Vypadá to, že zima letos již skončila

A dál taje. I když předpověď slibuje příští týden ochlazování, na nějakou velkou sněhovou nadílku to prý nevypadá, ani na tuhou zimu. To je možné vidět na webových kamerách všude po republice a vyčíst z prognóz počasí na internetu nebo v slyšet meteorologických zprávách v rádiu či v televizi. Já však používám ještě jeden typ předpovědi, pro mne nejspolehlivější.

Loni jsem kdesi četl o předvídání počasí z pečené kachny. Trochu to připomínalo „křišťálovou kouli“, nakonec předpovědi ze „svatomartinské husy“ jsou známé. Protože však zatím předpověď přesně sedí, myslím si, že zima opravdu skončila. Možná pár mrazivých dnů na konci nebo přelomu února, a pak už bude všechno směřovat k jaru. I když bez sněhových přeháněk a občasných plískanic to asi ještě nebude.

Sílu a kouzlo spojení člověka s přírodou, s prostředím, ve kterém žije, a pozorovací talent generací lidí zejména na venkově jsem si silně uvědomil kdysi v Řecku. V televizi tu předpovídal „cibulář“, jak mu tam také říkali, počasí na každý den a dlouhodobě na měsíc. Je fakt, že zejména v létě je v této destinaci na pohled prognóza počasí sranda, ale zejména ve vnitrozemí nebo v horách nesvítí slunce stále, není pořád 30 stupňů a víc, a letní bouřky tu také nejsou zejména v horských vesnicích až takovou výjimkou. V průběhu několika měsíců, co jsme měli možnost předpovědi cibuláře sledovat, a dnes je mi líto, že jsem to nezapisoval, mám dojem, že jeho úspěšnost byla mírně vyšší než předpovědi meteorologů.

Kdysi dávno pozvali takového „cibuláře“ také do Československé televize a on předpovídal tenkrát zimu skutečně z cibule. Jenom si pamatuji, že mu to vyšlo.

A tak dnes si bedlivě všímám, když se objeví nějaká lidová předpověď počasí, postavená na dlouhodobém pozorování přírody a úkazů kolem nás. I proto, abych si znovu připomínal, jak dokonale jsme sami ve své podstatě vybaveni pro život na Zemi. A jak se zbytečně podceňujeme a své schopnosti potlačujeme a zdaleka nejen v pozorování a předvídání počasí. Upřednostňujeme různá „udělátka“, z nichž občas tak trochu, s odpuštěním, zdá se mi, blbneme.