Historik, spisovatel, politik a čestný občan Police nad Metují W. W. Tomek. Výstava o jeho životě potrvá v Broumově do konce ledna

Petr Bergmann

Pátek, 7. prosince 2018

Sdílet na:

Výstava k výročí 200 let od narození významného historika, spisovatele, politika a čestného občana Police nad Metují W. W. Tomka je od prosince do konce ledna přístupná v Městské knihovně v Broumově. Několik knih z Tomkovy rozsáhlé bibliografie je v rámci výstavy návštěvníkům k dispozici k volnému nahlédnutí. Ve čtvrtek 20. prosince proběhne v knihovně literární pořad věnovaný dílu W. W. Tomka s komentovanou prohlídkou výstavy. Výstavu připravil Institut regionální paměti za finanční podpory města Broumova.

Rodák z Hradce Králové a převážně v Praze a ve Vídni působící přední historik, pedagog a politik své doby silně přilnul k Policku a Broumovsku, kraj pod kaplí na Hvězdě se mu stal druhým domovem. Již ve studentských letech jezdil Václav Tomek do Police nad Metují doučovat Aloise Dáňu, syna ředitele polického klášterního panství Josefa Dáni. O několik let později se zamiloval do Lidušky, ředitelovy dcery a pojal jí v roce 1847 v polickém kostele Nanebevzetí Panny Marie za svou manželku. Byla to především rodinná vazba, která vedla Tomkovy kroky často do Police, ale nikoli jen ta. Tomek nalezl silný zdroj inspirace v dosud nepříliš probádané a popsané historii regionu a vytvořil si na Policku a Broumovsku mnohá osobní a pracovní přátelství. Mnoho času trávil například na faře v Martínkovicích u faráře Blassia Jedličky, celoživotního přítele, který jej oddával.

Tomkův přirozený profesní zájem jej přivedl ke studiu starých listin v archivech polického a broumovského kláštera a stal se prvním odborníkem, který vědecky zpracoval dějiny kláštera a broumovského benediktinského panství. Navázal na předchůdce, kterými byli řádoví mniši Bonaventura Piter nebo Magnoaldo Ziegelbauer, případně královéhradecký hejtman a historik Karel Biener Biennenberg či kněz Josef Král, jejichž práce nabízely přehledné, avšak příliš obecné dějiny regionu, řádu a břevnovsko-broumovského dvojklášteří.

Tomek byl jednak objevitelem vzácných listin v benediktinských archivech, které pomohly rané dějiny rekonstruovat, ale také průkopníkem v detailních popisech historie nejen klášterů, ale také jednotlivých vesnic. Jeho interpretace dějin se stala základem pro vnímání vývoje regionu a v podstatě je přejímána dodnes, jeho práce nebyla zejména na polické straně dosud překonána. Tomkovým přínosem je například osvětlení předbělohorské podoby struktury vesnického obyvatelstva na Policku, přepsání do té doby zažité představy o členění českých a německých vesnic na jazykové hranici, které bez znalosti Tomkova díla u mnohých autorů a dokonce historiků přetrvává až do současnosti. Polyhistor Tomek mohl vycházet ze své zkušenosti a znalosti dějů Českého království i Rakouska a potažmo celé Evropy, aby tuto erudici přenesl na Policko a Broumovsko a komparací došel k dedukcím, jejichž platnost dosud nebyla vyvrácena. Týká se to jednak období předcházejícího listinné záznamy, ale také válečných období, kdy evidence nebyla zpracovávána, a nebo byla zničena a dalších bílých míst, která Tomek vyplňoval brilantními úvahami a vývody.

Podstatně významnější je však Tomkovo dílo mimo Broumovsko a Policko, ve kterém navázal na svého předchůdce, učitele a podporovatele Františka Palackého, jehož děti doučoval, podobně jako v rodině Pavla Josefa Šafaříka. Tomek s Palackým spolupracoval již za jeho života a nese významný podíl na moderním zpracování dějin Českého království, dějin Rakouska, dějepisu města Prahy a samostatně zpracoval také dějiny University Karlovy a dějiny Hradce Králové. Toto jsou bezesporu nejcennější Tomkova díla, ale výčet jeho prací tím ani zdaleka nekončí.

