí hasiči, kteří mají velké úspěchy v dětském požárním sportu. Proto bych se chtěl zeptat Hanky Dziuby, vedoucí mládeže a jednatelky Sboru dobrovolných hasičů u nás v Teplicích nad Metují na otázku: Co považuješ za svůj největší úspěch při své dobrovolné činnosti a co Tě ve Tvé činnosti nejvíce motivuje.

Hana Dziuba: Tak to je těžká otázka. Dobrovolné činnosti se věnuji již téměř třicet let. Vede samozřejmě činnost u hasičů, a hlavně ta s mládeží. Jsem však také členkou výjezdové jednotky hasičů a členkou místní organizace Českého červeného kříže v Teplicích nad Metují. A můj největší úspěch? Je jich hned více a netroufám si něco vyzdvihnout.

Jedním z mých úspěchů jsou současné výsledky našich dětí a skvělá práce v týmu vedoucích, protože to, že se dětem daří, je dílem nás všech. Jsou za tím hodiny a hodiny práce. Jak příprav tréninků, samotné tréninky a potom samozřejmě účast na závodech. Každý rok od dubna do června máme volné snad jen tři víkendy. Děti to baví a závodí srdcem. A věřte mi, že vždycky, když jsem unavená a vidím doma, co všechno nestíhám udělat a co je potřeba, a vím, že další víkend strávím s dětmi na závodech, říkám si, jestli třeba už není čas ubrat a jít „na odpočinek“. Jenže pak se dětem zadaří a vybojují do zbrojnice další pohár a to, co v těchto chvílích vidím v jejich očích, mě vždy dojme, dobije energií a další sobotu vyrazíme znovu závodit. Již druhým rokem se dvěma děvčatům podařilo probojovat se na MČR v běhu na 60 metrů překážek. A to je pro mě největší motivace – radost a štěstí v dětských očích! 

Za další úspěch, který považuji i za takový osobní hnací motor, je práce v jednotce. Při téhle práci mě naplňuje to, že tady člověk opravdu pomáhá. Je jedno, jestli se jedná o požár, nehodu, odstranění spadlých stromů nebo poskytnutí první pomoci. Každá ruka se počítá. Jsem vděčná, že mě chlapi před více než deseti lety mezi sebe přijali bez jakýchkoli předsudků. Jsme jedna parta a jeden tým, který pomáhá tam, kde je to potřeba. A tady bych možná mohla opět odpovědět na druhou část Pavlovy otázky, co mě motivuje. Pořád je co zlepšovat a pro mě je motivací právě držet s chlapy krok, prostě jim stačit. Chytne-li mě lenošení, uvědomím si, že nechci, aby na mě třeba ve skalách při zásahu čekali nebo jsem došla k někomu, kdo potřebuje pomoct na pokraji sil. A tak se pěkně zvednu a jdu si zaběhat nebo zacvičit. Jak říká moje maminka „jsem holka bláznivá“, ale pokaždé, když zahouká siréna a já se převléknu do zásahového a vyrazím s ostatními, cítím, že tak to má být. A protože jsme doma „blázni“ všichni, tak mnohdy čas u zásahu vlastně trávím s rodinou.

Úspěchem v pozici jednatele sboru je pro mě to, jak celý sbor funguje. Podílíme se na pořádání různých kulturních a sportovních akcí ve městě. Pro celý okres Náchod pořádáme soutěž pro mladé hasiče Hasičský pětiboj. Daří se nám z různých dotačních titulů získávat finanční prostředky hlavně na činnost s mládeží. V letošním roce náš sbor slaví 150 let od svého založení. Na 15. 6. 2024 plánujeme oslavy tohoto výročí. Pro všechny členy je to i trochu výzva, jak se nám oslavy vydaří. Dovolím si touto cestou pozvat čtenáře k nám do Teplic nad Metují strávit s námi odpoledne i večer a užít si trochu té kultury a historie.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Pocházím odtud, mám tu kořeny. Vyrůstala jsem v Hynčicích. Miluju přírodu tady všude v okolí. Mám štěstí, že mohu žít v tak krásném prostředí. Je tu tolik krásných míst, kam mohu vyrazit se psem na procházky, krásné památky a vlastně celkově i historii tohoto regionu mám moc ráda. Děje se toho tady tolik. Kdo chce, má z čeho vybírat. U mě je problém spíš to, že nemám kdy, ale vždycky si například najdu čas na různé trhy v broumovském klášteře. Mám ráda tu atmosféru.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době (může být kniha, CD, koncert, výstava…).

No a zase ta moje časová vytíženost… Mám ráda odpočinkovou lehkou literaturu. S manželem jezdíme na ryby a tam je kniha ve výbavě vždy. Hodně mě oslovila trilogie Vinařství od Marie Lacrosse. Bylo to pěkné čtení a dozvěděla jsem se i spoustu historických faktů. Odpočinu si však i u fantasy literatury. Asi největší radost v poslední době mi udělalo, když se synovi různě po antikvariátech povedlo sehnat celou Tygří ságu od Colleen Houck. A mým největším kulturním zážitkem v posledních letech byl koncert kvarteta Il Divo v Praze.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Jeeee, ale to se mnoho lidí podiví a třeba i zasměje. Mé nejoblíbenější jídlo je podle receptu mého tatínka a on to měl zase od mé babičky. Jsou to chlupaté knedlíky, k tomu opečená vinná klobása (nejlépe na sádle) a kysané zelí přelité vyškvařeným špekem. Mívali jsme to vždy ke štědrovečerní večeři a kdykoli to uvařím, tak neodolám a nezdravě se přecpu. To je možná odpověď na obě otázky!

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?

Jak jsem psala na začátku, moje dobrovolná činnost není jen o hasičině. Jsem i členkou Českého červeného kříže. Tak jako já jsem od morku kostí hasičkou, tak v oblasti ČČK je na tom stejně Mgr. Petra Šilhánová Hajpišlová. A tak se zeptám: Hajpi, Co Broumovsko, Ty a Český červený kříž?