Velikonoční příběh

Obě setkání připravila Martina Váňová z Muzea Papírových modelů s vedoucí školní družiny Evou Řehákovou. V pátek 18. března se tu všichni sešli s vypravěčem příběhu, Jindřichem Horklem z Křinic. On sám, a nakonec to připustily i učitelky, po skončení řekl: "Byl jsem zaskočen pozorností a soustředěním, se kterým mne děti poslouchaly, visely mi na rtech, a některá starší děvčata (3. třída) i pár chlapců mne doplňovali. Jsem rád a vděčný, že jsem se s nimi mohl opět setkat, protože už Vánoční setkání bylo moc milé."

Hned na začátku vyprávění děti zaujal příběh o stvoření světa a zlu, zavřenému do Stromu poznání. Děti s napětím sledovaly, jak se změnil svět, když člověk svojí neposlušností otevřel zlu cestu, a jak postupně nastal na zemi chaos, který bylo třeba dát do pořádku. A protože ten chaos způsobil člověk svým chováním, mohl je, podle zákonů daných při stvoření, pouze člověk napravit. A protože mezi lidmi nikdo takový nebyl, poslal "Otec" na zem svého syna.

Kdosi však vyrobil ze Stromu života kříž, a na něm Krista ukřižovali, aby se dobro usadilo v srdcích lidí už trvale. Děti s napětím poslouchaly vyprávění o změnách na Zemi, ke kterým jeho smrtí došlo. Většina dětí vyslechla se zaujetím i závěrečné poselství, kterým vypravěč setkání uzavřel: "Strom života se každý rok na jaře obalí novými listy, rozkvete nádhernými květy a ve jménu Ježíše Krista dává lidem sílu k životu. Kristovou smrtí se otevřel prostor, stejně jako to bylo na počátku. Tvořivá Myšlenka vytvořila ke svému obrazu člověka, který proto má také schopnost tvořit.
A tak bez ohledu na to, zda jste se narodili v Polici nebo ve Žďárkách, chudým nebo bohatým rodičům, můžete dobýt svět jako umělec, jako světově známý vědec, nejlépe však jako všemi oblíbený a milovaný člověk. Všichni vás budou mít rádi, budou si vás vážit, když budete všem pomáhat."

Možná si některé z dětí vzpomnělo na vyprávění před Vánocemi, že od narození Ježíška mají všechny děti v srdci hvězdičku soucítění. A při pohledu na ně, různě ležící nebo sedící na zemi v galerii nad cukrárnou bylo cítit, že ony ji ještě umí rozdmýchat, a proto je svět stále lepší. Odměnou nám pak je, že každý může být tím, čím se chce stát a mít, po čem touží, když se o to přičiní.