Vyřezávat sochy je pro mě relax, odpočinu si u toho
- Články
- - Sobota, 24. října 2026
Zvířata, bájné pohádkové postavy, ale i zvoničky nebo betlémy. To všechno vyřezává ze dřeva Jan Jurásek (47) z Heřmánkovic, původní… Celý článek
Naše Broumovsko
Přejít na hlavní navigaci
Přejít na změnu jazyka
Přejít na přihlášení
Přejít na vyhledávání
Zvířata, bájné pohádkové postavy, ale i zvoničky nebo betlémy. To všechno vyřezává ze dřeva Jan Jurásek (47) z Heřmánkovic, původní… Celý článek
Je jí dvanáct let, chodí do 6. třídy na ZŠ Hradební a před nedávnem propadla kouzlu bojového sportu MMA. Tereza Škodová z Broumova v květnu přivezla stříbrnou medaili z Mistrovství Evropy, pořádaného organizací Global Association of Mixed Martial Arts (GAMMA). „Moje rodina je na mě pyšná a podporuje mě,“ říká mladá sportovkyně, která by se ráda časem probojovala až do Oktagonu.
Studuje nástavbu na Střední škole hotelnictví, řemesel a gastronomie Horegas v Teplicích nad Metují. Miluje míchání drinků a barmanstvím by se v budoucnu rád živil. Další díl série Hlasy Broumovska představuje Matěje Netíka (19) z Meziměstí, který před pár týdny přivezl zlato ze soutěže FourFest Euroakademik Gastro 2026, ve které uspěl s originálním drinkem Zelená zahrada.
Celý život vařila – dětičkám ve škole, jak sama říká, nebo své rodině. Posledních dvacet let už si užívá důchodu, svého baráčku a zahrady, času s přáteli a rodinou. Minulostí nežije. „Člověk se musí přizpůsobit době, která je teď,“ říká Alena Hamplová (77 let) z Ruprechtic v dalším díle série Hlasy Broumovska.
Už třiadvacet let bere den co den do ruky motorovou pilu a chodí kácet stromy do lesů po celém Broumovsku. Pokud zrovna nepracuje v lese, prohání se na endurovém kole s helmou na hlavě. Dřevorubec a cyklista František Žilák (45) z Police nad Metují má za sebou i mistrovství světa na Havaji. Jak na něj vzpomíná? A zažil nějaká vážnější zranění? Přečtěte si další rozhovor ze série Hlasy Broumovska.
Doma má přes tři tisíce knih. Miluje literaturu a sám ji i píše. Průvodce broumovského kláštera Jakub Gruss (36), tvořící pod pseudonymem Felix Zöllner, právě připravuje k vydání svůj druhý román a zároveň pilně pracuje na třetí části zamýšlené trilogie.
Doma má přes tři tisíce knih. Miluje literaturu a sám ji i píše. Průvodce broumovského kláštera Jakub Gruss (36), tvořící pod pseudonymem Felix Zöllner, právě připravuje k vydání svůj druhý román a zároveň pilně pracuje na třetí části zamýšlené trilogie.
Je nám potěšením sdílet překlad článku, který o Našem Broumovsku napsala Line Wolf Nielsen a vyšel na stránkách International Media Support (IMS), organizace, která podporuje a vzdělává novináře z celého světa. IMS zaujaly rozhovory s místními obyvateli, které pod názvem Hlasy Broumovska vycházely v loňském roce a také dopad, který měly nejen pro zpravodajský web, ale pro celou komunitu.
