V tvorbě je vždycky velké srdce

Michaela Mašková, foto M. Bauer Pticen

Středa, 29. listopadu 2023

Sdílet na:

„Je dobře, že zde vzniká původní tvorba,“ říká pedagožka, hudebnice a spisovatelka Eva Kroupová, s níž jsme si povídali o její nové knize pro děti s názvem Strašidlákov / Pohádky z broumovského dolíku.

Před námi leží Vaše nová knížka pro děti. Kolikátá už?

Je to moje třetí dětská kniha. První byly pohádky, na ně navazoval písničkový zpěvník a nyní vyšel Strašidlákov.

Komu je knížka určená?

Je určená mladším dětem, ale věřím, že spoustu dospělých má pořád v sobě srdce dítěte, takže i tam se najde prostor. Jsem moc ráda, že je knížka hodně barevná, líbí se mi čtvercový formát a velký počet obrázků – obsahuje asi 40 ilustrací od Jitky Matěnové. Trochu jsem také zvětšila písmo, aby se knížka dětem lépe četla.

Podíváme-li se do obsahu, vidíme, že kniha odráží různá místa na Broumovsku. Jak se k nim příběhy váží?

Jedná se o pohádky. Nechala jsem se inspirovat různými místy na Broumovsku, u nichž se mi zdálo, že je na nich něco tajuplného, strašidelného, nebo se mi zkrátka líbila.

Jak to děláte, chodíte na ta místa a ona na vás působí?

Ano. Obecně hodně chodíme s rodinou do přírody, máme rádi turistiku a mám pocit, že tento kraj k tomu přímo vybízí. Pohádky jsou částečně prostředníkem k tomu, abych ponoukla ostatní lidi, aby ta místa navštívili. Myslím si, že mají kouzlo, atmosféru, jsou nějak specifická. Jsou naše, broumovská. Přijde mi, že příběhy jsou v dnešní době pro lidi snazší cestou, jak se s něčím potkat.

Jsou vaše pohádky čistou fantazií, nebo čerpáte i z historie či pověstí?

Je to čistá fantazie. Současnost.

Jaká pohádka je vaše nejoblíbenější?

Mně se určitě líbí hned ta první, která se jmenuje Muchlánek proti stínům. Je to pohádka o vlastním strachu a jak se se strachem poprat, což je podle mě velké téma v dnešní společnosti. Strach je navíc normální, máme ho všichni, nejen děti. Za každou pohádkou navazuje povídání, které dané téma rozvíjí pomocí otázek. Otázky mohou příběh doplnit diskusí mezi dětmi a rodiči. Snažím se čtenáře navést, aby si více povídali. Uvidíme, jak se tato novinka bude líbit.

Proč jste se rozhodla vydat novou knihu?

Na předchozí pohádkovou knihu mi chodila poptávka od čtenářů i z informačních center v regionu. Dělala jsem dva dotisky, ale pak už jsem měla chuť udělat něco nového. My si to s ilustrátorkou Jitkou Matěnovou moc užíváme, baví nás to. Hrajeme si. Tvoření je pro nás radost! Samozřejmě finální práce už tak hravá není, ale je důležité ji udělat. Už se s tím umíme poprat. Navíc knihu si vydávám sama vlastním nákladem, což je zjednodušení celého procesu. Jinak bych ráda poděkovala místním firmám a městu, které její vydání podpořily.

Kdy ji představíte veřejnosti?

Rozhodli jsme se, že dáme knihu místním na Broumovsku jako dárek. Na první adventní neděli, až bude slavnostní rozsvěcení vánočního stromu, ji o půl šesté pokřtíme. Zatím jsem svoje dětské knihy vždy křtila vodou z pramene z Broumovských stěn, bude to tak i tentokrát. Poprosila jsem pana starostu, aby se toho ujal.

Chystáte v průběhu roku nějaké čtení třeba v městské knihovně?

To uvidíme, ona si kniha pak většinou začne žít vlastním životem. Občas mi třeba někdo zavolá, že by ji rád převedl do divadelní podoby, občas chce někdo čtení ve škole. Nechávám tomu tedy otevřené dveře, budu ráda, když se dostane ke čtenářům.

Jaké plány máte do budoucna?

Moc ráda bych udělala deskovou hru pro děti. Mám nápad a teď tomu hledám vhodnou formu a produkci. Na to se těším, zatím tuto oblast zkoumám. Ráda bych také vytvořila dětského průvodce zaměřeného více na přírodu a dobrodružství, aby si děti více vytvářely vztah s okolím. Já jsem pořád plná plánů… (smích)

Řekla byste, že region potřebuje původní tvorbu?

Myslím, že jsme se naučili přivézt do Broumova různé velké umělce z Prahy a odjinud, což je dobře. Na druhou stranu i místní lidé jsou schopni produkovat něco, co může region přesáhnout, a je dobře, že zde vzniká původní tvorba. Za mě je v tom vždycky velké srdce – i z toho důvodu jsem si vybrala místní ilustrátorku. Máme tak tvorbu spjatou s vlastním životem a děláme to pro naše děti a naše okolí.

Už jste mi řekla, jaká je Vaše oblíbená pohádka z nové knihy. Zajímalo by mě, jaké je Vaše nejoblíbenější místo na Broumovsku?

Určitě je to můj domov, můj dům, moje rodina. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že je to alfa a omega. Jestli něco je „dolík“, pak rodina je ten úplný důlek, do něhož se potřebuji vrátit. Já celkem ráda divočím, cestuji, ale strašně ráda se vracím domů. To je moje poslední krásné uvědomění, které ke mně s věkem přišlo.