Plán péče omezuje právo obcí na samosprávu

Michaela Mašková, foto archiv

Pondělí, 16. října 2023

Sdílet na:

Města a obce na území CHKO Broumovska podaly žalobu na Ministerstvo životního prostředí ČR. Žalují to, že při schvalování nového Plánu péče o Chráněnou krajinou oblast Broumovsko byla porušena jejich procesní práva jednat o vznesených připomínkách. Zároveň napadají tzv. nezávaznost Plánu péče, která se do praxe nepromítá. O konkrétních připomínkách i postoji měst a obcí na území Broumovska jsme hovořili s Jiřím Škopem, starostou města Police nad Metují.  

Město Police nad Metují a obec Božanov podali žalobu na Ministerstvo životního prostředí ČR. Proč?

Město Police nad Metují a obec Božanov jsou v této žalobě nakonec hlavními hráči, kteří zastupují Dobrovolné svazky obcí Policka a Broumovska (DSO). DSO totiž nemají žalobní legitimaci pro podání žaloby, proto je zaštiťuje naše město a obec Božanov. Jinak podání žaloby je výsledkem dohody napříč obcemi a svazky. K žalobě jsme přistoupili proto, že obce v rámci připomínkového řízení k návrhu Plánu péče o CHKO Broumovsko (dále jen plán péče, pozn. red.) vznesly připomínky, které byly ve 100 procentech případů zamítnuty, a především s obcemi o nich nikdo ani nejednal. A to přesto, že jsme o takové jednání požádali. Nebyl nám dán žádný vyjednávací prostor.

Dříve, než se dostaneme k vašim požadavkům, pojďme si něco říct k plánu péče. Obecně plán péče není oficiálně závazným dokumentem pro fyzické a právnické osoby. Funguje to tak i v praxi?

Nefunguje. Orgány ochrany přírody se sice zaštiťují jeho nezávazností, ale ve skutečnosti je tato nezávaznost sporná. Tvrdí, že plán péče je interní dokument orgánů ochrany přírody, podle něhož se posuzují jednotlivé případy, které se v praxi objevují. To je sice pěkné, ale ve skutečnosti – ve chvíli, kdy se jedná o konkrétní příklad – se z něj závazný dokument stává. Obec o něco požádá a orgán ochrany přírody zamítá, protože plán péče říká, že to nejde. V tu chvíli se o něj tedy opírají jako o nějaký obecně závazný právní předpis. Právě v tom my spatřujeme omezování právnických osob, v tomto případě obcí.

Dotýká se podle Vás toto omezování také fyzických osob?

Samozřejmě.

Opíráte se o nějaký precedens? Žalovaly už někdy obce v České republice Ministerstvo životního prostředí kvůli plánu péče, nebo v tomto smyslu?

Podle toho, co vím od právníků, kteří nás zastupují, tak snad žádný takový případ ještě nebyl. S největší pravděpodobností je to tedy první žaloba tohoto typu. Rozhodli jsme se to zkusit, neboť tvrdíme, že orgán ochrany přírody se při rozhodování o jednotlivých záměrech opírá o plán péče bez dalšího širšího zdůvodňování. A tím je jakákoli debata ukončena. Orgány s plánem péče tedy pracují jako s obecně závazným právním předpisem. Tuto praxi chceme napadnout. Tvrdíme totiž, že s ním nepracují správně. Podle nás se mají podmínky plánu péče promítat do územních plánů, které jsou závazným dokumentem pro organizování rozvoje území. Pak s tím můžeme všichni pracovat. Dnes se nestává, že by orgány ochrany přírody propisovaly plán péče do územního plánu, a tím pádem se územní plán tváří smířlivě, ale skutečnost je při vlastním projednání záměru pak jiná.

Žaloba se tedy dotýká dvou věcí – toho, že nebylo jednáno o připomínkách, které k novému plánu péče vznesly obce a zároveň se snažíte napadnout i onu zdůrazňovanou nezávaznost plánu péče?

