Tady jsem s lidmi na stejné vlně

Text a foto Michaela Mašková

Pátek, 6. června 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Robert Carr, odborník na makrobiotiku, který žije na Horních Teplicích.

Tereza Balková: Zeptala bych se Roberta Carra, Američana, který před několika lety začal žít na Horních Teplicích, na otázku: „Jaké je tvoje nejmilejší místo na světě, kam se nejraději vracíš, a proč?“

Robert Carr: Mám dvě nejoblíbenější místa na světě. Jedno je samozřejmě tady na Horních Teplicích. Když jsme to tady našli, řekl jsem si, „Ano, to je ono!“. Snil jsem o tom najít krásné místo, které by bylo velmi ekologické a bylo by příkladem zdravého a krásné života, kde navíc můžu dělat experimentální zemědělství. Navíc je tu nádherné okolí – Adršpašské a Teplické skály a další místa. A co je hlavní, žijí tu skvělí a zajímaví lidé!

Když jsme to tu koupili, nebylo to v dobrém stavu, ale líbila se nám lokalita a rozmístění. Teď je to tu mnohem krásnější! Moje dnes už bývalá manželka tu vybudovala bylinkovou a květinovou zahradu a já jsem se postaral o zeleninovou zahradu a pole. Také uvnitř je dům moc pěkný – jsou v něm hliněné omítky a šetrné vytápění, je efektivní a ekologický. Když si tady u nás sednete před dům, můžete z jednoho místa vidět východ i západ slunce. Je to tady čisté, žádné chemikálie na polích, je tu spoustu ptáků… Pro mě je to důležité, protože jsem pro zdravý životní styl i ekologické zemědělství. Co je dobré pro mě, je dobré pro moji rodinu a pro celou Zemi.

Mám však vazbu ještě na jedno místo v Michiganu. Je to Higgins Lake, o kterém se říká, že je to šesté nejkrásnější jezero na světě. Původně tam žili původní obyvatelé Ameriky, tedy indiáni. Později to však objevili průzkumníci a jezero se stalo významným zdrojem vody a vytvářelo pracovní příležitosti při těžbě dřeva. V jeho okolí pak vyrostlo spoustu chatek a míst pro kempování, dnes je to oblíbená rekreační oblast. Můj dědeček si tam také jednu takovou jednoduchou chatu postavil a moje máma tam vyrostla. Také já a moji sourozenci jsme tam jezdili, užili jsme si tam spoustu zábavy. Je možné se tam věnovat různým sportům, nebo jen tak sedět a koukat na vodu. Mám tam v okolí dodnes spoustu přátel, jezdím tam celý život. Krajina je tam porostlá voňavými borovicemi a jejich vůně prostupuje celý prostor do daleka. A to je stejné jako tady, na jaře, když rozkvetou šeříky a růže, vzduch je jich plný. Takže je spoustu důvodů, proč obě tato místa miluji a vnímám, že je mezi nimi nějaké spojení.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Vyrostl jsem na venkovně v Clevelandu v Ohiu, na okraji Clevelandu. Jsou tam lesy a údolí a Broumovsko je tomu vlastně podobné. Máme tam údolí a řeky, ale nemáme takové skály… Broumovsko je možná o něco velkolepější. Už když jsme sem jezdili jen opravovat dům, pokaždé jsme se vydali na procházku a šli jsme do Adršpachu a do Teplických skal a už tehdy jsem si to zamiloval. Dnes chodím dál na výlety do skal, už ale chodím zadními cestičkami, kde téměř nikoho nepotkám. A když už někoho potkám, je jasné, že je to nějaký úžasný člověk, protože kdo jiný by chodil zadními cestami! Vím, že je to trochu nebezpečné, často jdu už za setmění, zapomínám si doma telefon, někdy jdu úplně mimo cesty… Přiznávám, že mě inspirovala tvoje rodina, hlavně tvůj manžel, který mě párkrát vzal do divočiny a ukázal mi neuvěřitelná místa jako například jeskyni, kde se lidé schovávali před nacisty.

Když jsme sem přestěhovali a narodil se nám syn, založili jsme se sedmi dalšími rodinami lesní školku. Všichni měli obrovskou chuť a energii to zrealizovat, neslo se to ve společném duchu, mělo to výbornou energii, všichni jsme se na tom podíleli. Fungovali jsme jako komunita. To je další věc, co mě tu těší. To, že tu potkávám lidi podobného ducha, podobného naladění. I když je moje biologická rodina daleko v Americe, tady jsem s lidmi na stejné vlně. Mám tady u domu velkou starou lípu. Vím, že je to český národní strom a pro mě je to takové symbolické spojení se zdejší zemí a lidmi.

Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Chodím na spoustu akcí, ale nejvíce mě teď zasáhla návštěva motocyklových závodů, kam jsem vzal svého syna, kterého to teď ohromně zajímá. Jeli jsme na závody do Rudníku, syn o to moc stál, protože tam měl být nějaký známý závodník. Zjišťoval jsem informace a seznámil se s velice milými lidmi, dokonce s lidmi, kteří to pořádali. Všichni byli velice ochotní. Mluvím o tom proto, že bylo velice snadné seznámit se s novými lidmi a propojit další kontakty s dalšími přáteli. Takhle mi to tady funguje už nějakou dobu, vždycky když někam přijdu, spřátelím se a tím se vytváří určitá síť lidí. To mi přijde důležité, je to jedna z kvalit kultury, to, jak funguje a jak vytváří síťování.

Sám se velmi zajímám o hudbu, dřív jsem i hudbu skládal. Dnes moc rád hraji na kytaru a jsem šťastný, když se seznámím s dalšími hudebníky.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Jako obvykle – mám dvě nejoblíbenější jídla: hnědou rýži a miso polévku. Pro potěšení miluju pizzu a míchaná vajíčka s chedarem. Dávám do toho také houby a cibuli a jarní cibulku. Každý, kdo k nám přijde, dostane k snídani mojí speciální omeletu.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Můj dotaz směřuje na Radku Votavovou z Dědova, která je naprosto neuvěřitelná zahradnice. „Mohla byste se, prosím, podělit o pět nebo šest největších vlivů, které formovaly a rozvinuly Vaše zahradnické schopnosti?“