Spolupracoval jako dopisovatel a později redaktor časopisů Květy a Časopisu českého museum, kde uveřejňoval své studie a odborné stati. V revolučním roce 1848 spoluzakládal časopis Národního výboru Pokrok, jehož byl editorem. Spolupracoval i s dalšími časopisy, včetně periodik ve Vídni, ale těžištěm jeho publikační činnosti byly první dvě zmíněná periodika. Rovněž Tomkova knižní tvorba byla početnější, knižně byla vydána již zmíněná historie Policka a Broumovska, ale také mnohem specifičtější práce, jako například historie kláštera sv. Anežky v Praze a podobně. Z historiografického pohledu je zajímavý Tomkův dvojdílný životopis sepsaný deníkovým způsobem (a z jeho deníků vycházející), nazvaný Z mého života a popisující velmi detailně, i když pouze stenograficky, Tomkovy aktivity, cesty, setkání, rodinný život a podobně.

W. W. Tomek působil vedle své profese historika také v roli politika, zasedal v Říšském sněmu a později také v Českém zemském sněmu a právě z jeho životopisu je zřejmé, jak intenzivně se politikou zabýval a kolik času strávil na cestách, především do Vídně. Z deníkových zápisek přepsaných Tomkem do beletristicko-životopisné formy se dozvídáme, jak často navštěvoval Polici nad Metují a Broumovsko, jak cestoval do Pruska a vracel se přes Halbštat, dnešní Meziměstí, přespával v tamním zámku, o jeho čilých a vřelých stycích s opatem Nepomukem Rotterem a mnoha dalšími osobnostmi.

Tomek byl konzervativní politik, ale vlastenecky orientovaný, ačkoli obhájcem českého jazyka se stal až v dospělosti pod vlivem styků s pražskými obrozenci. Odtud vzešlo také jeho druhé jméno Wladiwoj, které si sám vybral a ke svému již dostatečně českému jménu přidal. Tomek byl aktivní v politice i mimo svou práci v zákonodárných sborech, stal se významným prostředníkem například mezi českou aristokracií a měšťanskou elitou, aby společně formulovali a prosazovali státoprávní status zemí koruny české a předznamenali tak budoucí československou nezávislost, ač byl Tomek zastáncem habsburské monarchie. Nakonec se stal členem Panské sněmovny, která byla horní komorou Říšské rady, a v roce 1898 byl povýšen do rytířského stavu. Byl také dlouholetým členem České akademie věd a Komise pro soupis památek města Prahy, v jejímž rámci se spolupodílel na vytvoření systému památkové ochrany. Významné bylo také Tomkovo působení na Karlově universitě, kde byl prvním rektorem její české větve ihned po zavedení češtiny.

Méně už z Tomkových pamětí, ale například z vyprávění Sigismunda Boušky, na sklonku Tomkova života kaplana v Machově a později v Polici nad Metují, se dozvídáme o historikově zálibě v procházkách krajinou Machovska a Policka, výletech na Bor se starým Ducháčem z Bukoviny, horským průvodcem, kdy Tomek sám zmiňoval, že na Bor chodil sedmdesát let. Miloval rovněž výlety na Hvězdu a těžko odhadnout, kolikrát přešel Stěny při svých cestách mezi Policí a Broumovem. Býval vítaným hostem polické Krčmy a ulice k ní vedoucí od náměstí, dříve Hořejší, nese na Tomkovu počest jeho jméno. Nesporně se jedná o jednu z nejvýznamnějších osobností, které na Policku působily, a jeho odkaz je dodnes živý, aniž by po více než století jakkoli ztrácel na hodnotě.

Wácslaw Wladiwoj Tomek (31. 5. 1818, Hradec Králové – 12. 6. 1905, Praha) – Z mého života, autor výstavy: Petr Bergmann