Hasič musí mít srdce na svém místě

Michaela Mašková, foto archiv Z. Janoucha

Pátek, 26. dubna 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Zbyněk Janouch, velitel jednotky Sboru dobrovolných hasičů Veba.

Radka Rubáčková: Štafetu předávám panu Zbyňkovi Janouchovi, veliteli jednotky SDH Veba v Olivětíně a ráda bych se zeptala, od kdy je u hasičů, co ho na té práci baví a u kolika zásahů již byl?

Zbyněk Janouch: Děkuji paní Radce za předání štafety a na její otázky velice rád odpovím. Moje začátky u hasičů jsou s nadsázkou datovány již v minulém století, kdy jsem jako žák základní školy navštěvoval kroužek „mladý požárník“ ve Velké Vsi. Do Sboru dobrovolných hasičů Veba 01 jsem vstoupil v roce 2007 a v následujícím roce jsem s dalšími bratry ze sboru absolvoval základní kurz hasiče. Tím jsem splnil jednu z podmínek pro přijetí do výjezdové jednotky. Od té doby se aktivně účastním mimořádných událostí, ke kterým je naše jednotka povolána operačním střediskem. Naše podniková jednotka byla totiž díky své dlouholeté činnosti minulým vedením podniku a díky předchozímu veliteli jednotky nadstandardně vybavena jak výstrojí, tak i výzbrojí. Z toho důvodu byla řadu let zařazena do poplachových plánů města Broumova, což u dobrovolných jednotek podniků nebývá běžné. V současné době je to trochu komplikovanější, ale to je na delší vyprávění. Naštěstí hasiči ve Vebě neskončili a letos oslavíme 150 let od vzniku jednotky.

A co mě na té práci baví? Z počátku to byl především asi ten adrenalin, který doprovází každý výjezd k mimořádné události. Potom je to také získávání nových zkušeností, které se postupem času dostaví. Další věcí je určitě poznávání podobně „postižených lidí“, s nimiž si předáváme své zkušenosti a postřehy na školeních, jež jsme povinni absolvovat. Nicméně bych chtěl dodat, že pro zábavu se to určitě dělat nedá a jak se říká, člověk na to musí mít „srdíčko“. Asi to zní moc vznešeně, ale každý dobrovolný hasič bude vědět o čem mluvím.

A u kolika zásahů jsem byl? Tak to opravdu spočítané nemám, ale když jsem se podíval v telefonu do aplikace, vyšlo mi, že za poslední tři roky bylo v průměru 23 mimořádných událostí ročně. Tak pak by to za dobu mého působení vycházelo na 368 mimořádných událostí. Samozřejmě se do toho počítají i ty události, jako je záloha na stanici, plané poplachy apod., kdy se vlastně ani nezasahuje, nicméně dostavit do hasičárny se stejně musíme.

Ještě bych rád dodal, že „hasičina“ není o jednom člověku, ale o partě lidí, kteří si musí věřit a navzájem fungovat jako dobře namazaný stroj.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Především to, že Broumov je posazen do tak pěkné a zajímavé přírodní lokality a pořád je zde co objevovat a navštěvovat.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době (může být kniha, CD, koncert, výstava…)?

Já té kultuře moc nedám, ale v poslední době je to určitě muzikál Osobní strážce v hudebním divadle Karlín.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Tak to je určitě španělský ptáček s rýží a prohřešek je zcela jistě čokoláda.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Štafetu bych rád předal paní ředitelce ZŠ Hradební Denise Mádlové v Broumově a rád bych se jí touto cestou zeptal, jak ona vidí budoucnost školní výuky a školství s příchodem nových technologií, jako je například AI a jejich vliv na domácí úkoly a známkování žáků. Děkuji