Význačný mezník v životě divadelního souboru J.K.Tyl Meziměstí
Čtvrtek, 24. března 2011
V neděli 13. března 2011 se v divadle v Meziměstí sešli přátelé divadla se současnými i bývalými herci divadelního souboru J.K.Tyl, aby slavili, vzpomínali, bavili se a hodnotili. Oslavovali společně 80 let souboru J.K.Tyl.
A že oslavovat bylo co. Meziměstský soubor v minulosti a zejména v současné době opět dosahuje s provedením svých divadelních představení věhlasu, který daleko přesahuje místní působnost. Meziměstí je tak známo nejen v celém našem kraji, ale i daleko za ním. Třeba i v Rakovníku. A v celkovém počtu divadelních účastí na Národních přehlídkách ve Vysokém nad Jizerou od 70. let patří jistě k souborům nejpřednějším. Čím to je ?
Jistě je to především v lidech. Soubor musí být především parta lidí, táhnoucí společně za svým cílem. Parta, která mezi sebe zároveň nepustí intrikány, falešníky a lenochy. Pak je to parta, která nestojí pouze na hercích, i když dobrých hercích. Důležití jsou „mravenečkové" za scénou, kteří, aniž by bylo na ně vidět, vytvářejí a zametají cestičky, po kterých soubor jede. Ono sehnat, zajistit, přinést, vybudovat, provést, namalovat, vyvěsit a na co vyvěsit, přibít, vybourat, zazdít, odnosit, přestěhovat, přelakovat, vykašírovat, uvařit, nazdobit, umýt nádobí za všechny, nakoupit a za co nakoupit je možná důležitější, než se naučit divadelní roli. A přitom tito mravenečkové se pak na scéně neklaní. A tak „mravenečkové" i vám patří uznání i díky. Ovšem často mezi mravenečky patří i herecká část souboru.
Proto mne naplnilo uspokojením, že současný soubor ocenil práci i hlavního svého „mravenečka" pana Jiřího Kašpara. Vždyť i jeho podíl na úspěších souboru i nynějších oslavách nebyl malý. Výstava panelů před vstupem do divadla, kde byla na fotografiích, plakátech, dochovaných programech k divadelním hrám dokumentována minulost divadelního souboru – to byla práce na mnoho hodin. Jistě se našli i ochotní pomocníci, jimž také patří dík. Mnoho práce vynaložili i další členové a příznivci souboru, kteří připravili na stoly oslavujících obložené chlebíčky, jednohubky, obložené talíře, dortové zákusky, další zdarma obsluhovali u minibaru, vařili kávu i čaj. A nejen to. Členové souboru byli v divadle již od rána. Příprava představení, nějaké zkoušení, představení v 15 hodin si vyžádalo uvařit kotel guláše pro hladové herce ( viz má hlad jak herec! ) To byla také mravenčí práce. Takže například režisérka souboru není jen paní Režisérka, ale také kuchařka, i pomocná síla v kuchyni, protože se ve funkci zajišťování stravy střídala s dalšími členy souboru. A po představení se soubor vyhrnul jako záplava modrých triček s nápisy J.K.Tyl Meziměstí do divadelního sálu a během 15 minut změnil divadelní uspořádání sedadel na hodovní síň pro minimálně 100 účastníků. Příprava sálu a pak i jeho úklid byl jistě také taky pracovní zápřah, který neprováděly nějaké placené firmy.
Došlo také k poděkování a ocenění dlouholeté práce některých členů souboru, obdrželi kytičku a dárek (zarámovanou fotografii s nápisem „80 let divadelního souboru J.K.Tyl Meziměstí") . Ocenění obdrželi : dlouholetý režisér pan Míla Hladík, dlouholetý „mraveneček" pan Jiří Kašpar a herci – pan Petr Hlavatý a pan Antonín Kohl. Došlo tedy i na zvlhlé oči.
A pak jsou samozřejmě velice důležití sponzoři. Jen díky sponzorům a hlavně štědrým sponzorům je možné nakoupit, zaplatit, umožnit. Dnes, kdy zmizely, nebo byly velice sníženy různé fondy na kulturu, ať již od státu, nebo kdysi od ROH a pozdějších Odborových organizací, zůstávají sponzoři jedinými garanty zajišťujícím aspoň minimální platební schopnost v tomto případě divadelního souboru. A tak sponzoři! I vám veliké díky celého souboru a příznivců divadla. I vy jste přispěli k důstojné oslavě. Jen škoda že jste se opomenuli také všichni, až na výjimky, na oslavu osobně dostavit. Byla pro vás vyhrazena sedadla na divadelním představení veleúspěšné divadelní hry Postel pro anděla. Rovněž tak místa u hodovních stolů. Leč, místa sponzorů a dalších pozvaných význačných hostů žalovala a zela prázdnotou, přesto, že účast byla přislíbena. Byla to zbytečná skvrna na kráse. A organizátorům, kteří věnovali ne mnoho hodin, ale mnoho dní přípravě všeho, to bylo líto. Opravdu. Jinak se ale celá akce velice zdařila a byla všemi účastníky pochválena. Já osobně jsem rád, že se nezapomnělo oslavit ono význačné výročí. Vždyť i herci a ostatní členové souboru si zaslouží vedle poctivé práce pro bohyni Thálii užít si i trochu radosti. Třeba u chlebíčků, dortů, kávy, vínka i harmoniky pana Libora Kociána. I tobě, Libore, díky! Proto se můžeme jistě těšit za 10 let, na oslavu 90 let souboru. Škoda, že už o tom asi nenapíši.
Antonín Kohl
Foto Petr Kohl
