Wihanův rok: Dítě s talentem

Pavel Frydrych

Neděle, 5. ledna 2020

Sdílet na:

V letošním roce uplyne sto let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších rodáků z Police nad Metují. 1. května 1920 zemřel v Praze na následky podchlazení, violoncellista a profesor pražské konzervatoře, Hanuš Wihan. Jako interpretační umělec, toho po sobě mnoho nezanechal a na jeho odkaz se postupně zapomínalo. Kdo vlastně byl Hanuš Wihan?

1. DÍTĚ S TALENTEM

Hanuš Wihan se narodil 5. června 1855 v Polici, tenkrát ještě ne "nad Metují" (v mnoha článcích z doby mocnářství a První republiky je místo jeho rodiště uvedeno jako "Police u Broumova"), jako druhý syn v rodině soudního kancelisty Franze Xavera a Rozálie Wihanových. Pokřtěn byl 10. června v polickém kostele jmény Johann Josef Jindřich. Jméno Hanuš začal používat až o víc jak třicet let později. Proč ale, dnes už nikdo neví. A možná to nikdo nevěděl ani tenkrát – s výjimkou samotného Wihana. Do pětatřiceti let svého života se podepisoval nejčastěji jako Johann, občas jako Hans a ve dvou případech se podepsal zcela netypicky českým Jan.

Lze předpokládat, že Wihanova rodina se objevila v Polici náhodou, kdy sem byl umístěn kancelista Franz Xaver, jako člen právě otevřeného soudu. Prokazatelně žili v Polici v roce 1851, kdy se tady narodil jejich nejstarší syn Karel. (Lze z toho usuzovat, že Franz Xaver Wihan byl umístěn k polickému soudu hned při jeho založení v roce 1850). Rodina nakonec měla čtyři děti: kromě nejstaršího Karla a mladšího Johanna, to byl ještě mladší bratr Josef a nejmladší sestra Hedvika.

Traduje se historka, že hudebního talentu malého Wihana si všiml profesor a ředitel pražské konzervatoře Josef Krejčí, který uslyšel někdy v létě v Polici hrát jedenáctiletého Wihana na jakousi flétničku a posléze umluvil jeho rodiče, aby zapsali svého syna na pražskou konzervatoř. Představa profesora Krejčího, který se v Polici zjevuje jako antický Deus ex Machina je literární a krásná. Ale se skutečností nemá nic společného. Třeba jen z toho důvodu, že jedenáct let bylo Wihanovi v roce 1866 a léto tohoto roku zcela určitě nelákalo nikoho k žádným výletům. Polická kronika uvádí v tom roce 14 případů cholery a městem se v létě vracela vítězná Pruská armáda od Hradce Králové a z Prahy.

Wihanovi se z Police odstěhovali pravděpodobně někdy v letech 1858/59 a lze předpokládat, že se už nikdo z nich v Polici neobjevil. Malý Johann navštěvoval nejprve Obecnou školu v Kostelci nad Orlicí, pak Reálnou školu ve Vysokém Mýtě a nakonec Vyšší reálnou školu v Praze. Podle článku k Wihanovým šedesátým narozeninám, který v roce 1915 napsal Zdeněk Nejedlý, se už na Vyšší reálné škole připravoval na přijímací zkoušky na konzervatoř. A dá se usuzovat, že se už v té době pohyboval mezi hudebníky a pravděpodobně mezi ně patřil i profesor Krejčí.

Ten potom skutečně zasáhl do Wihanova života a umluvil otce, aby nechal malého Johanna studovat hudbu. Podle dochovaných vysvědčení, byl Johann Wihan vzorným žákem a jediné problémy mu trochu dělala matematika a latina. Franz Xaver si pro syna představoval úřednickou budoucnost. Zdeněk Nejedlý píše: "Krejčí seznámil se s 12letým samorostlým virtuosem a byl by jej rád přijal do konservatoře, ale otec nesvolil, poněvadž mu bylo líto vzdáti se své radosti z velmi dobrého študenta, jenž absolvoval dosavadní třídy reálky s vyznamenáním." I přesto nakonec otec svolil.

V roce 1868 nastoupil Johann Wihan na konzervatoř, jako žák hned druhého ročníku violoncellové třídy, pod vedením profesora Františka Hegenbartha. Ovšem ani tady neproběhlo vše hladce, protože Wihan se hlásil do houslové třídy, kam nebyl přijat. Tak nepohrdl violoncellem... V monumentálním díle "Čeští violoncellisté XVII – XX. století" autor Bedřich Urie u Wihana napsal: "Tak přichází [Wihan] do rukou zkušeného pedagoga Fr. Hegenbartha, jenž v něm záhy poznal veliký talent violoncellový i hudební." A Wihan prošel studiem na konzervatoři hladce, jako pověstný nůž máslem, bez jediného zakolísání. V roce 1873 absolvoval Koncertem pro violoncello a orchestr Roberta Schumanna. A po prázdninách v tom samém roce nastoupil na místo profesora violoncella na Mozarteu v Salzburgu. Stejné místo v minulosti zastával profesor Hegenbarth a předpokládá se, že byl dost možná iniciátorem prvního "pracovního zařazení" mladého violoncellisty.

Na podzim roku 1873 odjíždí Wihan do Salzburgu a začíná jeho dlouhá pouť po Evropě, která – s krátkým přerušením v letech 1888-1894 – skončí až těsně před První světovou válkou. A jméno Wihan či profesor Wihan bude rezonovat po evropských městech stejně silně, jako tóny jeho violoncella, které jsou překrásné a ušlechtilé, jak se o nich psalo v ruském tisku.

Bohužel dětství a mládí budoucího violoncellisty je ukryto pod nánosem sto šedesáti pěti let a pro mnoho věcí nemáme jediný důkaz. A tak je jeho dětství svázáno slovy "dá se předpokládat", "dá se usoudit" a "pravděpodobně" a "nejspíš". Ovšem čím víc se blížíme k současnosti, tím více informací se mlhy času vynořuje a tím lépe se dá Wihanův život zmapovat a chápat.

Pozn. Podrobněji jsem se Wihanovu dětství věnoval v článku „Johann (Hanuš) Wihan & profesor Josef Krejčí, který byl otištěn ve sborníku "Rodným krajem" (č. 58/2019).