Logistika jednoho výletu

Pro zjednodušení nazvěme "vytrvalce" skupinou A a "zbytek" skupinou B. Celá grupa pak měla společně přes Borskou vyhlídku dojít do Stroužného (Pstrążna). Problém nastal u Borské studánky – skupina A se rozhodla pro opečení buřtů, kdežto skupina B chtěla pokračovat hned do kopce a dál směrem na Polsko k cíli výletu. Takže se grupa nakonec rozdělila a kromě jedné výjimky se opět vytvořily skupiny A a B. Když si skupina A opekla buřty a vydala se do kopce, potkala několik oddělivších se členů ze skupiny B, kteří vytvořili skupinu C a opekli si buřty cca o kilometr dál a dvě stovky výškových metrů výš než skupina A. Po sloučení skupin A a C vznikl tedy nový útvar: skupina A'.

Ani ta ovšem nevydržela moc dlouho a po chvíli se rozpadla, protože menší část skupiny A' chtěla jít na vyhlídku a větší části se už do kopce prostě nechtělo. Oddělená malá skupina dostala pro snazší orientaci pojmenování skupina D. Při cestě vzhůru se ale ke svému údivu setkala se skupinou E (tvořili ji dva členové skupiny B) která vyrazila na vyhlídku před nimi, zatímco zbytek skupiny B – tedy skupina B' - pokračoval dál do Polska na rybu.

Skupina A' ovšem rychlým pochodem dohnala pomalejší členy skupiny B', čímž vznikl nový útvar – skupina A''. Nakonec se na rozmezí lesa a pole setkaly skupiny A'' a B', čímž vznikl téměř dokonalý celek, pro zjednodušení označený jako skupina F. Ta se rozhodla počkat na skupiny D a E, které se ale po výstupu na vyhlídku sloučily ve skupinu D' (a pro kterou se ovšem vžilo pojmenování skupina G, aniž by kdo vůbec tušil, proč k tomu došlo). I přes snahy některých členů bývalých skupin B a B' nepočkat a odejít dřív, než dorazí zbytek, nakonec skupina F počkala na členy skupiny D' (známější pod označením G) a vyrazila jako poměrně roztažený, ale stále celek dál.

Potom se konečně výletníci fyzicky dotkli hranice mezi Českou republikou a Polskem. Tady ovšem skupina H (která vznikla sloučením skupin D' alias G a skupiny F) po vyjití z lesa ztratila při obcházení promáčeného pole cestu a musela sestoupit do údolí prudkým svahem paseky, čerstvě osázené mladými stromky a prorostlé šlahouny polského ostružiní. To drží pevněji v zemi a silněji omotává nohy nebohých výletníků. Vzhledem k náročnosti terénu, rozdílným fyzickým předpokladům a věku turistů se ovšem skupina H rozdělila na dvě menší skupiny – její větší část (skupina H') šla vpředu a ti pomalejší (skupina I) ji následovala sice s malým, ale znatelným rozestupem. Naštěstí se už blížil cíl výpravy, kde se nakonec skupiny H' a I šťastně setkaly u pečené ryby.

Nakonec lze tvrdit, že výlet to byl velice hezký. Během něj se vypilo všechno, co k vypití bylo, a snědla se většina zásob; psi se vykoupali ve všech kalužích a potocích po cestě a děti si stihly hrát na středověké rytíře, želvy ninja i kosmonauty. A můj obdiv směřuje k veliteli výletu Alíšku Trojtovi, který s bravurou a klidem hasičům vlastním zvládl jeho logistiku a nakonec všechny účastníky dovedl zpět do Police beze ztrát na životech či újmě na zdraví.