Přesně. Napadáme jednak to, že správní orgán nenaplnil určité základní zásady činnosti správních orgánů, které definuje správní řád a tím zkrátil naše procesní práva. Pokud několik obcí požádá o ústní projednání, na kterém chtějí projednat své připomínky, pak by tomu orgán měl vyhovět i na úkor času. Přece nemůže být časové hledisko důvodem, proč byly obce překročeny. Takhle státní správa nemá fungovat. Měla by zde být určitá vstřícnost, součinnost v rámci dobré správy. Vidím tam tedy totální popření těchto základních principů. Druhou částí žaloby je rozporování „nezávazné závaznosti“ plánu péče. Soud by tedy mohl upřesnit, jak s ním pracovat a jak k němu má přistupovat veřejnost, aby každý znal odpovědi na základní otázky. Mám do něj nahlížet, když něco připravuji? Nebo se jím vůbec nemusím řídit, když se řídím územním plánem? Který ten dokument vlastně platí? Přece musíme mít právní jistotu, musí zde být předvídatelnost práva, to je důležité.

Pokud byste uspěli, byl by to precedens pro další území České republiky?

Mohlo by to tak být, protože jdeme hodně po principiální stránce. Takové rozhodnutí by mohlo mít precedenční charakter. Třeba by pak byla do budoucna ambice upravit legislativu.

Máme tu tedy dvě věci: ochranu přírody a rozvoj obcí. Co konkrétně navrhujete ve svých připomínkách?

Za Dobrovolný svazek obcí Policka, které v žalobě zaštiťujeme jako město Police nad Metují, jsme v připomínkách navrhovali zejména to, aby do budoucna plán péče neomezoval obce v jejich snaze o energetickou soběstačnost. Jsme v území, kde slunce tolik nesvítí, ani zde není možné využívat vodní zdroje, takže nám zbývá vítr, kterého tu však máme dost. Myslíme si, že území unese určité zatížení stavbou větrných elektráren. Nemyslím tím celé větrné parky. Jde nám spíše o jednotlivé větrné elektrárny v některých obcích v okrajových částech CHKO. Konkrétně to může být třeba jeden sloup větrné elektrárny. Nemusí být ani vysoký, existují i nižší varianty, využitelné například pro obecní veřejné osvětlení. Někdo může mít jiný názor, ale my si myslíme, že krajina takové zatížení unese. Obcím by taková možnost přinesla větší energetickou soběstačnost. Navíc i Plán péče by měl ctít skutečnost, že výroba energie je podle energetického zákona ve veřejném zájmu. Je pravdou, že ochrana krajinného rázu je také ve veřejném zájmu, jistě by bylo třeba, aby MŽP předneslo nějaké zdůvodnění, proč ten, či onen veřejný zájem v určitém konkrétním případě převáží. Nemyslím si, že by ale mohl převážit plošně. Takové zdůvodnění by měl dělat správní orgán ve správním řízení opřený o odborné podklady. A my musíme mít šanci přinést mu i nějakou oponenturu. Když apriori víme, že konkrétně větrnou elektrárnu zamítnou, tak nezadáme ani zpracování projektu. Navíc posouzení krajinného rázu stojí desetitisícové částky. Rádi bychom tedy dostali v plánu péče příležitost na jednání o vhodnosti té které aktivity a na posuzování individuálních případů. Chceme mít zkrátka šanci alespoň začít jednat. To je to, o co nám jde.

Vy byste opravdu chtěli ve zdejší přírodě budovat větrné elektrárny? Nebojíte se kritiky ze strany veřejnosti a ochránců přírody?

To už bych nechal na vyjednávání. Pokud by dnes ochrana přírody tvrdí, že bude větrná elektrárna poškozovat živočichy, tak se musím trochu pousmát. Samozřejmě se to nedá vyloučit, ale jde o to, v jakém měřítku. Dnes se už v západní Evropě v době tahu ptáků větrné elektrárny vypínají. I další studie ukazují, že je to trochu přepjatá, věcně nepodložená argumentace. Pádnějším argumentem je spíše krajinný ráz. Proto také říkám, že je nechceme v každé obci. Věřím, že jsou na území CHKO místa, kde by však větrná elektrárna stát mohla. Navíc CHKO je odstupňovaná, ve čtvrtých zónách by s tím teoreticky nemusel být problém. A ještě jednou bych rád zdůraznil, že mluvím o jiných řešeních, než jsou vysoké sloupy ve větrných parcích.

