Titul mistrů republiky, to byla tenkrát velká sláva
- Články
- - Sobota, 29. srpna 2026
Celý život se věnuje sportovní střelbě. S manželkou Libuší mají doma medaile mistrů republiky. Díky svému koníčku procestoval Radislav… Celý článek
Naše Broumovsko
Přejít na hlavní navigaci
Přejít na změnu jazyka
Přejít na přihlášení
Přejít na vyhledávání
Celý život se věnuje sportovní střelbě. S manželkou Libuší mají doma medaile mistrů republiky. Díky svému koníčku procestoval Radislav… Celý článek
Studuje nástavbu na Střední škole hotelnictví, řemesel a gastronomie Horegas v Teplicích nad Metují. Miluje míchání drinků a barmanstvím by se v budoucnu rád živil. Další díl série Hlasy Broumovska představuje Matěje Netíka (19) z Meziměstí, který před pár týdny přivezl zlato ze soutěže FourFest Euroakademik Gastro 2026, ve které uspěl s originálním drinkem Zelená zahrada.
Celý život vařila – dětičkám ve škole, jak sama říká, nebo své rodině. Posledních dvacet let už si užívá důchodu, svého baráčku a zahrady, času s přáteli a rodinou. Minulostí nežije. „Člověk se musí přizpůsobit době, která je teď,“ říká Alena Hamplová (77 let) z Ruprechtic v dalším díle série Hlasy Broumovska.
Už třiadvacet let bere den co den do ruky motorovou pilu a chodí kácet stromy do lesů po celém Broumovsku. Pokud zrovna nepracuje v lese, prohání se na endurovém kole s helmou na hlavě. Dřevorubec a cyklista František Žilák (45) z Police nad Metují má za sebou i mistrovství světa na Havaji. Jak na něj vzpomíná? A zažil nějaká vážnější zranění? Přečtěte si další rozhovor ze série Hlasy Broumovska.
Doma má přes tři tisíce knih. Miluje literaturu a sám ji i píše. Průvodce broumovského kláštera Jakub Gruss (36), tvořící pod pseudonymem Felix Zöllner, právě připravuje k vydání svůj druhý román a zároveň pilně pracuje na třetí části zamýšlené trilogie.
Je nám potěšením sdílet překlad článku, který o Našem Broumovsku napsala Line Wolf Nielsen a vyšel na stránkách International Media Support (IMS), organizace, která podporuje a vzdělává novináře z celého světa. IMS zaujaly rozhovory s místními obyvateli, které pod názvem Hlasy Broumovska vycházely v loňském roce a také dopad, který měly nejen pro zpravodajský web, ale pro celou komunitu.
Historické taláry pro univerzity, žakety pro kočí národního hřebčínu, kostýmy na karneval, ale i vlastní značka oděvů. To vše je schopná ušít Alena Foglová z Meziměstí (35). „Nejvíc mě baví vymýšlet různé technologie šití i to, že se můžu podílet na tvorbě oděvů, které mají ceremoniální a symbolickou váhu.“
Patří mezi poslední německé pamětníky starých Sudet. Narodila se krátce po válce a její dětství zásadně poznamenaly poválečné poměry i události v rodině – než se v roce 1957 vrátila do rodiny, vyrůstala jako obecní sirotek v Teplicích nad Metují. V 60. letech z Broumovska odešla, žila na různých místech v Čechách a v 80. letech se vrátila zpět. „Touha po domově ve mně někde dřímala. Vím, že to mnozí nechápou, někdo umí být doma všude, kde si pověsí klobouk. Ale doma je doma a já cítím, že moje kořeny jsou tady,“ říká Marianna Tomašovská (78) nad rozloženým albem starých pohlednic.
Z míst, kde děti běhají bosy po písku, se vrátila do krajiny plné luk, polí a lesů. Po 30 letech cestování a splnění si snů o životě v teple se rozhodla znovu zakotvit na Broumovsku. Dnes stojí v čele Základní a mateřské školy v Martínkovicích. Přináší s sebou nejen bohaté profesní a životní zkušenosti, ale také otevřený pedagogický přístup a silnou osobní motivaci dát místní škole plný život. „Samozřejmě je důležitá násobilka, vyjmenovaná slova a ostatní učivo, ale k tomu i ta přidaná hodnota, kdy se děti samy budou chtít učit. Vztah k učení je bude provázet celý život. My jsme tady od toho, abychom mohli děti provázet na jejich vzdělávací cestě,“ říká Jana Zedníčková.
Přestože se jedná o šetrný přístup k lesnímu prostředí, je v dnešní době těžba dřeva s koněm vymírajícím řemeslem. I tak je možné v místních lesích potkat lesníky, kteří tuto fyzicky náročnou práci stále dělají. „První rok jsem dost bojoval s fyzickou náročností práce v lese, musel jsem se nejdřív trochu poprat sám se sebou. Dneska jsem ale rozhodnutý tuhle práci dělat, dokud to půjde,“ říká koňák Jan Vlach (26 let) z Jetřichova.
