Já si nevybírám. Co je, to je, říká Marek Kovář
- Články
- - Sobota, 25. října 2025
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě… Celý článek
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě… Celý článek
Kromě seniorů a manuálně pracujících se série Hlasy Broumovska zaměřuje i na mladé lidi. Na základní škole toužil Tomáš Peroutka (18 let) stát se automechanikem. Nakonec se ale zapojil do rodinného podnikání a pomáhá rodičům s provozem Potravin Míša, obchodu, který je přirozeným centrem komunitního života v dolním Broumově. „I když jsem mladá generace, tak mnohem víc než být na mobilu nebo na počítači si užiju venku procházku s kamarády nebo s pejskem,“ říká Tomáš, který se po čtyřech letech léčení z těžkého úrazu na kole zase pomalu vrací k cyklistice.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Kdo žije v Teplicích nad Metují, dobře ho zná. Každý den od dvou do čtyř sedává před obchodem, pije pivo a povídá si s lidmi. Mívá dobrou náladu a smysl pro humor. Když někdo potřebuje výpomoc se sekáním dřeva, trávy a podobně, může ho oslovit. „Já jsem takovej boží člověk,“ říká o sobě Jiří „Káně“ Smrček (59 let), který je podle vlastních slov de facto bezdomovec. Zachytili jsme jeho vyprávění, které ponejvíce připomíná pábitelství z románů Bohumila Hrabala.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Pan Jiří Dyntar (61 let) je rodákem z Martínkovic a v současnosti žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov, kde také pracuje. On sám by to tak asi neřekl, ale je nezbytným článkem při recyklaci nepotřebného textilu. Každý den vykládá na pás pytle s obnošeným oblečením a dvakrát týdně chodí ještě vykládat textil z železničních vagónů. „Pracuji na autě, vykládám auto a když zboží přijede do dvora, tak dám haldu na pás, aby měly ženský na place co dělat.“
Miluje svou zahradu a květiny. Je aktivní ženou v domácnosti. Už téměř šedesát let žije na Broumovsku, kde také vychovala své tři děti. S paní Libuší Osobovou jsme si povídaly během slunného červencového dopoledne před obchodním střediskem v Meziměstí.
V létě, stejně jako v zimě. Lesní dělník Zdeněk Zítka (39 let) žádné sezónní pauzy nezná. V lese obstarává veškerou práci od výsadby přes stavbu oplocenek až po kácení a prodej palivového dřeva. Coby živnostník pečuje o lesní porosty asi deseti soukromníků na Policku. Během našeho setkání v Ticháčkově lese vyprávěl o svém životě s nadhledem a ochotou sdílet složitou cestu zpět ze závislosti a vězení k přijetí zodpovědnosti a péči za sebe a svého syna.
Představujeme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Paní Magdalénu Grundzovou jsme potkali na schodech u Dolní brány v Broumově. Seděla tam při krátkém odpočinku spolu s dalšími kolegy a uvolila se s námi chvíli porozprávět o svém životě.
Eva Flousková (85 let, Broumov) srší energií a vzpomínkami, ale neohlíží se jen do minulosti. Je aktivní předsedkyní Českého svazu žen náchodského okresu a členkou ústředí Českého svazu žen v Praze. Kromě toho působí v revizní komisi Krajské rady seniorů. Do covidu organizovala každoročně řadu vzdělávacích akcí, baví ji tvořit rukama, nebojí se dalekých cest a energii jí dodávají rozhovory s lidmi, kteří mají co říct.
Lom v Rožmitále je tak trochu skryté místo. Ani u vstupu ještě člověk netuší, co ho čeká za další zatáčkou. Jdeme po prašné cestě mírně vzhůru, občas nás mine veliký vůz naložený kamenem. U začátku naučné stezky Lom Rožmitál se krajina poprvé otevírá: tady byl kdysi kopec, dnes již odtěžený. O kousek dál, pod lesem, stojí přízemní dřevěná budova – zázemí pro lidi, kteří v lomu pracují. Jedním z nich je Radim Vít, strojník a řidič, který v lomu pracuje už pět let. Obsluhuje velké stroje, vozí kámen a nakládá ho zákazníkům. „My tu vlastně přetváříme přírodu,“ říká.