Rozsah kalamity ovlivní i letošní zima

Michaela Plchová, foto archiv Správy CHKO Broumovsko

Pondělí, 17. ledna 2022

Sdílet na:

O kůrovcové kalamitě na Broumovsku s lesníkem a dendrologem ze Správy CHKO Broumovsko Petrem Kunou

Jaká je současná situace s kůrovcem na Broumovsku? Podařilo se situaci nějak stabilizovat, nebo se dále masivně šíří?

V posledních třech letech jsou na území CHKO Broumovsko nově napadené plochy stále větší. I když se majitelům lesa vloni podařilo nasadit více techniky a lidí a zpracovat nebo chemicky asanovat výrazně větší objemy napadeného dřeva, lze očekávat, že kalamita bude v letošním roce ještě nabírat na síle. Bude hodně záležet na počasí, ale lze očekávat, že se desítky velkých ohnisek ještě dále zvětší nebo propojí. Část zelených, kůrovcem napadených stromů ještě nebyla z lesa odvezena, vlastníkům ještě zbývají tři až čtyři měsíce, pak z nich kůrovec opět vylétne a napadne další stromy v okolí.

Jak to vypadá? Stihnou to?

Zatím to podle tvrzení vlastníků a správců lesa vypadá nadějně. Alespoň na velkých dostupnějších plochách, kde je možné nasadit moderní techniku, vypadá tempo slibně. Velmi malé a těžko dostupné skupiny napadených stromů v obtížných terénech se asi všude zpracovat nepodaří. Klíčové bude, jestli během zimy nedojde k nějakým dalším větším škodám na porostech třeba kvůli větru, námraze nebo těžkému sněhu.

Jaká plocha lesa je zničena, respektive kde jsou největší ohniska?

Za poslední tři roky to jsou už stovky hektarů. Kalamita postihla mnoho míst v celém území Broumovského výběžku, o něco vážnější se jeví situace v jeho jižní polovině. Nejvíce postihl kůrovec lesy v Jestřebích horách okolo Radvanic, Jívky a Odolova, zasaženo je zde asi 100 ha, několik souvislých holin zde zabírá plochu přes 10 ha. Ve střední části CHKO je největší problém na Ostaši a v jeho okolí, asi šestnáct ohnisek je rozeseto po skalnatém hřbetu Broumovských a Polických stěn, často na nepřístupných místech. Největší kalamitní plocha je zde na Signálu, má přes 15 ha. Zanedbatelné nejsou ani kalamitní plochy v Javořích horách a v jižní části Adršpašsko-teplických skal. Kůrovec také napadl velké množství menších soukromých lesů na Hronovsku a na strmých stráních hluboko zaříznutých údolí Metuje a Dřevíče. Nově se kůrovec rychle šíří také na severním úbočí Boru na Machovsku, které sousedí s polským národním parkem Stolové hory.

Budou se zalesňovat všechny vykácené plochy? Nechávají se některé plochy tzv. „vlastnímu osudu“?

Hodně to záleží na vlastnících lesa. Na nedostupných místech a na vybraných plochách v rezervacích v I. zóně CHKO zůstanou suché odumřelé stromy stát. Nový les vyroste z přirozeného zmlazení, které se na takových místech už nyní vzmáhá, uchytilo se pod mateřským porostem. Místy se doplní buk nebo jedle. Dnes už jsou takové menší plochy do 1 ha dohodnuté s majiteli na Ostaši, na Hejdě, v blízkosti Adršpašského skalního města, na hřebínku Jiráskových skal (Bischofsteinu), v Hájkově rokli u Suchého dolu i jinde. Je potřeba říct, že uschlé stromy budou postupně podléhat hnilobám a budou padat. Vstup do těchto porostů příštích dvacet let, než všechny souše popadají, nikomu nedoporučujeme, je to nebezpečné. Pro přírodu má takový postup význam, vznikne cenný biotop pro mnoho druhů hmyzu, pro dutinové ptáky, pro houby nebo epifytické mechy.

V okolí turistických stezek a lesních cest má ale přednost bezpečnost, pokud zde jsou suché odumřelé stromy, podporujeme jejich pokácení i finančně. Třeba ve Vlčí rokli nebo severně od Hvězdy, již takové zásahy byly provedeny, poražené ležící souše zde byly ponechány k zetlení. V drtivě většině budou plochy postižené kalamitou zalesněny, pokud se na nich už nenachází přirozené zmlazení. Na mnoha plochách už výsadby proběhly. Výhledy na odhalené skály zarostou, i když se tu nevysadí ani jedna sazenice. Protože les už neničí imise z elektráren tak jako v minulosti, nalétají všude semínka břízy, jeřábu, smrku, borovice nebo modřínu a okolí skal znovu pokryje les.

