Náš jazyk vymře s mojí generací, říká Marianna Tomašovská
- Články
- - Sobota, 21. února 2026
Patří mezi poslední německé pamětníky starých Sudet. Narodila se krátce po válce a její dětství zásadně poznamenaly poválečné poměry i… Celý článek
Patří mezi poslední německé pamětníky starých Sudet. Narodila se krátce po válce a její dětství zásadně poznamenaly poválečné poměry i… Celý článek
Přestože se jedná o šetrný přístup k lesnímu prostředí, je v dnešní době těžba dřeva s koněm vymírajícím řemeslem. I tak je možné v místních lesích potkat lesníky, kteří tuto fyzicky náročnou práci stále dělají. „První rok jsem dost bojoval s fyzickou náročností práce v lese, musel jsem se nejdřív trochu poprat sám se sebou. Dneska jsem ale rozhodnutý tuhle práci dělat, dokud to půjde,“ říká koňák Jan Vlach (26 let) z Jetřichova.
Domácí péče patří k profesím, které zůstávají často skryté očím veřejnosti. Zdravotní sestra a fotografka Lucie Václavková denně dojíždí za pacienty na Broumovsku a vnímá nejen jejich zdravotní stav, ale i kraj, který lidi formuje. „Když vyjedu mimo Broumov, tak tam vnímám lidi otevřenější a uvolněnější. Zato my jsme zaťatý. Má na to vliv i ten podhorský život tady, tak si to asi neseme v sobě,“ říká.
Milan Demeter (18 let) stojí na začátku dospělého života. Vyrůstal mezi muzikanty a zedníky a dnes se snaží skloubit obojí. Přes den se učí zednickému řemeslu, večer cvičí na housle a sní o tom, že jednou nastoupí na konzervatoř. „Hudba mě naplňuje emocemi a dává mi i naději, že se mohu jednou někam dostat,“ říká v rozhovoru a otevřeně vypráví o tom, co pro něj znamenají romské tradice, hudba i dospívání v Broumově.
Milan Demeter (18 let) stojí na začátku dospělého života. Vyrůstal mezi muzikanty a zedníky a dnes se snaží skloubit obojí. Přes den se učí zednickému řemeslu, večer cvičí na housle a sní o tom, že jednou nastoupí na konzervatoř. „Hudba mě naplňuje emocemi a dává mi i naději, že se mohu jednou někam dostat,“ říká v rozhovoru a otevřeně vypráví o tom, co pro něj znamenají romské tradice, hudba i dospívání v Broumově.
Ve slavném polickém Merkuru pracuje Dezider Danko už téměř 10 let. Říká, že je za tuto příležitost rád i kvůli svému handicapu: vlak mu kdysi přejel obě nohy. Otevřeně mluví i o tom, že jako Rom má složitější sehnat práci. „Ale vyzkoušeli si mě, viděli, že mi to jde, a ukázal jsem, že to není problém,“ říká muž, který v životě neměl od začátku lehké.
Ve slavném polickém Merkuru pracuje Dezider Danko už téměř 10 let. Říká, že je za tuto příležitost rád i kvůli svému handicapu: vlak mu kdysi přejel obě nohy. Otevřeně mluví i o tom, že jako Rom má složitější sehnat práci. „Ale vyzkoušeli si mě, viděli, že mi to jde, a ukázal jsem, že to není problém,“ říká muž, který to životě neměl od začátku lehké.
Její rodina přišla na Broumovsko z východního Slovenska v 50. letech v rámci osidlování pohraničí. Pamatuje tedy Broumov, v němž se setkávali nejrůznější příchozí i národnosti. Jako děti si však všichni dobře rozuměli. V 90. letech založila školku s alternativním vzdělávacím programem Začít spolu, o něco později sociální službu, která pomáhá lidem v tíživé situaci. „Do naší školky chodí děti bez rozdílů. Z rodin sociálně slabších i dobře postavených. Chtěla jsem nabídnout jiný přístup k dětem,“ říká Božena Danihelová (74) z Broumova.
