Chtěla jsem, aby moje děti na tom byly líp, říká Božena Danihelová
- Články
- - Sobota, 20. prosince 2025
Její rodina přišla na Broumovsko z východního Slovenska v 50. letech v rámci osidlování pohraničí. Pamatuje tedy Broumov, v … Celý článek
Její rodina přišla na Broumovsko z východního Slovenska v 50. letech v rámci osidlování pohraničí. Pamatuje tedy Broumov, v … Celý článek
Vyučená kuchařka a servírka Jana Daňková (33) se narodila a celý život žila v Hronově. Teď je na mateřské s druhým synem a příští rok ji čeká stěhování do Heřmánkovic. „Nejvíc se mi tam líbí ten klid. Žádné kamiony, žádné houkačky, to je v Hronově každou chvíli,“ říká mladá maminka, kterou zanedlouho čeká také hledání nové práce.
Podniká teprve tři roky, o práci však nemá nouzi. Dělá všechno od drobných oprav a montáží uvnitř i zvenčí domů, udržuje zahrady, stříká střechy, v podstatě zastane práci za několik profesí. „Tahle práce je hodně o zručnosti a pečlivosti a určitě je potřeba se neustále vzdělávat v různých oborech. Je složité dělat takovou všehochuť prací, protože člověk musí mít všechno potřebné nářadí a hodně věcí umět. Já však neříkám, že umím všechno. Dělám jen to, co vím, že umím, nebo na co už mám zkušenosti,“ říká Vojtěch Ságner (30) z Jetřichova, který si kromě práce nejvíce cení svého volného času a nejraději ho tráví venku v přírodě.
Podniká teprve tři roky, o práci však nemá nouzi. Dělá všechno od drobných oprav a montáží uvnitř i zvenčí domů, udržuje zahrady, stříká střechy, v podstatě zastane práci za několik profesí. „Tahle práce je hodně o zručnosti a pečlivosti a určitě je potřeba se neustále vzdělávat v různých oborech. Je složité dělat takovou všehochuť prací, protože člověk musí mít všechno potřebné nářadí a hodně věcí umět. Já však neříkám, že umím všechno. Dělám jen to, co vím, že umím, nebo na co už mám zkušenosti,“ říká Vojtěch Ságner (30) z Jetřichova, který si kromě práce nejvíce cení svého volného času a nejraději ho tráví venku v přírodě.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
Dříve miloval turistiku, dálkové pochody, cyklistiku, plesy i zábavy. Nedávno však oslavil 75. narozeniny, a proto už dnes dává přednost spíš odpočinku, posezení s přáteli nebo poslechu country hudby. „Kamarádů mám hromadu, ale teď v pečovatelském domě jsme spíš uzavření tak nějak sami pro sebe. Máme rádi svůj klid, svoje pohodlí,“ říká bývalý policista Jaroslav Šulc z Meziměstí.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Přátelsky vyhlížející mladík ve slaměném klobouku, montérkových kraťasech a s nářadím v ruce nás vítá v rozestavěné dřevostavbě. Antonín Mráz (22 let) se rozhodl po třech semestrech ukončit vysokoškolská studia, vrátil se zpět domů do Teplic nad Metují a nyní se živí jako řemeslník. „Já jsem živnostník. Někdy jsem zedník, někdy tesař. Jindy jsem na několik dní v kuse zemědělec a jezdím traktorem nebo dělám ohrady pro dobytek. Baví mě, že za sebou vidím výsledek,“ říká.
Veronika Morgan Janíková (40 let) je žena, která se jen tak něčeho nezalekne: ať už práce za volantem nebo meče. Čtvrt století se věnuje historickému šermu a pořádá ohňové show. Posledních pět let žije s rodinou v Broumově a k jejím koníčkům přibylo tkaní na karetkách. O pracovních zkušenostech mezi Prahou a Broumovem a snaze zakořenit v novém bydlišti jsme si povídaly nejprve v její oblíbené kavárně na náměstí a později na Hvězdě obklopeny přehlídkou Veroničiny nejoblíbenější zbroje.
Veronika Morgan Janíková (40 let) je žena, která se jen tak něčeho nezalekne: ať už práce za volantem nebo meče. Čtvrt století se věnuje historickému šermu a pořádá ohňové show. Posledních pět let žije s rodinou v Broumově a k jejím koníčkům přibylo tkaní na karetkách. O pracovních zkušenostech mezi Prahou a Broumovem a snaze zakořenit v novém bydlišti jsme si povídaly nejprve v její oblíbené kavárně na náměstí a později na Hvězdě obklopeny přehlídkou Veroničiny nejoblíbenější zbroje.
