Nezameškat začátek. Proč dnes některé děti nedokončí základku
Na Broumovsku se často mluví o nedostatku vysokoškolsky vzdělaných lidí. Mnohem závažnější problém však začíná o řadu let dříve: 8,3 procenta zdejších dětí nedokončí ani devítileté základní vzdělání. Podobně jsou na tom také další příhraniční regiony, například Mostecko, Šluknovsko nebo Kraslicko. Za statistikami se skrývají konkrétní životní příběhy a také problém, který ovlivňuje budoucnost celého regionu – kvalitu života i zaměstnanost. Vydali jsme se proto do broumovských školek, škol i pomáhajících organizací zjistit, kde se cesta ke vzdělání začíná lámat a co by dětem mohlo pomoci.
.jpg)
Hana Hrubá, dlouholetá ředitelka Mateřské školy Broumov, nás vítá energicky a s úsměvem. Vede nás do své kanceláře po původním dřevěném schodišti historické vily na okraji Olivětína, kdysi samostatné obce, dnes městské části Broumova. Zrekonstruované vnitřní prostory, které měly kdysi odrážet význam a prosperitu broumovského textilního průmyslu, slouží od roku 2008 jako jedno ze čtyř odloučených pracovišť školky. Historická vila s moderní přístavbou situovaná v lesoparku působí jako idylické místo, kam problémy okolního světa nedoléhají. Cestou sem jsme ale míjely několik domů obydlených sociálně znevýhodněnými rodinami, které jsou hlavním tématem našeho rozhovoru.
„V současné době u nás vzrůstá počet dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, které k nám přicházejí až poslední školní rok před nástupem do první třídy. Většina dětí, které nastoupí až v pěti letech, nemají potřebné návyky ani zafixovaná pravidla chování. Jejich znalosti absolutně neodpovídají tomu, co by dítě mělo zvládnout. Dítě se přirozeně nerozvíjí. My se pak vše s nimi snažíme dohnat v posledním roce, abychom je zdárně připravili do školy, jenže nám na to nezbývá dost času,“ popisuje ředitelka Hrubá jednu z hlavních výzev, s níž se ve školce potýkají. Výzva, která do velké míry ovlivňuje budoucnost dětí – včetně toho, zdali se jim podaří dokončit povinnou školní docházku.
Popsaná situace není jen problém odlehlého Broumovska. V celé České republice se nadále rozevírají nůžky nerovnosti ve vzdělávání. Alarmující jsou především čísla, která udávají počty dětí bez dokončeného devítiletého základního vzdělání. Ve školním roce 2023/2024 to bylo na Broumovsku 8,3 procenta, na Mostecku 11 procent, na Kraslicku 14,8 procenta dětí. V pohraničí od Chomutova po Varnsdorf neklesne toto číslo pod 6 procent.
Tyto děti musejí v násobně kratším čase překonat mnohem více překážek, než jejich vrstevníci.
A problém začíná právě ve školce. Když děti ze sociálně znevýhodněných rodin přicházejí do školky, musí v násobně kratším čase překonat mnohem více překážek, než jejich vrstevníci. „Tyto děti se ze začátku ani nechtějí zapojovat, a navíc zažívají kulturní šok. Nejsou socializované a najednou přicházejí do školky, kde je spousta jiných dětí, musí se dodržovat pravidla a daný režim. Už to je pro ně nesmírně náročné, neustále narážejí na překážky a dlouho trvá, než se s tím srovnají,“ přibližuje zástupkyně ředitelky Anita Uždilová, která je společně s námi v ředitelně, a jedním dechem dodává: „Práce je těžká nejen s dětmi, ale i s rodiči, kteří spolupracovat nechtějí.“
(Ne)hodnota vzdělání
Kvůli přístupu ke vzdělávání u rodičů ze sociálně znevýhodněného prostředí se jejich děti dostávají do školky často právě až na poslední povinný rok. Přitom se hraje o čas. „Je velký rozdíl mezi dětmi, které si plní pouze povinné předškolní vzdělávání, a dětmi, které k nám nastoupí ve třech nebo čtyřech letech. Co děti zameškají na začátku, to si už nesou do zbytku života,“ zdůrazňuje ředitelka Hrubá.