Největší obtíže činí obnova lesa na stanovištích s bohatou půdou, třeba v remízcích v Broumovské kotlině, kde po vykácení smrku plocha zaroste bujně plevelem. Lesníci tomu říkají buřeň, zaroste to hlavně kopřivami, ostružinou, malinami a bezem černým. Přeměna na rozumný porost, třeba smíšený les dubu a lípy je zde velmi pracná a drahá. Ponechání takových míst vlastnímu osudu není vhodné ani z hlediska ochrany přírody, protože zde chybí vhodný zdroj semen a ekologické podmínky jsou zde silně pozměněné. Je to podobné, jako když při opuštění sklizeného, dobře hnojeného pole vyroste jen úhor plný plevelů namísto květnaté louky. Na druhou stranu, tam, kde holé plochy vlastník nechá být a nalétne zde pouze bříza, se během dalších desetiletí obvykle objeví i buk, smrk a jedle a spontánně tak vznikne docela pestrý a stabilní les.

Z hlediska ochrany přírody v tom není obvykle problém a současný lesní zákon takový postup již více připouští. Jen to trvá mnohem déle a my lidé často až příliš spěcháme. Takový les po dvaceti letech od těžby můžete vidět třeba u Meziměstí, jako důsledek nedovolené těžby v soukromém lese, kde následně neproběhla výsadba. Cílové dřeviny se pod břízy mohou také později dosázet a bříza se tak využije jako přípravná dřevina.

Na podzim loňského roku pobouřil veřejnost nešetrný postup lesníků při těžbě. Konala se dokonce veřejná debata. Změnilo se tím něco v přístupu k těžbě v oblasti CHKO Broumovsko?

Turisté i místní lidé si dobře všímají, jak se mění místa, která rádi využívají k odpočinku. V povědomí veřejnosti jsou také obavy z klimatických změn, o zdroje pitné vody, strach o to, že utrpí krásy místní přírody. Většinu návštěvníků lesa trápí hlavně negativní průvodní jevy kalamity – bláto na cestě, odřené stromy, hluboké koleje, rozházené větve na pasece. Je potřeba si přiznat, že rekreační funkce území jsou po určitou dobu v zasaženém území dost snížené. Myslím si, že majitelé lesů si to nyní díky té debatě uvědomují intenzivněji a podle svých možností se i více snaží, aby se cesty tolik nerozbily, koleje urovnaly, paseky brzy uklidily a osázely novými stromky. Snad i veřejnost více chápe, že vlastníci jsou dnes často také v kleštích. Potřebují rychle vyřešit kůrovcem napadené porosty, ale nemohou si příliš vybírat mezi dodavateli prací v lese. Nemají své vlastní zaměstnance nebo vlastní techniku, nízké výkupní ceny dřeva je nutí šetřit a do toho přijde třeba deštivé období.

Ponechání vybraných porostů bez zásahu je v nedostupných skalnatých partiích rezervací dobré řešení, netrpí tolik půda, podrost, nevznikají koleje od techniky, nepoškodí se skály. Přírodě se navrací její divoká tvář, podpoří se biodiverzita. Ale ponechání hospodářského lesa s výrazně pozměněnou druhovou skladbou a stejnověkou strukturou samovolnému vývoji na rozsáhlých plochách v kulturní krajině přináší důsledky, které je potřeba předem dobře promyslet. Zásadní je otázka bezpečnosti lidí, přístupnosti území, problém následného nechtěného přelévání kalamity do sousedních lesů. V neposlední řadě také náhrada reálné ekonomické ztráty těm, jimž les patří.

Na území CHKO Broumovsko je potřeba spíše co nejšetrněji napadené smrky vytěžit a asanovat. Měli bychom se pokusit uchopit kalamitu jako příležitost k rychlejší přeměně lesů na lesy pestřejší, přírodě bližší a odolnější. Tady hraje významnou roli stát a jeho motivační nástroje, dotace, a také strategická rozhodnutí státního podniku Lesy ČR. Doba je bohužel hodně hektická a kvůli kalamitě mají všichni, kdo se točí okolo lesa práce až nad hlavu. Je ale potřeba najíst si čas i na vzájemnou diskusi.

Pokračování rozhovoru na téma obnovy lesa čtěte na Našem Broumovsku příští týden.