Historické taláry pro univerzity, žakety pro kočí národního hřebčínu, kostýmy na karneval, ale i vlastní značka oděvů. To vše je schopná ušít Alena Foglová z Meziměstí (35). „Nejvíc mě baví vymýšlet různé technologie šití i to, že se můžu podílet na tvorbě oděvů, které mají ceremoniální a symbolickou váhu.“
Patří mezi poslední německé pamětníky starých Sudet. Narodila se krátce po válce a její dětství zásadně poznamenaly poválečné poměry i události v rodině – než se v roce 1957 vrátila do rodiny, vyrůstala jako obecní sirotek v Teplicích nad Metují. V 60. letech z Broumovska odešla, žila na různých místech v Čechách a v 80. letech se vrátila zpět. „Touha po domově ve mně někde dřímala. Vím, že to mnozí nechápou, někdo umí být doma všude, kde si pověsí klobouk. Ale doma je doma a já cítím, že moje kořeny jsou tady,“ říká Marianna Tomašovská (78) nad rozloženým albem starých pohlednic.
Z míst, kde děti běhají bosy po písku, se vrátila do krajiny plné luk, polí a lesů. Po 30 letech cestování a splnění si snů o životě v teple se rozhodla znovu zakotvit na Broumovsku. Dnes stojí v čele Základní a mateřské školy v Martínkovicích. Přináší s sebou nejen bohaté profesní a životní zkušenosti, ale také otevřený pedagogický přístup a silnou osobní motivaci dát místní škole plný život. „Samozřejmě je důležitá násobilka, vyjmenovaná slova a ostatní učivo, ale k tomu i ta přidaná hodnota, kdy se děti samy budou chtít učit. Vztah k učení je bude provázet celý život. My jsme tady od toho, abychom mohli děti provázet na jejich vzdělávací cestě,“ říká Jana Zedníčková.
Z míst, kde děti běhají bosy po písku, se vrátila do krajiny plné luk, polí a lesů. Po 30 letech cestování a splnění si snů o životě v teple se rozhodla znovu zakotvit na Broumovsku. Dnes stojí v čele Základní a mateřské školy v Martínkovicích. Přináší s sebou nejen bohaté profesní a životní zkušenosti, ale také otevřený pedagogický přístup a silnou osobní motivaci dát místní škole plný život. „Samozřejmě je důležitá násobilka, vyjmenovaná slova a ostatní učivo, ale k tomu i ta přidaná hodnota, kdy se děti samy budou chtít učit. Vztah k učení je bude provázet celý život. My jsme tady od toho, abychom mohli děti provázet na jejich vzdělávací cestě,“ říká Jana Zedníčková.
Přestože se jedná o šetrný přístup k lesnímu prostředí, je v dnešní době těžba dřeva s koněm vymírajícím řemeslem. I tak je možné v místních lesích potkat lesníky, kteří tuto fyzicky náročnou práci stále dělají. „První rok jsem dost bojoval s fyzickou náročností práce v lese, musel jsem se nejdřív trochu poprat sám se sebou. Dneska jsem ale rozhodnutý tuhle práci dělat, dokud to půjde,“ říká koňák Jan Vlach (26 let) z Jetřichova.
Přestože se jedná o šetrný přístup k lesnímu prostředí, je v dnešní době těžba dřeva s koněm vymírajícím řemeslem. I tak je možné v místních lesích potkat lesníky, kteří tuto fyzicky náročnou práci stále dělají. „První rok jsem dost bojoval s fyzickou náročností práce v lese, musel jsem se nejdřív trochu poprat sám se sebou. Dneska jsem ale rozhodnutý tuhle práci dělat, dokud to půjde,“ říká koňák Jan Vlach (26 let) z Jetřichova.
Domácí péče patří k profesím, které zůstávají často skryté očím veřejnosti. Zdravotní sestra a fotografka Lucie Václavková denně dojíždí za pacienty na Broumovsku a vnímá nejen jejich zdravotní stav, ale i kraj, který lidi formuje. „Když vyjedu mimo Broumov, tak tam vnímám lidi otevřenější a uvolněnější. Zato my jsme zaťatý. Má na to vliv i ten podhorský život tady, tak si to asi neseme v sobě,“ říká.
