Třídění komunálního odpadu

Pavel Frydrych

Středa, 19. května 2021

Sdílet na:

Jasně si vybavuju den, kdy mně můj malý synovec začal vypravovat, jakou barvu má který kontejner a co se do něj vyhazuje. Evidentně ho to hodně bavilo. Koneckonců spoustu dětí fascinují popeláři a vše s tím spojené a kupodivu se tohle „zakoukání“ netýká jen kluků. Na těch popelářích, vlajících na stupačce na konci svozového vozu, prostě něco je.

No, i když… třeba před Muzeem stála modrá popelnice na papír asi tři týdny, než ji po mé intervenci konečně vyvezli. Podle plánů a vizí mnoha měst v ČR se začnou chodníky kolem domů postupně měnit v místa s připravenými popelnicemi na tříděný odpad. Bude to pestrobarevné, a dokonce v přidané hodnotě to zajistí větší bezpečnost chodců, když bude silnice od chodníku oddělena řadou popelnic. Pěkně seřazených vedle sebe: žlutá, zelená, modrá, červená a černá – žlutá, zelená… to, že se na chodník už nevejde maminka s kočárkem s přimhouřením očí přejdeme. Z veřejného prostoru zmizí ne zrovna estetická kontejnerová stání. Vivat města vystavených popelnic!

Ale zpět k našemu třídění odpadu. Doma máme celkem čtveřici odpadkových košů a třídíme & třídíme. Samozřejmě přišla chvíle, kdy se Samuel poprvé zeptal, proč něco vyhazujeme tam a něco jinam. A protože jsem už přestal být pouze strýčkem, je na mně, abych mu to vysvětlil. Teď už zná barvy, ale pořád se ještě trochu nejistě u odpaďáků doma zastaví a ptá se nás, jestli tu kterou věc chce vyhodit do toho správného koše.

A jednou za čas se domácí odpadkové koše a košíky naplní a pak je potřeba je vzít a odnést do kontejneru. Dokážu si představit, že téměř ve všech rodinách to vypadá tak, že někdo prostě vezme ten pytel s odpadem a cestou do práce, na nákup či kamkoliv ho vyhodí do „konťáku“. Jenže i tohle lze vytunit.

Cestě ke kontejneru u nás předchází podrobná příprava.

1. vynést pytle s odpadky ven před dům
2. připravit Samuelův šlapací traktor, který dostal kdysi k narozeninám
3. připojit za traktor vlek
4. naložit pytle s odpadem
5. nastartovat (= zapřáhnout tátu) a vyrazit.

Pak jedeme ulicí Pod Havlatkou od našeho domu ke kontejnerům. Já táhnu, Samuel řídí a šlape. Oba kontrolujeme, jestli nám náhodou nespadl náklad. V tuto chvíli nedokážu říct, kdo z nás dvou se na odvoz odpadků víc těší. K tomu ještě využívám cest k učení. Třeba, že traktorem se musí jezdil vpravo. A v poslední době se u nás rozšířil takový malý nešvar: Samík začal při řízení traktoru telefonovat! Takže mu trpělivě vysvětluju, že když řídí, tak nesmí volat, protože se při tom dostatečně nesoustředí na řízení. Jenže mi bezelstně odpovídá, že přece jede po kraji…

Třídění komunálního odpadu může být i docela legrace. Mám radost z toho, že jsem to ještě stihl. Že ještě máme ve městě kontejnerová stání, i když po stránce estetické mají dost co dohánět. Jak budeme odvážet všechny ty plasty, papíry a žárovky, až budeme mít někde doma nebo kolem fasády postavené pestrobarevné popelnice? A u hlavních dveřích seznam, že v pondělí máme vytáhnout před dům modrou popelnici, ve středu žlutou, čtvrtek bude ve znamení zelené, pátek bude v sudý týden červený a v liché týdny černý… a vždy v úterý, druhý týden po úplňku, budeme moci vytáhnout přes noc i tajemnou popelnici duhovou!

Pojďme si tedy užít cesty ke kontejnerovým stáním, dokud ještě jsou! Než nám je pod záminkou zlepšení životního prostředí seberou. Pak to stejně už nepůjde, protože na kraji silnic jsou zaparkované automobily a po chodnících se kolem vystavených popelnic už s traktorem nevejdeme.