Čaj na zlepšení paměti

Stěžoval jsem si na to u rodičů a maminka mi řekla, že v jedné z lékáren mají výběr z několika druhů sypaných čajů. A tak jsem nelenil a hned tam zašel. Jako správný muž nedokážu najít nic. Kolikrát se mi stalo, že jsem cosi hledal v šupleti v kuchyni a nenašel. Potom do hry vstoupila žena a hle – hledaná věc leží přímo uprostřed a kouká se na mě. Kdyby měla oči, viděl bych i ten tázavý pohled: Copak mě nevidíš, ty vole?

A tak jsem v lékárně neviděl nabídku čajů. Obrátil jsem se na obsluhu a ta mi ochotně ukázala plnou poličku čajů. Poděkoval jsem a hledal nějaký, který by mi mohl chutnat a ještě jsem ho nepil. A pak jsem ho našel. Zelený čaj s ginkgem. Přečetl jsem si, že příznivě působí na krevní oběh v mozku a má pozitivní vliv na zlepšení paměti a koncentraci. Sáhl jsem po něm.

Kdysi jsem četl, že paměť je možné trénovat. Prý si stačí opakovat slovíčka cizí řeči, učit se zpaměti básně, luštit křížovky. Často jezdím stopem a tak sčítám čísla na SPZ. Nesl jsem si čaj domů a říkal si, že když zkombinuji trénink paměti při počítání a tímhle čajem, vytvořím si v hlavě téměř dokonalý harddisk a budu přesně vědět kdy a kam sáhnout v zásobě své dokonalé paměti. Nic mě nepřekvapí a na všechno budu vědět odpověď. Už jsem se těšil, jak si budu ukládat veškeré vědění světa do své hlavy. Začal jsem číslem Π. 3,14159265. Paráda. Párkrát jsem si číslo zopakoval a hned ten den jsem šokoval své známé, jak pěkně umím číslo Π.

Potom jsem si přečetl informace o jinanu dvoulaločném. Dověděl jsem se, že je to jeden z nejstarších rostlinných druhů na této planetě, že roste převážně v Číně, že má jehlice, které vypadají jako listy a pak ještě tu už známou informaci, že jeho výtažek podporuje paměť.
Hned druhý den jsem své návštěvě nabídl tento čaj. Číslo Π jsem si tentokrát nechal pro sebe a oslnil jsem informacemi o jinanu dvoulaločném. Řeknu vám, že nestíhal zírat.
Je to takový krokodýl mezi rostlinami – ukončil jsem svoji přednášku a podal mu šálek čaje. Napil se a konstatoval, že čaj je to vynikající. A hned vzápětí projevil touhu si ho také koupit.

Zareagoval jsem okamžitě, že tedy jdeme hned. Byl jsem si jistý, že polici s čajem snadno najdu, protože si pamatuji kde je. Návštěva mi oznámila, že peníze nechala doma. Řekl jsem, že mu potřebný obnos půjčím a vrátí mi to příště. Vše odsouhlaseno a návštěva už stála ve dveřích a zavazovala si tkaničky od bot. Já hned za ní. Chtěl jsem zamknout, ale v misce na lednici, kam vždy dávám klíče, nic nebylo. Kromě několika drobných.

Sakra, kam jsem dal klíče – zamumlal jsem velice potichu, protože teď se mi přeci nemůže stát, že bych si něco nepamatoval. Ale stalo se. Klíče nebyly v misce, ani v kapse, ani na stole. Byt není moc velký a já ho začal systematicky prohledávat. Našel jsem je. Jistěže jsem je našel. Ležely vedle počítače. Jak se tam dostaly, je pro mě záhadou, protože si vůbec neuvědomuju, že bych tam byl.

Když jsem vítězně zamykal, zjistil jsem, že jsem nevzal peněženku. Otevřel jsem tedy dveře a sáhl vedle misky na lednici, kam ji dávám. Nebyla tam. Tak jsem si prohledal batoh. Nic. Kapsy. Nic. Vítězně jsem zamířil k počítači, protože když se tam mohly přemístit klíče, tak celkem logicky sebou vzaly i peněženku. Nevzaly. Prohlídka bytu výsledek nepřinesla. Návštěva nervózně stála ve dveřích a sledovala moje pobíhání po bytě. V tu chvíli jí muselo být jasné, že to s tou mou pamětí není tak skvělý, jak jsem se mu snažil namluvit. Nakonec jsem rezignovaně sáhl do železné zásoby, bankovku strčil do zadní kapsy u kalhot a celkem s povděkem kvitoval, že už v peněžence nenosím doklady.

K lékárně jsme dorazili pozdě. Už měli zavřeno. Došlo mi, že kdybych nehledal své věci, tak bychom přišli včas. Podrbal jsem se ve vlasech a řekl smutně: "Co budu dělat za 10 let, když už teď mi ta hlava takhle blbne. Asi si ten strom zasadím doma na zahradě a budu ho okusovat," a z kapsy jsem si chtěl vytáhnout kapesník a nahmatal jsem... peněženku.

Čaj piju stále. Pro jistotu mám různě po bytě položené vzkazy s popisy míst, kam si odkládám věci. Občas ty papírky nemůžu najít. Ale stává se mi, že se ráno probudím, zívnu, protáhnu se a řeknu - 3,14159265.

(Pozn. redakce - Autorem článku je spisovatel a výtvarník Pavel Frydrych. Tento blog věnoval Saxovi, "který se mnou prožil hledání čaje na zlepšení paměti".)

Foto jinanu dvoulaločného Marcela Lilingová