U dětí, které neměly štěstí narodit se do podpůrného prostředí, je těžké hledat živnou půdu, z níž by rostla jejich motivace ke vzdělání. „V prvních letech se dítě hodně rozhlíží a pozoruje a ať už si to uvědomujeme nebo ne, má přirozenou tendenci ztotožnit se a napodobovat nejen vzorce chování nejbližšího okolí, ale přejímá také například jeho hodnotové zakotvení. Jinými slovy, co je a není důležité nebo o co stojí usilovat. Jsou to samozřejmě nejbližší pečující osoby, nejčastěji rodiče, kteří uvádějí dítě do ‚kultury‘ hodnot, vztahů, komunikace apod. a dítě jí v raných fázích vývoje přivyká,“ popisuje psychoterapeut Michal Klapal z Institutu behaviorálních studií Ibsaro, což je vzdělávací víceoborová platforma zaměřená na výzkum a popularizaci v oblasti lidského chování a zlepšení spolupráce.
„To, které vzorce chování považujeme za přitažlivé, vychází z kultury, v níž žijeme. Máme sklon napodobovat návyky tří společenských skupin. Blízkých (příbuzní, přátelé), okolního davu – ‚kmene‘ (např. komunita) a mocných,“ vysvětluje Michal Klapal.
Z roku je půl
Startovní pozice dětí ze sociálně znevýhodněných rodin značně zhoršuje nejen příliš krátký čas strávený v předškolním vzdělávání, ale především vysoké absence i v tomto jediném roce, který mají děti k dispozici, aby vše dohnaly. „Pokud dítě chodí do školky jen rok a z toho půl roku chybí, tak je to hodně. Jejich pokroky ve vzdělávání nejsou tak viditelné, jak by mohly být,“ připojuje svou zkušenost zástupkyně Uždilová.
Přitom od školního roku 2025/2026 mají nově také ředitelé mateřských škol povinnost vykazovat absence. Pokud přesáhnou 200 hodin, a takových případů bylo v MŠ Broumov podle její ředitelky vícero, je vedení povinné uvádět důvod, třeba i neomluvené hodiny nebo nespolupracující rodiče. Tyto údaje nyní shromažďuje ministerstvo školství. A jak ředitelka Hrubá doufá, dostanou brzy jasnou metodiku, jak v takových případech postupovat, protože ta pro předškolní vzdělávání zatím chybí.
Přesná metodika, jak pracovat s absencemi, pro předškolní vzdělávání zatím chybí.
„Pokud je zvýšená absence a rodiče ji řádně neomluvili, což jim stanovuje školní řád a je to jejich povinnost, anebo se jedná o dlouhodobou absenci, posíláme rodičům upozornění. V něm je informujeme, že pokud se situace nezlepší, spojíme se s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), který může neomluvené absence nahlásit jako přestupek. V posledním školním roce jsme spolupracovali s OSPODem velmi často a naši spolupráci hodnotím velmi dobře. Dříve jsme takové situace řešit nemuseli, povinnost hlásit absence se týkala pouze základních škol,“ vysvětluje Hrubá a upřesňuje úskalí omluvenek: „Někteří rodiče, kteří nechtějí mít dohled OSPODu, zpětně zameškané hodiny omluví. Rádi bychom si ale nově do školního řádu nastavili možnost nechat si dlouhodobou nemoc dítěte potvrdit od lékaře, aby nedocházelo ke zneužívání omluvenek.“
Co by situaci dětí mohlo zlepšit? Pokud by měly děti na získání návyků ve školce více času. „Kdyby přišly do školky dříve, měly by velkou šanci vše dohnat. Proto by určitě výrazně pomohlo, kdyby se prodloužila povinná předškolní docházka, minimálně pro děti, které za současného stavu nastupují do školky až v posledním povinném roce,“ zdůrazňuje ředitelka Hrubá a naráží tak na celoevropský trend.
Řada evropských zemí rozšířila povinnou nebo univerzálně garantovanou docházku na dva či tři roky před školou.
Evropské instituce totiž doporučují zvyšovat účast všech dětí v předškolním vzdělávání již od tří let. Mezinárodní šetření opakovaně ukazují, že vzdělávací výsledky českých žáků významně ovlivňuje rodinné zázemí. Kvalitní a včasnější zapojení do předškolního vzdělávání je jedním z nástrojů, jak tyto rozdíly zmírňovat ještě před nástupem do základní školy. Řada evropských zemí proto postupně rozšířila povinnou nebo univerzálně garantovanou docházku na dva či tři roky před školou. U nás se o této variantě debata příliš nevede, popřípadě se omezuje na odklady povinné školní docházky, zatímco vzdělávací nerovnosti se dále prohlubují a ztrácíme děti, které tak sklouzávají k opakování příběhů a životních osudů svých rodičů.
Obrovské mezery
Nikola Machová patří k lidem, kteří svojí prací doslova žijí. Sociální pracovnice v broumovském spolku Začít spolu a metodička prevence na ZŠ Hradební je v každodenním kontaktu s rodinami ze sociálně znevýhodněného prostředí. Kromě samotného doučování dětí jim pomáhá vyřizovat vše, co je potřeba – od komunikace se školou, úřady až po nadstandardní osobní asistenci. Díky své praxi a vzdělání (bakalářské studium sociální patologie a prevence, magisterské studium speciální pedagogika a učitelství 1. stupeň, výcvik komplexní krizové intervence, specializační studium metodik prevence) se tak stala ideální kandidátkou pro obsazení místa sociálního pedagoga na ZŠ Hradební, na které nastupuje se začátkem nového školního roku 2026/2027.
„To, že bariéry k dokončení základního vzdělání začínají už ve školce, je jednoznačné. Pokud mělo dítě ze sociálně slabé rodiny špatnou docházku do školky, má často problémy s adaptací a dodržováním režimu v první třídě. U některých dětí to může bohužel negativně ovlivnit celou školní docházku,“ potvrzuje Nikola Machová zkušenost ředitelky Hrubé.
Absence jsou problémem i na základní škole. V těch nejhorších případech je absence dětí i 50 procent, čímž vznikají obrovské mezery v probírané látce. Školy přitom mají dnes povinnost vysoké absence hlásit a rodičům za ně hrozí trestní postih. Aby k tomu docházelo co nejméně, snaží se školy s rodinami pracovat a nastavovat pravidla pro omlouvání dětí.
„Pokud absenci dítěte vyhodnotíme jako častou a podezřelou, svoláme schůzku s rodiči a zjišťujeme, kde je problém. Když to jde, nabízíme různé formy podpory od doučování ve škole až po spolupráci s dalšími institucemi. Jestliže toto nepomůže, svoláme druhou schůzku rodičů s vedením školy, metodikem prevence a popřípadě s dalšími členy školského poradenského pracoviště a znovu řešíme, jak nastavit vzájemnou spolupráci rodiny se školou a jak zajistit docházku dítěte do školy,“ vysvětluje sociální pedagožka s tím, že se to týká jednotek dětí ve škole. „Pokud rodina dál nefunguje a dítě má vysoké absence, přizve škola ke spolupráci OSPOD. V případě velkého počtu zameškaných hodin má škola povinnost absenci nahlásit na policii či Státní zastupitelství,“ upozorňuje Machová.
Vzdělávací neúspěšnost se netýká intelektu, jde o to, že dítě není podporované rodinou.
Vysoké absence mohou být jedním z důvodů předčasného odchodu ze základního vzdělání. Jak se shodují sociální pracovníci i pedagogové, vzdělávací neúspěšnost se netýká intelektu, jde o to, že dítě není podporované rodinou. Tam, kde je dítě podporované, chodí do školy, učitelé mu pomůžou. Podle nich má pak šanci dostat se alespoň na učiliště. Dětem, které do školy nechodí, však nemají jak pomoci.
Bariéry: jazyk, technologie a finance
Bariér, na které děti ze sociálně znevýhodněného prostředí narážejí, je více. Pokud se jedná o romské rodiny, občas bývá problémem porozumění jazyku. „Problém je v tom, že rodiče na děti v některých rodinách nemluví ani romsky, ani česky. Rodiče některých dětí uvádějí, že jejich potomci nerozumí zadání úkolů a tudíž nevědí, co mají udělat a oni jim nedokážou pomoci. Tyto děti mají většinou malou slovní zásobu a nerozumí tak například přirovnáním. Z rodiny to neznají,“ vysvětluje Machová.
Klademe rodičům na srdce, že je třeba elektronickou žákovskou knížku udržovat aktivní a průběžně ji kontrolovat.
Překážkou pro porozumění není jen jazyk. Bariérou může být neznalost digitálních technologií. Školy přešly z klasické papírové žákovské knížky na aplikace, jako jsou Bakaláři a další. S tím má mnoho rodičů problém. „Poměrně často se v těchto rodinách stává, že se s telefonem něco stane – jednou maminka telefon utopí, podruhé rozbije nebo ho schovají děti. V tomto případě ztratí rodina kontakt se školou, který je třeba znovu navázat. S tímto problémem za mnou nebo kolegyněmi rodiče často chodí, vždy musíme aplikaci společně znovu zprovoznit. Klademe rodičům na srdce, že je třeba elektronickou žákovskou knížku udržovat aktivní a průběžně ji kontrolovat, popřípadě napsat třídnímu učiteli informace týkající se dítěte,“ dodává Nikola Machová, která s nadsázkou říká, že není ani tak sociální pracovník jako osobní asistent.
Třetí a zásadní překážkou jsou pro rodiny také finance. Sociálně znevýhodněné prostředí definované nízkým příjmem či závislostí na sociálních dávkách ovlivňuje zapojení dětí do kolektivu. To, že se nůžky sociálních nerovností stále rozevírají, vyplývá ze sociologických průzkumů velmi jasně. „Rodiče, kteří pobírají sociální dávky mohou mít problém zaplatit dítěti počáteční poplatky a pomůcky při nástupu dítěte v září do školy. Nově bude práce speciálního pedagoga spočívat také v tom, jak tyto situace eliminovat a nacházet řešení,“ říká Nikola Machová.
Ztráta motivace
Ředitel Masarykovy ZŠ Jan Voborník je pedagog s dvacetiletou praxí a novinářskou návštěvu vítá ve své kanceláři vybaven čísly. Školu navštěvuje cca 400 dětí, z toho 90 pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí. Jeho zkušenost kopíruje zkušenosti z ostatních škol – za největší problém považuje vysoké absence. „Od roku 2019 jsou počty dětí, které základní devítileté vzdělání nedokončí, stále podobné. Jde o jednotky, pohybuje se to mezi 4 až 7 dětmi, v posledním školním roce to bylo zatím nejvíc – 9 dětí. Jinak většina dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí školu dokončí,“ říká ve své kanceláři.
Mezi dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí je spoustu dětí šikovných, nadaných a kreativních.
Také on potvrzuje, že nejdůležitější je, aby podpora vzdělávání byla v rodině. „Mezi dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí je spoustu dětí šikovných, nadaných a kreativních. Problém je, že nechodí do školy. Některé z nich jsou velmi talentované na sport. V atletice mají skvělé výsledky, na prvním stupni většinou válcují ostatní děti. Bohužel se to láme s přechodem na druhý stupeň. Nejsou s to věnovat svému nadání úsilí, rodina je nepodpoří a ostatní děti, které se více snaží a mají podporu v rodině, je brzy předběhnou. Oni pak rychle končí,“ popisuje.
Stejný scénář je podle něj u výuky. „Myslím, že máme výborný první stupeň, s malými dětmi se dobře pracuje. Na prvním stupni jsou děti ze sociálně znevýhodněného prostředí – a jsou to především děvčata – které mají samé jedničky. To jim vydrží do páté třídy, v šesté spadnou i na pětky. Nikdo pak už s nimi nic neudělá. Je to škoda,“ lituje Jan Voborník, podle kterého byla dříve s rodiči lepší spolupráce. Z jeho pohledu se situace proměnila v průběhu posledních 20 let. „Dříve tu třeba byli ročně i dva kluci, kteří odešli na střední nebo vysokou školu. S rodiči se lépe mluvilo,“ dodává.
Proč dochází na druhém stupni u zprvu úspěšných dětí k takovému propadu, vysvětluje psychoterapeut Michal Klapal: „Taková proměna mívá více příčin. Někdy souvisí se zkušeností, kterou dítě v průběhu vzdělávacího procesu získá. Pokud je taková zkušenost negativní a opakovaná, dítě ztrácí víru, že se mu to podaří, jeho vznikající sebeobraz získá výrazný otisk, který se propíše do celkového sebepojetí a sebedůvěry. Ve vzdělávání přestane zahlížet smysl, nedostává přijatelné odpovědi na otázku, proč je to důležité, a mnohdy i zkušenost z nejbližšího okolí potvrdí, že vzdělání není důležité. Ztrácí motivaci usilovat o poznání a začne se orientovat na jiné hodnoty. Nejen ohledně vztahu ke vzdělávání je pak pro dítě náročné tento stín překročit.“ Rodinné vzorce se pak v tomto vnitřním nastavení jen těžko přetlačují, i když jak dále Klapal upozorňuje, možné to je.
Je to o důvěře
„Vzdělání je pro mě gró, je to odrazový můstek pro všechny lidi, protože jim to dává větší možnosti výběru,“ říká Lenka Kurová, pedagožka a ředitelka spolku Začít spolu. Ten – kromě toho, že provozuje školku – pomáhá v Broumově rodinám ze sociálně znevýhodněného prostředí. Řeší jejich tíživé sociální a životní situace, spolupracuje se školským odborem, školami a v rámci Operačního programu Jana Amose Komenského nabízí doučování pro děti z minority i majority.
„Spolupracujeme se všemi školami a s vedením Mateřské školy v Broumově, se školským odborem města. Řešíme i zápisy do škol, obrací se na nás místní instituce. My pak chodíme do rodin a připomínáme jim, jaké mají povinnosti,“ vysvětluje Lenka Kurová a říká, že Začít spolu je jedna z mála organizací v Královéhradeckém kraji, které se podařilo nastartovat spolupráci se školami.
Spolek poskytuje doučování pro děti ze základních škol 3x až 4x týdně. „Učitelé se na nás obracejí sami, doučování děláme už spoustu let a jsou vidět výsledky. Děti dokončují základní školu a my jim pomáháme, aby ve škole vydržely. To je obrovsky důležité. Z tohoto pohledu děláme práci, která je nápomocná všem. Je důležité, že máme blízko i k rodinám,“ popisuje energicky ředitelka.
O jejich výsledcích hovoří i úspěchy některých žáků končících v letošním roce základní školu. „Musíme se pochlubit, že čtyři žákyně se u nás připravovaly na přijímací zkoušky na střední školy a všechny uspěly. Dostaly se na gymnázium, obchodní akademii, cestovní ruch a jedna jde na učiliště do Nového Města nad Metují. Už nyní se nám ozývají učitelky kvůli dětem, které nastupují do prvních tříd a žádají nás, abychom děti zařadily na doučování. Máme celoročně převis poptávky po doučování, musíme děti i odmítat… Školy sice doučování nabízejí, ale většině rodin více vyhovuje odpolední čas, které nabízí komunitní centrum,“ upozorňuje s tím, že velkou roli hraje i to, že doučování pro děti probíhá v komunitě, ke které mají rodiny důvěru.
Důvěra a dobře nastavená komunikace je podle Lenky Kurové tím, co je v přístupu ke vzdělání zásadní. Podle ní je třeba si položit otázku, zda je školství připraveno na jiné děti a zda je připravené na rodiče, kteří jednají emotivně a nepovažují vzdělání ve své hodnotové škále za to hlavní, ať už z jakéhokoli důvodu.
„Nejdůležitější podle mě je, aby rodiče měli důvěru ve vzdělávací zařízení a potkali partnery, kteří s nimi chtějí komunikovat. Pokud je tam nenajdou a neustále se jim dostává jen křiku a kritiky, jaké povinnosti nesplnili, tak dává smysl, že jsou ke škole skeptičtí a nechtějí tam chodit a tenhle přístup předávají i svému dítěti. Za mě by tedy pomohlo, kdyby pedagogové přijali svou práci jako poselství. Učitelství je cesta, na které budou potkávat i děti a rodiče, kteří potřebují více jejich pozornosti. Plně si uvědomuji, že to není lehká práce. A i v Broumově je hodně příkladů vzdělaných nebo vzdělávajících se dětí z romských rodin zařazených do běžné populace,“ dodává.
