Pořád to má smysl!

Michaela Mašková, foto archiv P. Borny

Pátek, 16. února 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Pavel Borna, jeden z organizátorů Teplicko-adršpašské 33.

Magda Kalašová: Teplicko-adršpašská třiatřicítka je turistická akce, která již dávno není pouze regionální záležitostí. Ráda bych se zeptala předsedy spolku Radost, Pavla Borny, jestli spolu se svým týmem zvládne další návštěvnický rekord a jaká bude ta letošní TA 33?

Pavel Borna: Děkuji Magdě Kalašové, ředitelce naší krásné historické školy za předání štafety. Na otázku, zda zvládneme se svým týmem další návštěvnický rekord, je těžká odpověď. Ačkoli se na každý ročník připravujeme s velkou pečlivostí a jen pomocníků, kteří zajišťují hladký průběh akce, je již kolem 80, tak vždy řešíme nějaké neznámé proměnné. Ale ne, nebojte – zvládneme!

Co se týče rekordního počtu účastníků – máme z toho pochopitelně nepopsatelnou radost, opačně nám to ale přidělává trochu vrásky na čele. Zatím jsme nezaznamenali žádné negativní reakce jak z řad startujících, tak z řad provozovatelů obou turistických okruhů, ani i z řad zástupců ochrany přírody. Nenecháváme však nic náhodě a například nyní řešíme úpravy tras letošního pochodu. A to i přesto, že jsme si vybudovali soubor tras opakujících se každých 5 let. Cílem letošní úpravy je co nejvíce rozptýlit startující po okolí (zejména na začátku), aby nedošlo na trase někde k nějakému zásadnímu špuntu. Obdobně letos chceme „překopat“ způsob výdeje občerstvení na koupališti. Startující nejdou do přírody, aby museli čekat fronty. Uvidíme, jak se nám to povede.

Současně jsme v kontaktu s dalšími organizátory pochodů v rámci republiky. V květnu jedeme na „služební cestu“ na pochod Praha-Prčice. Zde jen pro zajímavost – organizátoři kompletně odstranili klasické přihlašování na startu a registrace je pouze elektronická. Je to určitě jedna z cest.

I my v této souvislosti budeme i nadále rozvíjet elektronické přihlašování, které jsme zavedli už před 7 lety. Letos kupujeme nový elektronický systém, který zjednoduší elektronické přihlašování, a hlavně platby startovného a pochodových triček. V den startu pak předem přihlášený účastník nemusí vyplňovat klasické přihlášky, vytahovat peněženku pro placení startovného, jen řekne své jméno a dostane na pochod propozice, něco na cestu a případně mu vydáme objednané triko. Tudíž je to opět o zrychlení celého procesu prezentace. Klasický způsob přihlášení u nás nebudeme rušit, budeme ho ale více finančně znevýhodňovat. Tolik tedy už nyní k letošním zásadním novinkám, a tedy i odpovědi na otázku „Jaká bude ta letošní Ta33?“.

Z Teplicko-adršpašské 33 se nám pomalu stal podnik, který jsme dříve organizovali jen pro radost a kde se nám nyní z organizace stává povinnost. Povinnost vůči našim stále se vracejícím turistům, povinnost vůči městu Teplice nad Metují a povinnost vůči celému regionu. Podotýkám povinnost, kterou stále provádíme zdarma ve svém volném čase.

Nešlo by to však bez skvělého organizačního výboru v čele zejména s Jirkou Štěpánkem a dále s Michalem Řeháčkem, mojí ženou Zuzkou (jež má za svůj pohádkový les) a dále bez perfektního týmu pomocníků ze Spolku RADOST, stabilního seznamu partnerů, kladně nakloněných orgánů státní správy a pochopitelně nadšených a stále se vracejících turistů. Dokud tato symbióza bude fungovat, má smysl i nadále trávit stovky hodin přípravami na turistický pochod Teplicko-adršpašskou 33.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Těší mě na Broumovsku ta naše úchvatná příroda. Považuji za štěstí, že jsem se nemusel odstěhovat za prací do velkého města, ale mohu žít zde na Broumovsku. Těší mě, že i u nás na Broumovsku se zlepšuje životní úroveň. Aktuálně připravuji almanach ke 150 letům od založení Sboru dobrovolných hasičů u nás v Teplicích nad Metují. Když procházím ty staré fotografie a vidím žalostný stav objektů v dobách minulých a porovnám je se současností, mám z prolnutí kultury krajiny a kultury urbanismu a architektury moc dobrý pocit. Opačně mě jako stavaře moc tíží, když vidím zbytky bývalých statků či jiných objektů, které byly odsouzeny k záhubě.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době (může být kniha, CD, koncert, výstava…).

Jeden z posledních největších kulturních zážitků jsem paradoxně zažil u nás na pochodu, kdy náš kamarád, bývalý tepličák Vláďa Kalvach se skupinou Clarks Band, hrál večerní koncert. A to nejen na kytaru, ale i srdcem… Kdybychom ho bývali nezastavili, hrál by asi do teď. Díky tomuto zážitku jsem ho oslovil i letošní rok. Účast potvrzena!

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Já jsem obecně požitkář. Takže bych otázku spíše otočil: Nedávám povidla a kozí sýry…

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Jen v mém okruhu přátel a pomocníků Teplicko-adršpašské 33 je tolik zajímavých lidí, které bych rád do této štafety zapojil, že sám nevím. Těžká otázka. Přesto preferuji vztah k dobrovolné činnosti a jelikož jsme v Teplicích nad Metují, napadají mě naši tepličtí hasiči, kteří mají velké úspěchy v dětském požárním sportu. Proto bych se chtěl zeptat Hanky Dziuby, vedoucí mládeže a jednatelky Sboru dobrovolných hasičů u nás v Teplicích nad Metují na otázku: Co považuješ za svůj největší úspěch při své dobrovolné činnosti a co Tě ve Tvé činnosti nejvíce motivuje.