Jaké další připomínky k plánu péče by obce rády projednaly?

Další připomínky byly už spíše ze strany DSO Broumovsko, které má problém s tím, že u některých obcí je už faktický zákaz dalšího rozvoje výstavby. Na jedné straně tomu rozumím, nechceme, aby u krásné lánové obce vznikl rozšiřováním zastavěného území nějaký výhřez, kde bude dvacet parcel a vznikne satelit. Na druhou stranu máme ze světa řadu příkladů, jak se lánová obec může rozvíjet. Proč dávat apriori zákaz? Proč nedat v Plánu péče raději doporučení na studii krajinného posouzení, aby se v území nějaké plochy k rozvoji našly? To už je dnes přece řešitelné s územním plánem. Mluvíme zde o úbytku obyvatel, o nedostatku bydlení pro mladé rodiny. Mnoho starých statků a domů vlastní chalupáři a místní lidé mají nedostatek možností, jak se dostat k bydlení. Podle mého je potřeba hledat přiměřená řešení, která by vždy několik nových parcel do územního plánu obcí umožnila, a ne dávat rovnou úplný zákaz. Podle nás by plán péče neměl rozvoj obcí tímto způsobem omezovat.

Samozřejmě jsou obce, kde to bude obtížné. Můžeme se však také podívat na limit u zhušťování zástavby, který ochrana přírody dává. V některých obcích je třeba zástavba dostatečně rozvolněná a bylo by možné do ní stavby umístit. I na to by bylo dobré se zaměřit při jednání o orgánem ochrany přírody při projednávání územního plánu a stanovit plochy, kde ještě bude dovoleno zhušťovat. Dnes je však při umisťování nové stavby do zástavby přidaná podmínka, kdy je požadovaná okolní plocha 1000 m². Zkrátka by se při rozhodování/povolování mělo postupovat případ od případu, obec od obce. Všechno se vyvíjí, proč by měl zůstat názor na krajinu a obce strnulý?

Jednou z věcí, které obce rozporovaly, je zákaz používání živičného povrchu čili asfaltu, na cyklostezkách. Vážně byste chtěli nechat asfaltovat cyklostezky?

Opět v tom hledáme určitou přiměřenost. Jde například o to, že bychom rádi vybudovali novou cyklostezku Police nad Metují – Broumov, o níž víme, že bude v 80 procentech případů sloužit k dojezdu do zaměstnání. V tom případě ji ale nemůžeme nechat v mlatovém povrchu. Jde tedy o konkrétní případ, nikoli plošné vyasfaltování cyklostezek. To v žádném případě. Rádi bychom však měli šanci v některých místech obhájit, že vybudování cyklostezky s živičným povrchem nepoškozuje krajinný ráz. Naopak jsou místa, kde je třeba zachovat přírodní charakter území a kde budou především jezdit turisté. Ti s tím počítají.

Pokud byste s žalobou uspěli, umíte si představit, že si sednete s orgány ochrany přírody a dosáhnete změn, o něž usilujete? Pohnou se jednání?

Vycházím z vlastní zkušenosti, kterou máme a to je, že dialog je vždy přínosný pro obě strany. Stav, kdy se strany na nějakém řešení nakonec dohodnou, je skvělý. Naším cílem je, aby se případy posuzovaly individuálně a obce měly vůbec možnost s různými návrhy přijít. V tuto chvílí máme však pocit, že úplné zákazy omezují právo obcí na samosprávu.

Jste ochotni jít až k Ústavnímu soudu?

Uvidíme po posouzení argumentace prvoinstančního soudu. Zatím jsme na začátku.