O východu slunce nad Olympem a jaká jsou rána na Broumovsku

JINDŘICH HORKEL

Středa, 30. listopadu 2011

Sdílet na:

Letošní, na Broumovsku příjemný podzim, a letošní, u moře prožitá dovolená. Oboje se mnohým přihodilo. A někteří si to vskutku užili. V Řecku pomalu končilo léto, slunečný kočár boha Hélia vyjížděl den co den později na svoji pouť po obloze, a místo, kde se každé ráno nad hladinou moře poprvé objevuje naším zrakům, se posouvalo k jihu.

Za pohořím Velkého Olympu zapadá kulatý měsíc, nad mořem za chvíli vyjde slunce. Je ještě šero, které však pomalu světlá, až najednou lze pozorovat rudnoucí vrcholy Olympu. Mytikas (2917 m), Stefani (2909 m), nižší pak třeba Profitis Íllias (2786 m) se postupně barví paprsky slunce, které je pro pozorovatele na pobřeží stále ještě skryto za obzorem.

Dnes bude možno na Olympské riviéře sledovat zvláštní úkaz. Již včera ráno se sluneční kotouč jakoby šplhal po úbočí vzdušnou čarou 120 km vzdálené hory Athos, vysoké 2033 m n.m. Je to nejvyšší vrchol „mnišské" republiky stejného jména, kde se nacházejí slavné, turistům téměř nepřístupné kláštery. Leží odtud na posledním ze tří „prstů" poloostrova Chalkidiki.

Pár lidí na pláži nejspíš netuší, když si chystají fotoaparáty na východ slunce, jaký obraz je dnes čeká. Turisté ze Srbska, Německa, Slovenska, z Česka se prostě přišli podívat na východ slunce, jako ostatně chodí každé ráno nejčastěji ti, co přijeli včera. Na protějších úbočích Olympu šířící se rudá záře naznačuje, že sluneční spřežení s bohem slunce už vyrazilo síní, kterou podle řeckých bájí růžemi vystlala Jitřenka.

První paprsky slunce. Pozorovatelé na pobřeží možná zatajili dech, možná na nic nemyslí než na to, aby donesli domů co nejvíce záběrů. Slunce vychází. Najednou se několik desítek, možná sto metrů od břehu objevuje delfín, dva, tři, celé hejno. Jako stíny se vynořují nad hladinu, protože paprsky slunce je ještě nedokáží ozářit.

Nad mořem se však dnes neobjevuje sluneční kotouč. Pouze jakási výseč, slunce skrz úžlabinu mezi dvěmi horami jako přes klíčovou dírku. A pak... Ve slunečním disku se rýsuje hora Athos, a na jeho pozadí je zřetelně vidět ještě jeden vrchol. Vypadá to, jakoby na české turistické známce bylo vypálené velké tiskací „M" a jeho levé rameno sahalo jen asi do poloviny pravého. Nezvyklá podívaná, která trvá jen chvilku. Fotoaparáty blýskají, turisté snad ani pořádně nevnímají co vidí. Fotí, fotí, fotí...

Od břehu odráží motorový člun. Možná se někdo chce podívat na delfíny zblízka. Představení skončilo. Slunce se vyhouplo nad pohoří Chalkidiki, Velký Olymp na západě i Malý Olymp na jihu se již celé koupou v jeho záři. Úbočí jsou zbrázděna stíny, které vystupují z nesčetných hlubokých roklí. Člunem vyplašení delfíni mizí v hlubinách moře. Vlny, při východu trochu zvednuté „blízkosti spřežení se slunečním bohem Héliem", se opět tiší, i když špičaté, byť nevelké drobné vlny na sametově hladkém moři věští dnes opět horký den. Bylo to v pátek 14. září 2011, někdy po šesté hodině ranní.

Turisté pokračují ve své procházce po pobřeží, několik lidí se i přes poměrně chladné ráno, ani ne 20 stupňů Celsia proti téměř čtyřiceti, které budou kolem poledne, koupe v průzračně čisté, teplé vodě Thermajského zálivu.

A jsme zpátky „doma". I naše rána zde na Broumovsku jsou krásná, ale kolikrát si jich ve svém neustálém spěchu byť jen všimneme? Člověka maně napadá, jaký dar má ten, kdo se dovede zastavit a vnímat svět kolem sebe teď a tady. Kdo nečeká, až si doma v kruhu rodiny a přátel sedne a bude vlastně už jen předvádět, co mohl kdesi venku vidět. Asi je opravdu umění skutečně žít, v dnešní době, kterou si sami činíme tak uspěchanou. Nebo je to jen, jak se „odborně" říká: otázka priorit? Avšak co vlastně chceme? Víme to?

Jindra Horkel