Broumovská učitelka absolvovala poznávací cestu po školách v Belgii a Litvě

René Herzán

Středa, 4. února 2015

Sdílet na:

Bc. Božena Trejtnarová je učitelka, která pracuje s předškolními dětmi v programu Začít spolu již 18 let, v současné době v Mateřské škole Začít spolu Broumov. Koncem minulého roku absolvovala poznávací cestu po školách v Belgii a Litvě. V pátek uspořádala Božena Trejtnarová pro své kolegyně veřejnou prezentaci z cesty.

Jaký projekt Vám umožnil vycestovat na poznávací cestu po školách v Belgii a Litvě?

Projekt, který se jmenuje Společně k inovativnímu vzdělávání, realizuje organizace Step by Step ČR, o.p.s.. Je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR. Cílem mé zahraniční stáže byla možnost navštívit předškolní zařízení, která také čerpají ze vzdělávacího programu Step by Step. Zařízení byla vybírána tak, abychom mohli vidět příklady dobré praxe konstruktivistického vzdělávacího programu pro děti od 2 do 6 let. Touto zahraniční stáží do předškolních zařízení jsem měla možnost získat informace o systému profesní podpory pedagogů v dané zemi.

Kdo všechno se této cesty zúčastnil?

Této zahraniční cesty se zúčastnily ředitelky a vedoucí učitelky mateřských škol z celé České republiky.

Je rozdíl v předškolním vzdělávání u nás a v těchto státech?

Velký rozdíl vidím například ve stravovacím systému. V Belgii si předškolní děti nosí svačiny tak, jako naši školáci. Oběd také nechávají na dobrovolnosti rodičů dětí. Školka je ale schopna, na požádání rodičů, zajistit oběd přes stravovací službu. V Litvě jsem navštívila soukromou MŠ a státní MŠ. Ta soukromá měla stravovací systém nastavený podobně jako školka v Belgii, kdežto státní školka v Litvě byla nastavena tak, jako školky v České republice.

Ale za hlavní rozdíl považuji to, že všechny státní orgány jsou v součinnosti se školským systémem. Učitelky v těchto zemích nemusí řešit denně hygienu, vyvěšené řády či předpisy PO a BOZP. Plně se věnují pouze a jen vzdělávání dětí ve svých třídách. Učitelky nevěnují svou pozornost na výzdobu chodeb a jiných prostor zařízení. Jejich cílem je klást důraz na individualitu, zodpovědnost, samostatnost a toleranci.

Odnesla jste si řadu nových poznání a dojmů. Hodláte podle nich něco změnit ve své praxi?

Nových dojmů a poznání mám mnoho. Některé z nich jsem již popsala. Spoustu bych toho chtěla změnit, ale reálně vím, že v současné době není možné změnit věci, které jsou zde řadu let nastaveny. Máme je v sobě nastaveny, coby děti, následně pak, jako rodiče. Začali jsme již před mnoha lety, když jsme vstoupili do vzdělávacího programu Začít spolu. Byl to velký krok do neznáma, ale za 18 let vzdělávání v tomto programu se nám osvědčilo.

Co se Vám v navštívených školách nejvíce líbilo a naopak nelíbilo?

Líbila se mi práce učitelek, které se nemusí zabývat denně výkaznictvím a nadměrnou administrativou. Učitelka se může věnovat plně vzdělávání dětí. Za velký přínos považuji specializaci učitelek pro jednotlivé výchovy - hudební výchova, výtvarná výchova, tělesná výchova. Na tyto výchovy dochází děti do speciálních tříd, které jsou určeny výhradně k daným předmětům.

Dále jsem byla mile překvapená, jak pracují s dětmi z různých zemí světa. Multikultura je v těchto zařízeních zcela přirozená a nenásilná. Domnívám se, že v tomto ohledu si můžeme z toho přístupu vzít příklad.

Nemohu říct, že by se mi skutečně něco nelíbilo, byla jsem jen překvapena, že děti v belgických školkách se nepřevlékají ani nepřezouvají. Děti jsou v zařízení od 8:30 do 17 hodin.

Jak je práce učitelů v jednotlivých státech v porovnání s Českou republikou honorována?

Oficiální mzda v jednotlivých zemích mi není známa. Z neformálního rozhovoru vyplynulo, že profese učitelky je prestižní zaměstnání.

Podle Vašeho dojmu je vzdělávání v České republice na srovnatelné úrovni se vzděláváním v Belgii či Litvě?

Z mého dojmu nemohu srovnávat jednotlivé země, každá z nich, včetně naší, máme své klady i zápory. Není lepší, ale ani ne horší.

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost