Další putování za zapomenutou historií Broumovska

Stanislav Stařík

Neděle, 9. května 2021

Sdílet na:

Po předchozích vyprávěních o opuštěných lomech, pískovnách či štolách na Broumovsku se dnes vydáme objevovat od Broumova trošku vzdálenější zapomenutá místa, kde se místní lidé snažili využívat anebo hledat nerostné bohatství Broumovské vrchoviny.

Pískovec se na Broumovsku netěžil jen jako stavební kámen, anebo jako materiál pro sochařská umělecká díla. Pro své specifické vlastnosti se stal vyhlášeným například takzvaný „libnavský“ pískovec, těžený v dnes již zaniklé obci Libná nedaleko Adršpachu. Před 1. světovou válkou byla tehdejší obec Liebenau se svými téměř šesti stovkami výhradně německých obyvatel a šesti činnými pískovcovými lomy největším lomařským a kamenickým centrem Broumovska. Významnou část produkce zdejších kameníků představovala výroba velkých průmyslových brusných kamenů, které se vyvážely do mnohých evropských zemí včetně tehdejšího carského Ruska. Po vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce a následném zbourání opuštěných budov v hraničním pásmu armádou, obec Libná definitivně zanikla. Lomy, s výjimkou jediného, zarostly a zmizely v husté vegetaci. Tento jediný v lese ukrytý a již také téměř opuštěný lom, nazývaný „Poslední lom“ (GPS: 50°39'8.704"N, 16°6'17.597"E) dnes slouží ke sporadické těžbě specifického takzvaného „glaukonitického“ pískovce nazelenale žlutavé barvy pro speciální kamenické účely. Místní pískovce jsou však také známé velkým množstvím dobře zachovalých otisků schránek různých mořských mlžů i dalších živočichů, obývajících zdejší teplé křídové moře před asi 95 miliony let. O nějakých asi 210 milionů let starší pískovce, pěkně barevně žíhané v bělavých, růžových a červenavých odstínech objevíte v údolí řeky Metuje u osady Střezina. Dva skalnaté výchozy (GPS: 50°29'29.925"N, 16°11'5.690"E a GPS: 50°29'39.040"N, 16°11'11.154"E), sloužící dříve také k lámání kamene pro místní stavební účely, se nachází ve východním zalesněném svahu nízkého hřebínku na soutoku Metuje a potoka Dřevíč. V těchto pevných vrstvách usazených hornin, pocházejících z prvohorního období nazývaného karbon, už můžeme v blízkém okolí narazit i na výchozy drobných slojí černého uhlí nebo ojedinělé prokřemenělé kmeny prvohorních stromů, lidově nazývané araukarity. A právě černé uhlí se po objevu vlastností tohoto zajímavého černého „hořlavého kamene“ stalo ve zdejším kraji novou hledanou a těženou surovinou. Počátky místního dolování „černého zlata“ se vážou již ke konci 18. století, avšak největší rozmach důlních činností v oblasti Žďárek, Hronova a Zbečníku je popisován v období poloviny 19. století. Nejproduktivnějším a nejdéle činným byl důl Vilemína, založený asi 1 km východně od obce Žďárky. S občasnými přestávkami zde probíhala těžba až do 20. let 20. století a v dole pracovalo až 100 horníků. Dnes v místech někdejšího dolu (GPS: 50°28'25.269"N, 16°14'51.255"E) najdete zbytky zarostlé důlní haldy s drobnými rostlinnými zkamenělinami z uhlonosných vrstev, nepatrné pozůstatky povrchového důlního zařízení a zachovalou zrekonstruovanou správní budovu v soukromém vlastnictví. Asi 400 metrů jihozápadně od bývalého dolu můžete ve svahu nad cestou také objevit dnes již sotva znatelné zavalené ústí odvodňovací, takzvané „dědičné“ štoly (GPS: 50°28'17.692"N, 16°14'33.691"E) z dob někdejší těžby. Lehce ji však najdete podle trvale vyvěrajícího poměrně silného pramene železité důlní vody, zbarvující kamenité dno potůčku jasně rezavými usazeninami vysrážených kysličníků železa. V případě objevitelského výletu na tuto lokalitu navíc vřele doporučuji občerstvení v nedaleké pstruží rybárně u skanzenu v polské obci Pstrążna.

Pokusy o „nafárání“ uhlonosných vrstev a těžbu uhlí probíhaly ve 2. polovině 19. století ještě na několika dalších místech blízkého okolí, mnohdy však neúspěšně díky složité geologické stavbě horninového podloží v blízkosti mohutného Hronovsko-poříčského zlomu i malým mocnostem drobných slojí nepříliš kvalitního uhlí. Jedním z příkladů je třeba důlní jáma, popisovaná v pozdějších dobách jako Jiráskův důl. Byla vyhloubena nad jižním úpatím Jírovy hory nad hronovskou ulicí Padolí. Zde se postupně několik důlních podnikatelů snažilo v hloubce narazit na mocnější části uhelné sloje, vycházející na povrch. Místo tehdejšího dolování (GPS: 50°29'4.526"N, 16°10'31.715"E) dnes prozrazuje jen zarostlá hlušinová halda u lesní cesty a terénní propadlina zavaleného ústí bývalé důlní jámy. V bezprostřední blízkosti, jen asi necelých 30 metrů od bývalého dolu, můžete ve stěně malého bujně zarostlého opuštěného lomu na stavební kámen (GPS: 50°29'3.718"N, 16°10'30.274"E) objevit neobvykle výrazné téměř svislé pukliny ve tvrdých karbonských pískovcích s hladce ohlazenými a jemně „drážkovanými“ plochami. Geologové je nazývají ohlazové plochy nebo také „tektonická zrcadla“, podle mnohdy silně lesklého rovného povrchu, a představují styčné plochy geologických zlomů vzniklé pohybem a třením. V daném místě jsou znakem výrazných posuvů velkých bloků hornin díky obrovským tlakům a tektonickým pohybům v zóně jednoho z největších geologických zlomů ve východních Čechách.

Zasypaný výchoz drobné uhelné sloje ještě dnes najdete podle uhelné drtě přímo vedle cesty na úpatí zalesněného svahu (GPS: 50°29'37.779"N, 16°11'14.611"E) u firmy Tamadex v obecní části Střezina v Žabokrkách. Průběh této uhlonosné vrstvy směrem ke Zlíčku se snažilo v polovině 19. století vysledovat postupně několik tehdejších důlních podnikatelů ražbou štol Vítových dolů, namířených současně pod výchoz uhelné sloje na Farách v Hronově. Bohužel také marně a nedokončená díla byla opuštěna. Dnes se můžeme jen dohadovat, co tenkrát havíře od pokračování odradilo. Zda ztížené podmínky ražby v tvrdé skále, pronikající voda z puklin nebo jiné důvody.

V tvrdých karbonských horninách najdeme v Geoparku Broumovsko, avšak na opačném konci Jestřebích hor, ještě jedno zajímavé a svým způsobem tajuplné místo se stopami lidské činnosti. V přírodních skalních výchozech hrubých slepenců v údolí Sněžného potoka (GPS: 50°38'29.449"N, 15°54'40.341"E) u Žacléře jsou z neznámých důvodů vykutané malé jeskyňky. Prý tady snad v dávných dobách zkoušeli ve zpevněných pravěkých říčních usazeninách hledat i opravdové zlato.

Určitě stojí za to navštívit alespoň některá z popsaných míst, dýchajících dávnou geologickou i související bližší historií zdejšího lidského snažení.