Ohlédnutí za první fází opravy silnice pod Pasy a očekávání té druhé

Tím jsem však všechna pozitiva zcela vyčerpal. A to nepochybně proto, že fáze teoretických příprav, tvoření harmonogramů, plácání se po zádech při poklepávání základních kamenů skončila a začala fáze ryze praktická.

Impulsem pro napsání tohoto článku byl rozhovor s ing. Irenou Vaněčkovou, který jsem zaregistroval na portálu Naše Broumovsko, kde nás z pozice Vedoucí přípravy a realizace staveb ze Správy a údržby silnic v Náchodě ujišťovala, že oprava jetřichovské křižovatky probíhá dle harmonogramu a pracovníci i mechanizace jsou na stavbě i o víkendu. Nejspíše by mě paní inženýrka o jejich harmonogramu a nutnosti uzavřít komunikaci na celý měsíc přesvědčila, pokud bych neměl možnost být, téměř každý den, svědkem množství odvedené práce. Potom co jsem mohl pozorovat, jsem naprosto přesvědčen, že na rozšíření komunikace o cca 5 m v délce pouhých 180 m, spočívající v odtěžení zeminy, opětovném zhuštění podkladu (žádné betonáže a na čas náročnější činnosti se neprováděly), položení asfaltového koberce a to vše při dnešním úrovni mechanizace, je potřeba maximálně týden a kdyby se opravdu pracovalo i o víkendu, tak možná ještě méně.

Nejsem však odborník v oboru silničního stavitelství a lze tedy připustit, že se mohu mýlit v možnosti kratšího termínu této opravy. Pak, ale nechápu a především mi přijde nesouměřitelné, že na provedení druhé fáze, kde je nutné opravit cca 3000 m komunikace (tedy 16 krát více), včetně rozšíření můstku a to vše nepochybně v náročnějším terénu, najednou stačí pouze tři měsíce. Nebo máme již raději dopředu počítat s tím, že se harmonogram, díky nepředpokládaným a nepředvídatelným okolnostem, jako již v mnoha případech, nepodaří dodržet!

Vždy, když jsem donucen přemýšlet o podobných stavebních projektech, vytane mi na mysli stavba železnice z Chocně do Meziměstí. Po této trati, o délce 90 kilometrů, s 300 metrů dlouhým polickým tunelem a spousty můstků a mostů, v čele s tím největším v Novém Městě n/M, se první vlak přehnal za pouhých 26 měsíců od zahájení stavebních prací a to vše v letech 1873 – 75. A my po 140 letech „pokroku", kdy využíváme nejmodernější stavební stroje a mechanizmy, harmonogramy vytváříme díky nejmodernějším počítačovým programům, jsme dokázali pouze to, že výsledkem naší práce za 1 měsíc je 180 m opravené silnice a když se ještě navíc objeví možnost prezentovat se v mediích, tak se za tento ubohý výsledek vůbec nestydíme pochválit.

Co se za vyjádřeními Správy u údržby silnic a především za jeho harmonogramy skrývá, zda nezkušenost, neschopnost nebo lhostejnost, nechť si každý dle svých zkušeností odpoví sám. Osobně bych nejraději věřil té první možnosti, bohužel mi to nějak nejde.

Zbyněk Jirouš, Křinice