Procestoval svět, ale tady je doma. Jaroslava Joudala, broumovského rodáka a znalce kamenů, potkáváme na naučné stezce lomu Rožmitál. Když se dá do vyprávění, otevírá se před námi pozoruhodný příběh.
Už 28 let pracuje v lomu Rožmitál. Její kanceláří je malý domek hned u vstupu do lomu – dohlíží na odjezdy aut plných kamene, vítá návštěvy a je prvním člověkem, kterého lidé přicházející do lomu vidí. „Jsem tady takový inventář,“ říká s úsměvem paní Vítová.
Procestoval svět, ale tady je doma. Jaroslava Joudala, broumovského rodáka a znalce kamenů, potkáváme na naučné stezce lomu Rožmitál. Když se dá do vyprávění, otevírá se před námi pozoruhodný příběh.
I přes to, že žila 63 let v Karlových Varech, nebála se velké životní změny a přestěhovala se přes celou republiku do malé vesničky Vižňov na Broumovsku. Začátky nebyly jednoduché, ale teď už „je to výborný“, jak sama Jitka Unčovská (74) z Vižňova říká.
Vyučená kuchařka a servírka Jana Daňková (33) se narodila a celý život žila v Hronově. Teď je na mateřské s druhým synem a příští rok ji čeká stěhování do Heřmánkovic. „Nejvíc se mi tam líbí ten klid. Žádné kamiony, žádné houkačky, to je v Hronově každou chvíli,“ říká mladá maminka, kterou zanedlouho čeká také hledání nové práce.
Podniká teprve tři roky, o práci však nemá nouzi. Dělá všechno od drobných oprav a montáží uvnitř i zvenčí domů, udržuje zahrady, stříká střechy, v podstatě zastane práci za několik profesí. „Tahle práce je hodně o zručnosti a pečlivosti a určitě je potřeba se neustále vzdělávat v různých oborech. Je složité dělat takovou všehochuť prací, protože člověk musí mít všechno potřebné nářadí a hodně věcí umět. Já však neříkám, že umím všechno. Dělám jen to, co vím, že umím, nebo na co už mám zkušenosti,“ říká Vojtěch Ságner (30) z Jetřichova, který si kromě práce nejvíce cení svého volného času a nejraději ho tráví venku v přírodě.
Podniká teprve tři roky, o práci však nemá nouzi. Dělá všechno od drobných oprav a montáží uvnitř i zvenčí domů, udržuje zahrady, stříká střechy, v podstatě zastane práci za několik profesí. „Tahle práce je hodně o zručnosti a pečlivosti a určitě je potřeba se neustále vzdělávat v různých oborech. Je složité dělat takovou všehochuť prací, protože člověk musí mít všechno potřebné nářadí a hodně věcí umět. Já však neříkám, že umím všechno. Dělám jen to, co vím, že umím, nebo na co už mám zkušenosti,“ říká Vojtěch Ságner (30) z Jetřichova, který si kromě práce nejvíce cení svého volného času a nejraději ho tráví venku v přírodě.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
Dříve miloval turistiku, dálkové pochody, cyklistiku, plesy i zábavy. Nedávno však oslavil 75. narozeniny, a proto už dnes dává přednost spíš odpočinku, posezení s přáteli nebo poslechu country hudby. „Kamarádů mám hromadu, ale teď v pečovatelském domě jsme spíš uzavření tak nějak sami pro sebe. Máme rádi svůj klid, svoje pohodlí,“ říká bývalý policista Jaroslav Šulc z Meziměstí.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Přátelsky vyhlížející mladík ve slaměném klobouku, montérkových kraťasech a s nářadím v ruce nás vítá v rozestavěné dřevostavbě. Antonín Mráz (22 let) se rozhodl po třech semestrech ukončit vysokoškolská studia, vrátil se zpět domů do Teplic nad Metují a nyní se živí jako řemeslník. „Já jsem živnostník. Někdy jsem zedník, někdy tesař. Jindy jsem na několik dní v kuse zemědělec a jezdím traktorem nebo dělám ohrady pro dobytek. Baví mě, že za sebou vidím výsledek,“ říká.