Nejdůležitější je vidět nadšení seniorů

Text a foto Petr Štěpnička

Sobota, 30. listopadu 2024

Sdílet na:

Zhruba před půl rokem se v broumovském stacionáři Stěnava objevil pan Jiří Tille. Nabídl se sám, že bude s našimi klienty procvičovat jemnou motoriku. Jirka si přinesl pomůcky a nástroje vlastní výroby, které poté našim klientům věnoval. Cvičení bylo zábavné a poučné, a tak se ze zkušební lekce staly pravidelné čtrnáctidenní návštěvy. Z Jirky se vyklubal nejen příjemný společník, ale hlavně zajímavý člověk, který se věnuje nevšedním cvičebním praktikám i v civilním životě. Cvičí s tzv. flankýrovkou a zabývá se propojením levé a pravé hemisféry.

Jirko, řekněte nám prosím pár slov o sobě...

Pocházím z malého města pod Řípem a do roku 2011 jsem se živil hudbou. A protože jsem nechtěl být závislý jenom na příjmech z muziky, založil jsem si malou živnost na výrobu městských laviček. V roce 2011, to mi bylo 45 let, jsem ztratil smysl v hudbě i ve své živnosti a rozhodl jsem se udělat změnu. Prodal jsem svou část domu spoluvlastníkům a vyrazil jsem do světa. Nevěděl jsem přesně, co hledám, ale věděl jsem, že až to najdu, tak to poznám. Přes pobyt u Navahů v Arizoně, Tamilů v Indii a Sinhálců na Sri Lance jsem se dostal na západní Sibiř k potomkům původních kozáků, a to už jsem tušil, čím se budu v budoucnu zaobírat. V té době mi ale došly finance, takže jsem shodou okolností skončil v Hradci Králové jako svářeč v jedné zámečnické firmě a začínal jsem zase od nuly.

Jak jste se dostal do Broumova?

Moje spojení s Broumovem má téměř mystický nádech, protože v době, kdy jsem ještě vyráběl lavičky, přišla objednávka od MÚ Broumov. Bylo to někdy kolem roku 2005. Lavičky jsem rozvážel po celých Čechách a viděl jsem spoustu krásných míst, ale pohled na Stěny po přejezdu přes Pasa mě doslova učaroval a tehdy jsem si řekl, že se sem určitě ještě vrátím. Za celou dobu mého cestování po republice, ať už s lavičkami nebo s muzikou, mě žádné místo tolik neoslovilo. Za dalších deset let jsem potkal v Hradci Králové moji současnou přítelkyni Jitku Berkovou, která se mnou chodila cvičit na starý kozácký trenažer Pravilo. Po roce jsme spolu začali chodit, a protože Jitka z Broumova pochází, postupně jsme se z Hradce do Broumova přestěhovali. Dalo by se tedy říct, že v roce 2005, kdy jsem do Broumova vezl lavičky, budoucnost vrhla svůj stín a Broumovské stěny naznačily osudové místo, protože až tady v Broumově jsem dal celý koncept své budoucí práce dohromady, za což patří velký dík nejenom Jitce, ale také rodičům Jitky, Jaroslavovi a Evě Berkovým, za jejich podporu a trpělivost. Bez nich bych to nejspíš nezvládnul. A samozřejmě také díky Broumovským stěnám, které mám jako tělocvičnu, kancelář a relax zároveň.

Jak vás napadlo zabývat se zrovna takovým tématem, jakým jsou mozkové hemisféry?

To byl právě postupný proces na mých cestách, kdy jsem zpočátku měl pocit, že já jsem ten chytrý ze západního světa a budu zaznamenávat život „primitivních kultur“. V té době jsem měl za sebou čerstvou zkušenost s natáčením dokumentů, dostal jsem i nějaká ocenění, takže to vypadalo na dobrý začátek nové cesty. Postupně jsem začal přemýšlet, proč všechna východní bojová umění jsou založena na symetrickém rozvoji těla. Bylo mi jasné, že oboustranný rozvoj těla u kozáků, samurajů, nebo šaolinských mnichů není jen otázkou větších fyzických schopností, a proto jsem vycestoval na Sibiř, kde byla možnost pozorovat tuto stále částečně živou tradici našich předků. Pomalu jsem se tedy začal do toho tématu nořit.

Na svých kurzech pracujete s tzv. „flankýrovkou“. Co to je?

Pojem flankýrovka vychází z původní kozácké přípravy pro ovládání dvou šavlí, které se říká flankirovka. Kde se tento pojem přesně vzal, jsem se nedopátral. Zjistil jsem ale, že slovo „flanke“ pochází pravděpodobně ze starogermánštiny a znamená bok, stranu. Flankýrovka s Y je tedy oboustranný cvičební systém s různými holemi, kde vycházím nejen z kozáckých tradic, ale i dalších kultur světa. Počeštělým názvem flankýrovka jsem chtěl vzdát poctu poznání a moudrosti předkřesťanských kozáků.

