Sauna s makakem

Chce to rozptýlení. Relax. Změnu. Očistu duše i těla. Kam ale zajít? Venku je příšerně, mrholí, všude mlha... Jasně! Do SAUNY! Chodí tam teď všichni. Skoro každý známý má nějakou tu top saunovou historku. Od pikantních nemravností až po méně pikantní, ale o to víc akutní mykózy. No, docela návštěvu zvažuju...

"Ty? Do sauny? Neblázni, vždyť jsi tam naposled málem zkolabovala!"

"To jo, ale bylo to před deseti lety," snažím se zmírnit tu neblahou vzpomínku. "A měli tam super jablečný mošt..."

"Zlato, ten si můžeš dát i v kavárně."

"To jo. Ale chápeš, že po té hodině horoucího pekla chutnal prostě mnohem líp!"

"Jít na džus do sauny, pch. To rozhodně dává smysl."

"Že jo?" utvrzuju se dost váhavě.

Saunování je každopádně fenomén. Frčí soukromé domácí boxy i hromadné kluby, přírodní sauny i stylizované komplexy ve stylu alchymistických sklepů, bylinných chýší, starověkých svatyní... Lidé dnes hledají nejen uvolnění, ale i překvapení a show s vůněmi, kostýmy, příběhy a tancem. Že by se i sem "napářila" zážitková politika?

V saunových rituálech se dokonce pořádá mistrovství světa. Zjišťuju, že i Česko má svého mistra – Jiřího Žákovského (r. 2017). Na čtvrthodinový saunový rituál si tehdy přinesl kromě horolezeckého vybavení i stan.

Začínám být z toho uvažování o sauně nějak zpocená, a to jsem ještě nikam nevyrazila. A tak si pro tentokrát sedám k televizi. Přepínám, až mě zaujme National Geographic. Skupina makaků červenolících se zrovna v japonských horách máchá v teplých pramenech. Na hlavě čepice ze sněhových vloček, ale tlapky pěkně pod vodou v teplíčku. Pohoda, inspirace...

Rozpouštím hrnek soli v teplé vodě a strkám nohy pěkně do škopku s horkou lázní. Za okny konečně sněží, červenají se mi líčka. Hu hu hu hu! Paráda.

A vy všichni stoprocentní saunaři mi odpusťte. Věřím, že vaše hobby je skvělý způsob tepelného restartu. A taky věřím, že si občas dlouhým přemýšlením vlastně vytváříme alibi. Obzvlášť když se nám něco nebo někam nechce.

Ale příště půjdu. Fakt! Až do sauny...