Chceme vytvářet místo pro život, setkávání a sdílení
Pondělí, 24. října 2022
.jpg)
Šárka a Filip Vávrovi už jedenáctým rokem hospodaří na statku v Suchém Dole. V současnosti hospodaří permakulturním přístupem a především včelaří. Největší smysl jim dává podpora biodiverzity, trvalá udržitelnost, potravinová soběstačnost, fungování v komunitě a předávání zkušeností dalším lidem.
Co vás přivedlo na Broumovsko?
Š.V. Dlouho jsme hledali dům s pozemky, věděli jsme, že chceme hospodařit, jen jsme ještě nevěděli jak. Hledali jsme 4 a půl roku nejen tady, ale také v Orlických horách a v Krkonoších. Pořád jsme měli představu o polosamotě, nebo samotě. Během těch let nás to vždycky přivedlo zpět na Broumovsko. Přitáhl si nás genius loci. Poslední rok už jsme tedy věděli, že to bude Broumovsko.
F. V. Objížděli jsme region na kole s batohy na zádech a psem v košíku. A tento dům si nás přitáhl, koupili jsme ho v roce 2009. Nejsme na samotě, ale uprostřed vesnice a jsme spokojeni. Občas je třeba slevit z ideálů, abychom se posunuli dál.
A odkud jste sem přišli?
Š.V. Já jsem ze Smiřic u Hradce Králové.
F.V. A já z jižní Moravy z Hodonína. Žili jsme v paneláku, ale k přírodě jsem od malička tíhnul, i když jsme nikdy nehospodařili. Jezdil jsem jen k babičce na velkou zahradu, něco z toho ve mně zůstalo.
Co pro vás bylo impulsem k tomu začít hospodařit?
Š.V. Moje babička s dědou měli malé hospodářství, děda byl kočí a táta velký zahrádkář. Mám na dětství strávené na venkově krásné vzpomínky. Ale největším impulsem a uvědoměním, že se dá v dnešní době uživit hospodařením, bylo první setkání s rodinou, která hospodaří na 20 hektarech pouze s koňmi a jsou téměř soběstační. Řekli jsme si, že tohle je ono. Postupně jsme však zjistili, že dělat to úplně stejně jako oni není naše cesta. Každý to má jinak, ale to zásadní poznání, že se lze živit drobným hospodařením, tam zůstalo.
F.V. Myšlenka hospodařit bez traktoru byla zcela magnetizující. První rok jsme hospodařili jen s koňmi, ale dost nás to vyškolilo. Postupně jsme ze svých ambicí slevovali.
Proč?
Š. V. Narazili jsme na vlastní nezkušenost.
F. V. Možná by nám tehdy pomohlo, kdybychom jeli někam na dobrovolnickou práci na farmu, kde bychom se učili, ale to jsme tehdy neznali. K nám dnes takto jezdí na zkušenou jako dobrovolníci lidé z různých koutů světa. Často přijedou s rozhodnutím, že chtějí svůj život změnit, víc se přiblížit k přírodě, nebo začít včelařit a my jsme jedním z inspirativních bodů na jejich cestě.
Jaká je tedy podoba hospodaření, která vám vyhovuje?
F. V. Samotné hospodaření se s přílivem nových informací a zkušeností u nás neustále vyvíjí. Inspirujeme se především v permakulturním přístupu a regenerativním zemědělství. To znamená, že se v našem hospodaření snažíme využívat přírodní procesy, při současné produkci potravin, stavebního materiálu, paliva atd. Chceme vytvářet prostor pro život a setkávání a sdílení přebytků.
Š. V. Regenerativní a ekologické zemědělství podle nás nabízí šetrnější alternativu k současné konvenční produkci i pro větší farmáře, aniž by se snižoval zisk
Jak obděláváte vaše pozemky?
F.V. Dříve jsme využívali k těžké práci jen tažné koně, loni jsme pořídili malý traktůrek. Políčko, kde pěstujeme zeleninu, však neořeme.
A jak to děláte?
F. V. V současnosti půdu neobracíme, maximálně se snažíme s půdou nehýbat. To znamená, že mulčujeme, nebo přidáváme kompost na vrch půdy a půdu provzdušňujeme kypřícími vidlemi. Jde o využívání přirozených procesů, které fungují v půdě a v přírodě. Vlastně nám to zjednodušuje práci, půda méně vysychá, zvyšuje se v ní podíl organické hmoty, která váže vodu. Máme také mnohem vyšší produkci, než když jsme půdu obraceli.
Š. V. Jde také o to, že kromě zvýšení produkce rovněž pečujeme o zemi tak, abychom podpořili půdu a biodiverzitu, aby nám vznikl pestrý stabilní ekosystém. Nepěstujeme jen zeleninu, ale „pěstujeme“ i půdu, aby v ní byl bohatý život a zahrada byla nejen produkce schopná, ale i užitečná pro ostatní živočichy. Když se procházím po zahradě, je plná života, hmyzu, hraje barvami. Funguje to tak, že zdravý ekosystém si sám poradí s tzv. škůdci, kterých ale ve většině případů není tolik, aby zničili celou úrodu. Není třeba chemických postřiků ani umělých hnojiv.
