Návštěva v Hereckém muzeu Tomáše Magnuska

Možná ho tam drží restaurace v přízemí objektu, který jako ruinu kupil a zrekonstruoval. Kdo jste se s ním setkali, víte, o čem mluvím. Říká o sobě, že má 200 kilo. Možná to není pravda.

Návštěva ve Viktorce stojí zato. A díky dostupnosti autem nebo i autobusem a třeba kousek z České Skalice pěšky, je inspirativní. Byli jsme tam s Klubem seniorů Ostaš na pozvání režiséra, díky jeho známostem se starostkou Police nad Metují Idou Jednkovu a manželi Pivoňkovými z Klubu. Ovšem Magnuska zná v Broumově, kde po skončení vysoké školy učil, i v Polici, kde je patronem Domova důchodců, spousta lidí. A tak to bylo setkání téměř osobní.

V suterénu objektu je welness centrum pro hosty, protože je tu k dispozici i ubytování pro 22 lidí v pěti pokojích. Na hodinu je může používat soukromně každý z hostů. Můžete být sami v sauně, bazénu s protiproudem, vířivkou... V patře je na celé ploše objektu Herecké muzeum a promítací sál. V muzeu najdete spoustu věcí, které věnovali herci. Od podpisových obrázků, nejstarší z konce 19. století, až po Cenu Thálie oblíbeného českého herce. Muzeum bude teď chvíli uzavřené, protože svými dary přispěli další herci a expozice se bude rozšiřovat.

O filmu Kluci z hor

Všichni účastníci zájezdu se před obědem zúčastnili projekce nejnovějšího Magnuskova díla Kluci z hor. Byli zvědaví na představitele hlavních rolí Jiřího Lábuse a Martina Dejdara.

Film mne oslovil a neodvažuji se napsat slovo hodnocení. Uvědomil jsem si, jak je občanovi nebezpečný svět, ve kterém žijeme. Stačí, aby někdo měl dost peněz a koupí si radnici, úředníky, ministerstva... Obci nabídne zaplacení dluhů a pracovní místa, jednotlivci vysokou cenu za dům, úředníkovi povýšení... Všichni chtějí pro každého jen to nejlepší. Ve filmu nakonec díky jejich snaze pomoci umírá zcela nevinný a bezbranný člověk. Sice trochu blázen, sice starý, ale v okamžiku, kdy se jeho syn dovídá, že tento nesvéprávný stařík, o kterého se, v dnešní době z naprosto neobvyklé pohnutky, stará, je jeho otec.

Nedovedu být nestranný. Berte, prosím, s rezervou i mé vyznání úcty všem hercům, kteří se na plátně objevili. Někteří po 20 letech, mnozí už staří, všichni známí. Martin Dejdar i Jiří Lábus svými výkony pod vedením režiséra Magnuska ukazují, že máme opět na filmovém plátně herce formátu velikánů, které jsme znali v minulosti nebo kteří už pomalu přestávají hrát.

Po prvních pěti minutách filmu nepoznáte, "kdo s kým", i když nakonec nejde o žádná překvapení. Autor Tomáš Magnusek však z mého pohledu s neobyčejným porozuměním, taktem, ohleduplností a s celou láskou, která se do jeho rozložité postavy vejde, přinesl obraz naší doby. Navíc připomíná divákovi cosi, co pomalu zapomínáme. Projevit bez okázalosti cit a v kritické situaci v sobě, třeba bolestně, probudit ryzí povahu a s láskou a obětavě pomáhat. Film bude uveden do kin za pár dnů.

Přejme si, aby se hereckému muzeu Viktorka nedaleko Ratibořického zámku dařilo. Vždyť jako jediné v republice schraňuje vzpomínky na oblíbené herce minulosti i přítomnosti, zhmotnělé v jejich obrazech, kostýmech, v osobních věcech nebo oceněních.