Být u zrodu celého procesu

Text a foto Bára Fialová

Sobota, 9. prosince 2023

Sdílet na:

Černobílé fotky si vyvolává sám a poté je ručně koloruje štětcem. „Ze stejného negativu pak můžete mít několik úplně jiných fotek. Je to naprosto geniální a svobodné,“ říká Adam Buchta, amatérský fotograf původem z Ruprechtic. Jeho výstavu, kterou mezi řečí pracovně nazval „stromy, krajinky, zříceninky“, si můžete nyní až do 22. prosince vychutnat v broumovské galerii LokArt.

Proč pořádáš výstavu teď?

Pro mě je to docela historický okamžik, až na výjimky nemám fotky na internetu, mám jen originály. A po letech focení jsem si řekl, že s nimi půjdu ven a udělám kalendář. A ke kalendáři výstavu. Vnímám to jako završení jednoho období, chtěl bych se teď posunout jinam, začít zase fotit víc lidi. Nějaké momentky mám, ale potřebuji inscenovat lidi do krajiny. Někdy si říkám, to je super prostor a krásné světlo, ale potřebuji do něj postavu. Co se týče techniky, mám pocit, že už není moc co zlepšovat.

Fotky si vyvoláváš sám, máš komoru doma?

Mám komoru doma i v Ulitě, kde vedu fotografický kroužek. Fotit jsem začal někdy v roce 2005, dostal jsem tenkrát foťák, Zenit E, úplně běžný. Tenkrát jsem ještě barevný film posílal někam na vyvolání. Pak jsem založil černobílý film, kdy si fotky může udělat doma každý sám, být u zrodu fotky a celého toho procesu a v tu chvíli jsem si řekl, že to chci dělat celý život.

Barevné fotky si doma neuděláš?

Uděláš, ale proces je náročnější, je k němu potřeba jiné vybavení a já se to nehodlám učit. Dobře se ale ptáš na barvy, protože po letech dělání černobílých fotek mi začaly chybět. Nějak mě pak napadla stará technika kolorování, což je pro mě naprosto geniální a svobodný způsob, jak barvy do fotky dostat. Z jednoho negativu pak uděláš dvě naprosto rozdílné fotky. Třeba strom s fialovým listím nebo jiné barvy, které v reálu nikdy nemá…

Na druhou stranu, v reálné krajině barvy většinou přirozeně ladí…

Kolorování se dělá postupně. Hotová černobílá fotka se znovu namočí a nabarví se štětcem. Když je odstín málo sytý, tak se barva přidá. Ubrat ji pak už moc nelze, takže se musí opatrně. Některé fotky vypadají hodně reálně, u jiných jsem si trošku „ujel“, záleží vždy na motivu a na náladě.

Na co fotíš?

Můj nejoblíbenější je foťák typu Flexaret, dvouoká zrcadlovka, takzvaná dvouočka. I když neumí spoustu věcí, pro mě je nejlepší. Je jednoduchý, praktický, skladný, víceméně bezporuchový a má svůj charakter. Nebaví mě digitály, kde člověk natříská tisíc fotek a pak nechá algoritmus, aby něco vybral. U mě je to ruční práce od začátku do konce. Práce s reálným materiálem, řemeslo, jako když dělám skříň ze dřeva.