Pochází z jedenácti dětí a na Broumovsku žije už téměř sedmdesát let. Závodně hrála ping pong a přes čtyřicet let pracovala ve Vebě v Meziměstí. Nejraději ale Helena Pohlová (84 let) tráví čas s dětmi a vnoučaty, miluje čtení a jak sama říká, nejvíce je hrdá na svoji skvělou rodinu.
Pochází z jedenácti dětí a na Broumovsku žije už téměř sedmdesát let. Závodně hrála ping pong a přes čtyřicet let pracovala ve Vebě v Meziměstí. Nejraději ale Helena Pohlová (84 let) tráví čas s dětmi a vnoučaty, miluje čtení a jak sama říká, nejvíce je hrdá na svoji skvělou rodinu.
Kromě seniorů a manuálně pracujících se série Hlasy Broumovska zaměřuje i na mladé lidi. Na základní škole toužil Tomáš Peroutka (18 let) stát se automechanikem. Nakonec se ale zapojil do rodinného podnikání a pomáhá rodičům s provozem Potravin Míša, obchodu, který je přirozeným centrem komunitního života v dolním Broumově. „I když jsem mladá generace, tak mnohem víc než být na mobilu nebo na počítači si užiju venku procházku s kamarády nebo s pejskem,“ říká Tomáš, který se po čtyřech letech léčení z těžkého úrazu na kole zase pomalu vrací k cyklistice.
Na základní škole toužil Tomáš Peroutka (18 let) stát se automechanikem. Nakonec se ale zapojil do rodinného podnikání a pomáhá rodičům s provozem Potravin Míša, obchodu, který je přirozeným centrem komunitního života v dolním Broumově. „I když jsem mladá generace, tak mnohem víc než být na mobilu nebo na počítači si užiju venku procházku s kamarády nebo s pejskem,“ říká Tomáš, který se po čtyřech letech léčení z těžkého úrazu na kole zase pomalu vrací k cyklistice.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Kdo žije v Teplicích nad Metují, dobře ho zná. Každý den od dvou do čtyř sedává před obchodem, pije pivo a povídá si s lidmi. Mívá dobrou náladu a smysl pro humor. Když někdo potřebuje výpomoc se sekáním dřeva, trávy a podobně, může ho oslovit. „Já jsem takovej boží člověk,“ říká o sobě Jiří „Káně“ Smrček (59 let), který je podle vlastních slov de facto bezdomovec. Zachytili jsme jeho vyprávění, které ponejvíce připomíná pábitelství z románů Bohumila Hrabala.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Pan Jiří Dyntar (61 let) je rodákem z Martínkovic a v současnosti žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov, kde také pracuje. On sám by to tak asi neřekl, ale je nezbytným článkem při recyklaci nepotřebného textilu. Každý den vykládá na pás pytle s obnošeným oblečením a dvakrát týdně chodí ještě vykládat textil z železničních vagónů. „Pracuji na autě, vykládám auto a když zboží přijede do dvora, tak dám haldu na pás, aby měly ženský na place co dělat.“
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Pan Jiří Dyntar (61 let) je rodákem z Martínkovic a v současnosti žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov, kde také pracuje. On sám by to tak asi neřekl, ale je nezbytným článkem při recyklaci nepotřebného textilu. Každý den vykládá na pás pytle s obnošeným oblečením a dvakrát týdně chodí ještě vykládat textil z železničních vagónů. „Pracuji na autě, vykládám auto a když zboží přijede do dvora, tak dám haldu na pás, aby měly ženský na place co dělat.“
Miluje svou zahradu a květiny. Je aktivní ženou v domácnosti. Už téměř šedesát let žije na Broumovsku, kde také vychovala své tři děti. S paní Libuší Osobovou jsme si povídaly během slunného červencového dopoledne před obchodním střediskem v Meziměstí.
V létě, stejně jako v zimě. Lesní dělník Zdeněk Zítka (39 let) žádné sezónní pauzy nezná. V lese obstarává veškerou práci od výsadby přes stavbu oplocenek až po kácení a prodej palivového dřeva. Coby živnostník pečuje o lesní porosty asi deseti soukromníků na Policku. Během našeho setkání v Ticháčkově lese vyprávěl o svém životě s nadhledem a ochotou sdílet složitou cestu zpět ze závislosti a vězení k přijetí zodpovědnosti a péči za sebe a svého syna.