Umřít doma nebo se nechat zabít?

Na otázku, proč zakládala hospice, Marie Svatošová 8. listopadu v Polici nad Metují odpověděla: "Hned po revoluci mne napadlo, že může někoho napadnout uzákonit eutanazii. A představa, že někdo bude moje pacienty zabíjet, místo aby jim solidně dosloužil, ve mně vyprovokovala myšlenku: "Musíme je předběhnout.""

Dnes jsou hospice ve všech krajích České republiky kromě jednoho. A pokud bude přece jen eutanazie uzákoněna, mají těžce nemocní i jejich nejbližší možnost volby. Sám bych raději volil důstojně zemřít než se nechat zabít, i když podle zákona. A také mít možnost nedovolit do sebe cpát léky, když už je jasné, že se blíží konec.

"Zažíváme obrovskou radost, když nám pacient dobře umře. Když odchází smířený s lidmi okolo, smířený s Bohem, s úsměvem na tváři...", nadšeně se vyznávala přednášející.

Hospice jsou křesťanské a také programově ateistické. Osobně, kdyby na to došlo, budu vždy volit hospic, kde personál ví, že svět byl stvořen a člověk nepochází z opice. Jsem přesvědčený, že už samotné povědomí o božském původu vede člověka lepšími cestami.

Hospiců je ve světě málo, jsme prý vpředu, říká přednášející - nebo pozadu, myslím si já. Protože všude ve světě dávají přednost hospicům domácím, které u nás jen těžko vznikají. U umírajícího je totiž třeba zajistit dohled celých 24 hodin. Kdo z nás je ochoten podstoupit takovou oběť? Jsem přesvědčen, že v mém okolí se takoví lidé najdou a já odejdu jako mí rodiče, prarodiče a všichni v našem rodě přede mnou.

Takže nakonec to vychází stejně jako u každého jiného problému, kterými naše společnost trpí. Zajistit dostupnou paliativní péči na smrt nemocným pacientům znamená především uzdravit mezilidské vztahy, řekla Marie Svatošová. S tím jistě souhlasí každý, komu na sobě i na druhých záleží.