Jak se s ní cvičí?

Flankýrovka má hned několik benefitů pro člověka, ať už na úrovni fyzického těla či psychiky. Během cvičení zapojujeme spirální svalové řetězce z obou stran těla od špičky nohy, což zvýší naši pohybovou inteligenci, držení těla a zlepší koordinaci jak pravé a levé strany, tak i spodní a vrchní části těla. Práce s holí pak zlepšuje jemnou motoriku na obou rukách, což má výrazný vliv nejen na kognitivní schopnosti, ale také na lepší spolupráci motorických a senzorických oblastí mozku, což má mimo jiné také výrazný relaxační účinek. Člověk se při učení těchto nezvyklých pohybových dovedností také dostává do přítomného okamžiku a poté při provádění různých figur často přichází tzv. flow – tedy stav plynutí.

Vy se také zabýváte lateralitou, tedy tím, zda je někdo pravák, nebo levák. Je vůbec důležité?

Já myslím, že to pro člověka důležité není, pokud samozřejmě nežije jako stigmatizovaný levák v pravoruké společnosti. Přirozeně se rodíme bez významné dominance jedné ruky, a pokud by nás vzdělávací systém v raném dětství neusměrnil, nejspíš bychom používali obě ruce s mírnou preferencí té či oné ruky, a tím té či oné strany mozku. A společnost potřebuje oba typy. Krásný příklad máme i tady v Broumově na fresce Posledního soudu na faře na Kostelním náměstí. Pět rozumných panen nese pohár v levé ruce, což by pravák jednoduše neudělal. Stejné je to i u některých dalších postav na fresce.

Je pravda, že jsou leváci šikovnější?

U leváků je problém, že musí překonat ten pocit jinakosti v pravoruké společnosti a hodně záleží, jak tolerantní prostředí je obklopuje. Když jsme s Jitkou jezdili po školách s obouruční technikou splétání šňůrek, kterou používali samurajové, vždy jsem se dětí na začátku zeptal, kdo je pravák a kdo levák. A pokaždé mě udivila ta sebevědomá masa hlásících se praváků v kontrastu s nesmělostí a až omluvným zvednutím ruky těch dvou, tří leváků. Levák je ale zároveň v pravorukém prostředí nucen více používat i druhou ruku, a to bude nejspíš i důvod, proč se leváci všeobecně více prosazují napříč různými obory. Leváci nejsou tak jednostranně nastavení jako praváci a jejich hemisféry tudíž lépe komunikují, což bude zřejmě hlavní příčinou jejich zdánlivě větší šikovnosti. Spíš bych tedy řekl, že leváci jsou více či méně v normě a my, jednostranně zaměření, jsme hluboko pod svým limitem.

Jaké pomůcky ke cvičení používáte?

Nejvíc obyčejné hole, ale taky tradiční pomůcky ze starých kultur jako Begleri, které vzniklo z původního růžence starořeckých mnichů, Kumihimo splétání šňůrek, což byla technika samurajů pro zlepšení jemné motoriky. Dále Kendamu, což japonská verze francouzské hry Bilboquet ze 16.století, čínské koule, africký percusivní nástroj Kashaku, prstočinky, nunčaky, bubenický paličky nebo třeba klik klak, tužku a papír.

Jak vás napadlo kontaktovat broumovský stacionář?

Někdy v roce 2017 jsem se rozhodl, že důležitější než točit o oboustranném rozvoji dokumenty, bude praktikovat tyto techniky sám na sobě a poté vlastní zkušenosti a dovednosti předávat dál. Od začátku jsem měl v plánu najít si nějaké zařízení pečující o důchodce a své poznatky předávat i tam. Jsem trochu pomalejší, takže se to uskutečnilo až letos (smích).

Sledujete na našich klientech ze stacionáře nějaký pokrok?

Drobná zlepšení u některých sleduju, ale myslím, že je ještě příliš brzy na očekávání výsledků. Důležitější pro nás je to, že vidíme jejich nadšení.

Společně s vaší přítelkyní Jitkou jste mezi našimi klienty stali velmi oblíbenými, klienti pro vás dokonce secvičili číslo jako poděkování za vaše návštěvy i dary. Co jste na to říkal?

To bylo nečekané a zároveň moc milé, takže nás to jenom utvrdilo, že to má smysl.

Máte v záloze nějaké další plány pro broumovský stacionář?

Cvičit, hrát si, povídat, a taky jsme se domluvili, že natočíme společně videoklip. Takže se těším, že budu dělat přísného „rejžu“ (smích).

Kdybychom chtěli navštívit vaše kurzy, co máme udělat?

Živé jednodenní kurzy děláme nejblíž v Hradci Králové, potom v Praze, Brně a Ostravě. Příští rok možná zkusím udělat nějaké cvičení přímo v Broumově, ale to je zatím jenom ve fázi nápadu.