Domácí péče patří k profesím, které zůstávají často skryté očím veřejnosti. Zdravotní sestra a fotografka Lucie Václavková denně dojíždí za pacienty na Broumovsku a vnímá nejen jejich zdravotní stav, ale i kraj, který lidi formuje. „Když vyjedu mimo Broumov, tak tam vnímám lidi otevřenější a uvolněnější. Zato my jsme zaťatý. Má na to vliv i ten podhorský život tady, tak si to asi neseme v sobě,“ říká.
Milan Demeter (18 let) stojí na začátku dospělého života. Vyrůstal mezi muzikanty a zedníky a dnes se snaží skloubit obojí. Přes den se učí zednickému řemeslu, večer cvičí na housle a sní o tom, že jednou nastoupí na konzervatoř. „Hudba mě naplňuje emocemi a dává mi i naději, že se mohu jednou někam dostat,“ říká v rozhovoru a otevřeně vypráví o tom, co pro něj znamenají romské tradice, hudba i dospívání v Broumově.
Ve slavném polickém Merkuru pracuje Dezider Danko už téměř 10 let. Říká, že je za tuto příležitost rád i kvůli svému handicapu: vlak mu kdysi přejel obě nohy. Otevřeně mluví i o tom, že jako Rom má složitější sehnat práci. „Ale vyzkoušeli si mě, viděli, že mi to jde, a ukázal jsem, že to není problém,“ říká muž, který to životě neměl od začátku lehké.
Její rodina přišla na Broumovsko z východního Slovenska v 50. letech v rámci osidlování pohraničí. Pamatuje tedy Broumov, v němž se setkávali nejrůznější příchozí i národnosti. Jako děti si však všichni dobře rozuměli. V 90. letech založila školku s alternativním vzdělávacím programem Začít spolu, o něco později sociální službu, která pomáhá lidem v tíživé situaci. „Do naší školky chodí děti bez rozdílů. Z rodin sociálně slabších i dobře postavených. Chtěla jsem nabídnout jiný přístup k dětem,“ říká Božena Danihelová (74) z Broumova.
Už 28 let pracuje v lomu Rožmitál. Její kanceláří je malý domek hned u vstupu do lomu – dohlíží na odjezdy aut plných kamene, vítá návštěvy a je prvním člověkem, kterého lidé přicházející do lomu vidí. „Jsem tady takový inventář,“ říká s úsměvem paní Vítová.
Procestoval svět, ale tady je doma. Jaroslava Joudala, broumovského rodáka a znalce kamenů, potkáváme na naučné stezce lomu Rožmitál. Když se dá do vyprávění, otevírá se před námi pozoruhodný příběh.
I přes to, že žila 63 let v Karlových Varech, nebála se velké životní změny a přestěhovala se přes celou republiku do malé vesničky Vižňov na Broumovsku. Začátky nebyly jednoduché, ale teď už „je to výborný“, jak sama Jitka Unčovská (74) z Vižňova říká.
Vyučená kuchařka a servírka Jana Daňková (33) se narodila a celý život žila v Hronově. Teď je na mateřské s druhým synem a příští rok ji čeká stěhování do Heřmánkovic. „Nejvíc se mi tam líbí ten klid. Žádné kamiony, žádné houkačky, to je v Hronově každou chvíli,“ říká mladá maminka, kterou zanedlouho čeká také hledání nové práce.
Podniká teprve tři roky, o práci však nemá nouzi. Dělá všechno od drobných oprav a montáží uvnitř i zvenčí domů, udržuje zahrady, stříká střechy, v podstatě zastane práci za několik profesí. „Tahle práce je hodně o zručnosti a pečlivosti a určitě je potřeba se neustále vzdělávat v různých oborech. Je složité dělat takovou všehochuť prací, protože člověk musí mít všechno potřebné nářadí a hodně věcí umět. Já však neříkám, že umím všechno. Dělám jen to, co vím, že umím, nebo na co už mám zkušenosti,“ říká Vojtěch Ságner (30) z Jetřichova, který si kromě práce nejvíce cení svého volného času a nejraději ho tráví venku v přírodě.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
Dříve miloval turistiku, dálkové pochody, cyklistiku, plesy i zábavy. Nedávno však oslavil 75. narozeniny, a proto už dnes dává přednost spíš odpočinku, posezení s přáteli nebo poslechu country hudby. „Kamarádů mám hromadu, ale teď v pečovatelském domě jsme spíš uzavření tak nějak sami pro sebe. Máme rádi svůj klid, svoje pohodlí,“ říká bývalý policista Jaroslav Šulc z Meziměstí.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Přátelsky vyhlížející mladík ve slaměném klobouku, montérkových kraťasech a s nářadím v ruce nás vítá v rozestavěné dřevostavbě. Antonín Mráz (22 let) se rozhodl po třech semestrech ukončit vysokoškolská studia, vrátil se zpět domů do Teplic nad Metují a nyní se živí jako řemeslník. „Já jsem živnostník. Někdy jsem zedník, někdy tesař. Jindy jsem na několik dní v kuse zemědělec a jezdím traktorem nebo dělám ohrady pro dobytek. Baví mě, že za sebou vidím výsledek,“ říká.