Jana Wienerová: Broumovské obnovování

O té temné stránce jsem se kdysi coby studentka dozvídala z rozhovorů s dominikány P. Gabrielem (1921-2005) a sestrou Angelikou. Otec Gabriel řekl, že by nikdy nečekal, že se právě tady v klášteře ještě někdy ocitne. Poprvé sem totiž byl násilně odvlečen v dubnové noci roku 1950, kdy byly při "akci K" přepadeny a likvidovány mužské kláštery a řeholníci internováni. Sklepení broumovského kláštera se stalo takovým místem, kde měli mnozí pocítit svou bezmoc a zvůli i násilí mocných. Následující léta trávil Gabriel v dělnické profesi, ale neměl je za ztracená. Poskytla mu rozlišení toho podstatného a toho nadbytečného v církevním provozu. Rozvinul v nich svou schopnost mluvit o Kristu a o víře s obyčejnými lidmi.

A teď tu byl podruhé: koncem 60. let v určitém ideologickém rozvlažení dostal státní souhlas ke kněžské službě (podle paragrafu 16 církevního zákona, čili bez platu) a dostal se sem, aby sloužil sestrám dominikánkám, režimem sem taky přikázaným. V té službě žil sice odkázán na to, co mu mohlo poskytnout společenství sester, ale zejména v radosti tryskající z výsledků II. vatikánského koncilu. Vydrželo to možná pět let a v atmosféře "normalizace" obrán o "souhlas" se vrátil opět mezi dělnictvo.

I já jsem se teď mohla po letech taky podivovat, jakže jsem se opět ocitla v broumovském klášteře. Docela jinak než kdysi: Tehdy se gymnazistka obezřetně rozhlížela, než se prosmykla kolem vrátnice a proběhla chodbami za poznáváním tak exotického řeholního světa. Nyní – v proměněném čase a naprosto proměněném prostředí – jsem vstoupila do těch starých prostor ve společnosti dalších, kteří tu měli prožít duchovní obnovu: v obnovených celách, sálech a ostatních prostorách, v obnovené klášterní zahradě. Zde už běžně probíhá řada zajímavých setkání a kulturních i vzdělávacích akcí.

Potřebné zázemí bylo pro nás zajištěno péčí Vzdělávacího a kulturního centra Klášter Broumov. Tomu a zejména benediktinskému převoru P. Siostrzonkovi patří dík za možnost klášter opět duchovně využít. Ano i tento fakt lze v historických a společenských souvislostech považovat za Boží milosrdenství.

Účastníci obnovy, duchovní či laici, sem přijeli např. z Liberecka, Jablonecka, Pardubicka a mnoha dalších míst východočeského regionu. Z naší náboženské obce, sídlící pod klášterem v někdejším Husově sboru, se kromě farářky účastnila ještě jedna členka. Program obnovy, připravený sestrou RNDr. Ivanou Macháčkovou a zajištěný královéhradeckou diecézí CČSH, se soustředil na Boží milosrdenství, téma v letošním roce mezi křesťany celého světa zvlášť zdůrazněným.

Přes všechno, co nám tu bylo počátkem letošního dubna poskytnuto, tu hlavní práci obnovy musí na sobě vykonat každý sám, aby z ní měl ten pravý užitek. A přece onomu vážně zaměřenému setkání nechyběl ani humor. To dokládá společná fotka účastníků v župáncích, jež vyvolávají vzpomínku na mnišské kutny.

Co popřát broumovskému klášteru do dalších časů? Aby byl nadále místem, kde je možné tvořivě se vzdělávat, radovat z různých kulturních zážitků, což se už děje, ale také zde opět nacházet křesťanské duchovní zdroje, v dnešním světě tak potřebné.

Foto Lada Kocourková