Pomoci mohou sociální pedagogové
Nastavit lepší komunikaci mezi školami, rodinami a úřady by od tohoto školního roku měli ve školách pomoci sociální pedagogové. Ti už na některých školách fungují, od ledna 2026 totiž ministerstvo školství umožnilo školám s počtem nad 180 žáků financovat tyto pracovníky ze státního rozpočtu a školní rok 2026/2027 je prvním rokem, kdy mohou začít naplno fungovat. Odhadem se mluví o vytvoření 400 nových pracovních míst pro sociální pedagogy, a to nejen ve školách, kde je vysoký počet dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Sociálního pedagoga mají od září obě zmiňované broumovské základní školy. Celorepublikovým problémem však může být nedostatek sociálních pedagogů. Stejný nedostatek je také školních psychologů.
„ZŠ Hradební dosáhla v letošním školním roce na 1,5 úvazku sociálního pedagoga. Je to pro letošní školní rok novinka, všechny dotčené školy budou pravděpodobně někoho hledat,“ vysvětluje Nikola Machová, nová sociální pedagožka na ZŠ Hradební.
Na svoji novou práci se těší a vidí v ní smysl. „Zatím není daná žádná přesná metodika, takže zjišťujeme informace od škol, které už sociálního pracovníka mají, chceme se nechat inspirovat příklady dobré praxe. I proto jsem nabídku být sociálním pedagogem přijala, bude to pro mě výzva. Náplní práce sociálního pedagoga u nás ve škole bude především vyhledávání sociálně znevýhodněných dětí ve třídách, pomoc a podpora rodičům těchto dětí, alespoň částečné snížení administrativy pro učitele, jednání s institucemi aj. Budeme se snažit zachytit co nejvíce žáků, kteří potřebují pomoc a tím snižovat možnou školní neúspěšnost. Při vykonávání práce sociálního pedagoga využiji již dříve navázané kontakty s institucemi, jako je např. Úřad práce nebo OSPOD. Jsem také ráda, že už jsem v minulosti byla v kontaktu s některými rodinami, které budou pravděpodobně potřebovat moji pomoc,“ vysvětluje.
Sociální pedagog bude pomáhat dětem při řešení osobních i školních obtíží, podporovat zdravé vztahy ve třídách...
Přínos sociálních pedagogů pro školu hodnotí velmi kladně také Denisa Mádlová, ředitelka ZŠ Hradební: „Ano, mám velkou radost, že od nového školního roku posílí náš pedagogický tým sociální pedagog na plný úvazek. Vnímám to jako významný krok k ještě lepší podpoře našich žáků, jejich rodin i pedagogů. Sociální pedagog bude pomáhat dětem při řešení osobních i školních obtíží, podporovat zdravé vztahy ve třídách a přispívat k vytváření bezpečného a vstřícného prostředí pro všechny. Jsem přesvědčena, že jeho působení bude pro naši školu velkým přínosem a pomůže nám ještě lépe naplňovat poslání školy jako místa, kde se každý žák může cítit přijímán, respektován a podporován. Velkou potřebu působení sociálního pedagoga u nás ve škole jsem vnímala již delší dobu, dokonce jsme v lednu 2026 s panem starostou řešili možnosti působení a financování takového pracovníka. V tuto dobu jsme začali více spolupracovat s některými místními organizacemi nabízejícími sociální služby a podporu, nejvíce s broumovským Centrem pro rodinu. Tuto spolupráci hodnotím jako velmi přínosnou a věřím, že působením Nikoly Machové se ještě prohloubí.“
Systematické řešení a včasné podchycení problémů dětí i rodin by pak měla být cesta nejen ke snížení vysokých absencí, ale i k posílení důvěry mezi školou a rodiči. „Podle mého názoru je nejdůležitější partnerský přístup a bezpečné prostředí, aby se děti nebály přijít a svěřit se se svými problémy. Vždy říkám, že každý problém má své řešení. Když o problému nevím, bohužel nemohu pomoci,“ uzavírá Nikola Machová.
Článek vychází v rámci novinářské série „Pod hranicí základního vzdělání. Jak zvyšující se nerovnosti ve vzdělávání roztáčejí spirálu chudoby“, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky v rámci výzvy Podzim 2025. Editorka Hana Valentová.
Příští týden si v rámci této série můžete přečíst reportáž ze Šluknovska.
