Fejeton Stanislava Pitaše

Stanislav Pitaš

Pátek, 2. listopadu 2012

Sdílet na:

Někdy v roce 1986 jsem se rozhodl ukončit členství v ROH. To když přišlo nařízení, že se má zaplatit známka na "solidaritu". Jednalo se sice jen o 5 korun, ale mně šlo o princip, který mi nikdo nebyl schopný vysvětlit.

Místo peněz jsem Revolučnímu odborovému hnutí n.p. Silnice v Rychnově nad Kněžnou poslal knížku odboráře s nekompromisním dopisem. O zrušení členství jsem uvažoval již dost dlouho, ale nějak jsem to oddaloval. Zřejmě jsem si nechtěl na záda naložit najednou víc, než bych zvládl. Před nedávnem jsem totiž odvezl na Vojenskou správu povolávací rozkaz s vojenskou knížkou. Tam jsem jim vysvětlil, že jako signatář Charty 77 již nikdy nebudu přísahat věrnost straně KSČ a nikdy nebudu bránit tento socialistický "bordel" proti imperialistům.

Prostě jsem předpokládal perzekuce ze strany orgánů a já jsem nechtěl bojovat na dvou frontách. Ono se totiž jinak bojuje v kolektivu ve městě a jinak sám v pohraničí v Šonově. Nakonec jsem vše bez úhony ustál.

Protože pár škol začalo mít opět zájem o besedy, řekl jsem si, že se musím podívat do svého archivu, jestli nenajdu nějaký zajímavý materiál k výše uvedeným besedám. Kromě jiného jsem našel jednoaktovou hru ze života s názvem SOLIDARITA od mého bývalého kolegy z Generálního ředitelství věznic a kamaráda Edy Vacka. Při čtení této hry jsem se slzou v oku vzpomínal na tu absurditu dřívější doby. Je takřka na vlas autentická s mojí zkušeností s ROH.

Eda Vacek: SOLIDARITA

Obraz 1

Osoby: aktivistka ROH s. Boučková, dělník Hromádka

B - Pane Hromádka, už jste s Borovičkou jediný dva, co ještě nedali na solidaritu.

H - Na jakou solidaritu, paní Boučková?

B - No, pětikorunu, jako ostatní.

H - A kam ta pětikoruna přijde?

B - No, kam by přišla, přeci na rozvojový státy.

H - A co jim tam za tu mojí pětikorunu koupí, paní Boučková?

B - No já nevím, asi nějaký jídlo, nebo šaty, nebo co já vím.

H - Já to ale potřebuji vědět přesně, paní Boučková, co se za tu mojí pětikorunu koupí, abych nedal třeba na něco, co by se mi nelíbilo.

B - Prosím vás, ostatní se taky neptali, každej mi tu nechal normálně pětikorunu a je to. Vy jste, pane Hromádko, nějakej krkavej. Vás pětikoruna nezabije a těm chudákům to pomůže.

H - To já si právě, paní Boučková, nejsem tak docela jistý. Mně ta pětikoruna opravdu nezabije, její ztrátu tady můžu před vámi klidně demonstrovat tím, že ji třeba hodím do kanálu, abych vám dokázal, že mi opravdu nejde o pět korun.

B - A vo co vám teda de, pane Hromádka, vo co vám vlastně de?

H - Jde mi o PRINCIP, paní Boučková. Podívejte se, můžete mi zaručit, že za tu pětikorunu, kterou vám eventuelně dám, že za ní někdo nekoupí třeba náboj, a že tím nábojem nebude někdo zastřelen?

B - Vy ste ňákej filozof, pane Hromádko, ať se tam ty černý huby postřílej navzájem, nám je to přece jedno.

H - Mně to ale není jedno, paní Boučková, já si myslím, že lidský život má cenu jak v Evropě, tak i třeba v Africe.

B - Tak si teda myslete, že za tu pětikorunu někdo koupí jídlo.

H - To by bylo dobře, paní Boučková. Kdybych měl jistotu, že za tu mojí pětikorunu někdo koupí jídlo někomu, kdo bez vlastní viny hladoví, tak bych dal třeba i deset korun.

B - No tak vidíte, pane Hromádka, dejte mi teda tu pětikorunu na jídlo pro hladový a bude to dobrý.

H - Paní Boučková, já přeci nevím, zda ta moje pětikoruna přijde na jídlo pro hladové. To přece rozhodne někdo jiný, než my dva, kam ty peníze přijdou.

B - Tak proč se tím sakra, pane Hromádko, zabýváte, nechte to na svědomí těch, co o tom rozhodujou.

H - Víte, paní Boučková, ono to bude složitější. Pro stát by jistě nebylo žádným problémem, aby zdražil třeba chleba a ty peníze aby věnoval na tu vaši solidaritu. Ten stát ale chce, aby o tom příspěvku rozhodl každý dobrovolně. To znamená, že každý nese zodpovědnost za tu pětikorunu, kterou dal. I když já dám tu pětikorunu v dobré víře, že je to pro hladové, nezbavím se toho, že mě bude trápit svědomí, zda je tak té pětikoruny použito.

B - Podívejte, vy mně dejte tu pětikorunu v dobré víře, že jí bude dobře použito.

H - Když já se bojím, paní Boučková, že mě někdo zklame a že ty peníze přijdou na něco, co je proti mému svědomí.

B - Pane Hromádka, dáte mi tu pětikorunu na solidaritu?

H - Nedám.

B - Podívejte se, pane Hromádka, vy přece od nás taky něco potřebujete. Letos jedete s náma do Jugoslávie.

H - Já jsem si to přece zaplatil?

B - To jó, ale my jsme to povolili a přidali jsme na to.

H - Vždyť já přece platím příspěvky ROH?

B - Jugoslávie je výběrová rekreace a o tu je vždycky zájem.

H - Vy mi chcete říct, že když nedám pětikorunu, že už nikam nepojedu?

B - To já nevím, pane Hromádka, ale jistej vliv to mít bude, na to vemte jed.

H - Podívejte se paní Boučková, já vám žádné peníze nedám, ale věnuji vám konzervu Luncheonmeatu za jedenáct korun. Pošlete to tam a já budu mít jistotu, že jsem pomohl hladovým a vy mě budete mít z krku.

Obraz 2

Osoby: aktivistka ROH s. Boučková, dělník Broumovský

B - Pane Broumovský, nechcete konzervu landšmídu za jedenáct korun?

B - Jó, rád, dneska dělám odpolední, tak ji sním.

B - Tak a máme to jednou pět korun za Hromádku, jednou pět korun za Borovičku a korunu do kapsičky.

(Stanislav Pitaš je signatář Charty 77 od roku 1980. V současné době je provozovatel penzionu a hospody a pořadatel kulturních a společenských akcí v Šonově u Broumova - pozn. redakce)