Milan Demeter (18 let) stojí na začátku dospělého života. Vyrůstal mezi muzikanty a zedníky a dnes se snaží skloubit obojí. Přes den se učí zednickému řemeslu, večer cvičí na housle a sní o tom, že jednou nastoupí na konzervatoř. „Hudba mě naplňuje emocemi a dává mi i naději, že se mohu jednou někam dostat,“ říká v rozhovoru a otevřeně vypráví o tom, co pro něj znamenají romské tradice, hudba i dospívání v Broumově.
Milan Demeter (18 let) stojí na začátku dospělého života. Vyrůstal mezi muzikanty a zedníky a dnes se snaží skloubit obojí. Přes den se učí zednickému řemeslu, večer cvičí na housle a sní o tom, že jednou nastoupí na konzervatoř. „Hudba mě naplňuje emocemi a dává mi i naději, že se mohu jednou někam dostat,“ říká v rozhovoru a otevřeně vypráví o tom, co pro něj znamenají romské tradice, hudba i dospívání v Broumově.
Ve slavném polickém Merkuru pracuje Dezider Danko už téměř 10 let. Říká, že je za tuto příležitost rád i kvůli svému handicapu: vlak mu kdysi přejel obě nohy. Otevřeně mluví i o tom, že jako Rom má složitější sehnat práci. „Ale vyzkoušeli si mě, viděli, že mi to jde, a ukázal jsem, že to není problém,“ říká muž, který v životě neměl od začátku lehké.
Ve slavném polickém Merkuru pracuje Dezider Danko už téměř 10 let. Říká, že je za tuto příležitost rád i kvůli svému handicapu: vlak mu kdysi přejel obě nohy. Otevřeně mluví i o tom, že jako Rom má složitější sehnat práci. „Ale vyzkoušeli si mě, viděli, že mi to jde, a ukázal jsem, že to není problém,“ říká muž, který to životě neměl od začátku lehké.
Její rodina přišla na Broumovsko z východního Slovenska v 50. letech v rámci osidlování pohraničí. Pamatuje tedy Broumov, v němž se setkávali nejrůznější příchozí i národnosti. Jako děti si však všichni dobře rozuměli. V 90. letech založila školku s alternativním vzdělávacím programem Začít spolu, o něco později sociální službu, která pomáhá lidem v tíživé situaci. „Do naší školky chodí děti bez rozdílů. Z rodin sociálně slabších i dobře postavených. Chtěla jsem nabídnout jiný přístup k dětem,“ říká Božena Danihelová (74) z Broumova.
Procestoval svět, ale tady je doma. Jaroslava Joudala, broumovského rodáka a znalce kamenů, potkáváme na naučné stezce lomu Rožmitál. Když se dá do vyprávění, otevírá se před námi pozoruhodný příběh.
Už 28 let pracuje v lomu Rožmitál. Její kanceláří je malý domek hned u vstupu do lomu – dohlíží na odjezdy aut plných kamene, vítá návštěvy a je prvním člověkem, kterého lidé přicházející do lomu vidí. „Jsem tady takový inventář,“ říká s úsměvem paní Vítová.
Procestoval svět, ale tady je doma. Jaroslava Joudala, broumovského rodáka a znalce kamenů, potkáváme na naučné stezce lomu Rožmitál. Když se dá do vyprávění, otevírá se před námi pozoruhodný příběh.
I přes to, že žila 63 let v Karlových Varech, nebála se velké životní změny a přestěhovala se přes celou republiku do malé vesničky Vižňov na Broumovsku. Začátky nebyly jednoduché, ale teď už „je to výborný“, jak sama Jitka Unčovská (74) z Vižňova říká.
Vyučená kuchařka a servírka Jana Daňková (33) se narodila a celý život žila v Hronově. Teď je na mateřské s druhým synem a příští rok ji čeká stěhování do Heřmánkovic. „Nejvíc se mi tam líbí ten klid. Žádné kamiony, žádné houkačky, to je v Hronově každou chvíli,“ říká mladá maminka, kterou zanedlouho čeká také hledání nové práce.