Času dost, ne?

Jasně si vybavuju radost, když jsem s pomocí kamaráda položil na vrchol poslední tvárnici a do ní napasoval komínovou stříšku. Pak ještě omítka a bylo hotovo. Teda skoro hotovo. Kolem komína totiž zůstala ve střeše díra. A teď přišel zásadní problém: kdo ji zadělá.

Začali jsme hledat v kontaktech našich telefonů a volat klempířům, které máme uložené. První mi odpověděl, že by mohl tak koncem března. "Ale je říjen," zareagoval jsem a trochu doufal, že si klempíř jen neuvědomil, že ještě není po zimě. Bohužel moje naděje byla lichá: věděl docela přesně jaký je měsíc a stejně tak přesně věděl, kdy bude moci s kusem plechu vylézt na naši střechu a zadělat tu proklatou díru.

Takže přišel na řadu další kontakt. Odpověď už byla lepší, co se časového údaje týče: "Myslím, že bych mohl tak v půlce prosince..." Už jsem se ho nesnažil zorientovat v čase - evidentně věděl, že prosinec je v polovině zimy, po podzimních deštích a hlavně, že je to za dlouho. Třetí klempíř sice slíbil, že se na to přijde podívat a opravdu se pak na střeše objevil. Rozhlédl se a řekl, že někdy ke konci prosince by na to vletěl. Smutně jsem se podíval na plechovou krytinu a řekl mu, jestli na to nebude potřebovat mačky. Usmál se a začal mi vysvětlovat, kolik mají práce. Slezl dolů po žebříku, rozloučil se a já na střeše osaměl. Komín se tyčil nahoru, sice na první pohled netečně, ale v jednu chvíli se mi zdálo, že zevnitř slyším výsměšný smích. A sice ne moc zřetelná slova, ale přesto zachytitelná lidským uchem: "Času dost, ne?" Smutně jsem lezl dolů a na dlažbě terasy neodolal a podíval se nahoru. Ty mrcho, říkal jsem si, jak dlouho to ještě bude trvat? Odpověď samozřejmě znám: "Času dost, ne?"

Řemeslo má zlaté dno, říká se. Určitě má. Problém není v řemesle, ale v řemeslnících: není jich dost. A těch se zlatýma českýma ručičkama ještě míň. Všechny pokusy o úplatky v podobě kávy, oběda, zákusku a klidně i něčeho ostřejšího se míjí účinkem. (V této souvislosti mě napadá, že to s korupčním prostředím v České republice není až tak zlé - nebo nabízím málo?)

Kolem sebe narážím na firmy zabývající se vývojem software, práce s IT systémy, pojišťovny, banky, sem tam nějaký manager čehosi, fundraiser..., ale já potřebuju klempíře! Rozumím, že takové práce jsou asi potřeba, ale co po nás zůstane? Vytunelovaný tunely? Několik milionů jedniček a nul ve virtuálním prostředí? Podobně virtuální převody peněz, které fyzicky nikdo neviděl? Ale nám teče do baráku!, chtělo se mi křičet. A díru ve střeše nezadělá žádný počítačový program, nepomůže žádný přítel na facebooku a pojistka se na tenhle problém samozřejmě nevztahuje. A i kdyby mi fundraiser sehnal hromadu peněz, klempíř nepřijde dřív než na konci prosince, pokud mu do toho ovšem nevlezou Vánoce.

I tak všem dotčeným i nedotčeným přeju krásné Vánoce a pohodu do roku s číslicí 16 na konci. A hlavně: ať Vám nikdy neteče do baráku.