Vy jste pro zvýšení biodiverzity vybudovali na svém pozemku také tůň, je to tak?
F. V. Nejen pro zvýšení biodiverzity, ale pro zpomalení odtoku vody z krajiny. Máme tři tůně. Vybudovali jsme je s pomocí přátel a dobrovolníků. Naše pozemky zahrnují údolnici, kdy při tání sněhu nebo při průtrži teče malá říčka vody. Vždy zbytečně odtékala dolů do vesnice, vymílala cestu. My jsme ji pomocí tůní a terénních vln zpomalili a zadrželi tak na delší dobu na pozemku. Do budoucna se předpovídá jiná distribuce srážek, než jsme byli zvyklí. Intenzivní přívalové deště se budou střídat s delšími obdobími sucha. A tak snaha zadržet vodu v krajině je na místě.
Zmiňovali jste též výsadbu stromů. Co plánujete?
F. V. Vysadili jsme alej vysokokmenů ovocných stromů a započali s výsadbou švestkovo-jablečného sadu. Tento rok máme v plánu další sázení. Chystáme se vysázet velkou jedlou zahradu. Při výsadbách se snažíme reagovat na nadcházející období velkých klimatických extrémů. Tomu přizpůsobujeme výsadbu – hluboce kořenící stromy kombinujeme s ovocnými keři a podrostem bylin. Až to všechno vyroste, počítáme i s možností samosběru plodin pro lidi z okolí. V dalších letech zvažujeme i výsadbu dřevin na našich odlehlejších pozemcích, kde bychom chtěli vytvořit agroles.
Je to tak, že vás vaše zemědělská produkce uživí, a ještě můžete prodávat přebytky?
Š. V. Naším primárním cílem je být potravinově soběstační, což se částečně daří. Máme svoji zeleninu, maso, vejce a med. Obilí zatím nepěstujeme, letos jsme poprvé zkusili kukuřici na mouku. Na prodej to však není, prodáváme jen vejce a med. Přebytky zeleniny spíše měníme s kamarády. Finančně nás to tedy neživí. Co nás prakticky z velké části živí, je včelaření.
F. V. Máme 70 včelstev na pěti místech ve volné krajině.
A je podle vás úplná potravinová soběstačnost možná?
Š. V. Řekla bych, že ano. Ale zabere to hodně času. Takovou cestou my úplně nejdeme, mléko máme od sousedů, a tak jsme schopni si udělat jogurty, máslo, sýry. Obilí si bereme u přátel a sami si ho meleme. Výměnou za to jim vozíme med.
F. V. Pestrost produkce je důležitá, neboť když něco vypadne, nahradí to jiná plodina. Dělat úplně všechno je velké sousto a nemusí to být úplně efektivní. Proto je lepší být zapojený v komunitě. Fungujeme v síti lidí, kteří žijí podobným způsobem života. Vzájemně si můžeme pomoci.
Myslíte si, že to je cesta, jak žít i do budoucna? A je to pro každého?
Š. V. Myslím, že by to cesta být mohla. Navíc vidím, že to tady v okolí Police, na Broumovsku to funguje. Když má někdo něco navíc, nabídne to ostatním.
F. V. Myslím, že je to jednoznačně cesta, i když třeba ne pro všechny.
Zajímalo by mě, jestli si myslíte, že vaše děti budou ve vaší cestě pokračovat? Budujete statek, staráte se o půdu, zakládáte sady, vysazujete stromy… Jak to vidí vaše děti?
Š. V. Úplně to nevnímám tak, že by to po nás měly převzít. Ani jim to nepředhazujeme. Prostě děláme, co cítíme, že je správné. Rádi bychom tu samozřejmě dožili a na důchod měli dobře fungující zahradu. Uvidíme, co děti. Určitě je ovlivňuje, v čem vyrůstají. Dcera od malička říká, že bude farmářka. Dětství a zážitky jim nikdo nevezme. Pokud jednou skončí ve velkoměstě, budou moci vždycky čerpat z dětství na venkově.
Co vás na tom všem nejvíc těší?
F. V. Mě baví, že je to neustálý proces interakce a zlepšování prvků v zahradě, jejich pozorování, jak co funguje, co se vzájemně ovlivňuje a zároveň kdykoli, když jdu po zahradě, kromě zimy, můžu si utrhnout zdravou zeleninu nebo ovoce. Prostě nás to do slova živí téměř po celý rok.
Š. V. Kromě práce s půdou, kterou miluji, mě baví, že můžeme své poznání předávat dál. Dobrovolníci tu často zažívají aha efekt. Setkání s námi a statkem je pro ně často impulsem něco ve svém životě změnit. To mi přijde důležité a smysluplné.
