Antikvariáty po Praze procházel odmala. Jeho broumovský teď končí

Text a foto Bára Fialová Sobota, 16. srpna 2025

Sdílet na:

Se svým krámkem se po Broumově stěhoval třikrát, tentokrát ale legendární antikvariát vyklízel naposledy. „Byli tady teďka skauti, co sem jezdí každé léto na tábory, že prý se tady vždycky stavovali,” rozhodí rukama provozovatel obchodu a bibliofil původem z Prahy Jiří Faustus. „Byli tak smutní, že zavírám, že jsem jim musel darovat nějaké knížky o indiánech,” usmívá se a krčí rameny muž, kterého na Broumovsko zavála jeho původní profese a také tak trochu náhoda.  

Jiří Faustus celý život sbírá knihy, obálky i filmové plakáty. Dělá z nich třeba koláže.

Vyrůstal v Praze ve Vršovicích v dobách, kdy v jeho ulici stálo jen jedno auto nějakého místního „papaláše”, nedaleko stadionu fotbalové Slavie. Jako kluk hrál samozřejmě fotbal, pak se vyučil zedníkem, lakýrníkem a písmomalířem. V šedesátém osmém i v roce 1989 byl, jak říká, i na barikádách. „Rodiče mě k tomu dost vedli. Ti občas přišli mokří, to když na Václaváku pršelo,” vzpomíná dnes sedmdesátiletý Jiří Faustus na dobu, kdy se takto ironicky označovalo potlačování protestů proti komunistickému režimu vodními děly. 

Všichni utíkali domů

Už v mládí rád a často procházel pražské antikvariáty. „Tehdy jich bylo po Praze třeba šedesát, dnes je to už jen zlomek a stále jich ubývá. Ale když přijdete do antiku, tak vždycky něco objevíte. Já mám rád dobrodružné knížky, ale i detektivky nebo knížky z nakladatelství, které bylo dřív. Jako třeba Vilímek nebo Toužimský, ti vydávali krásné věci,” vypráví muž, který kromě knížek vždycky sbíral také filmové plakáty. „Za komoušů, když dávali v televizi nějakej válečnej film, tak všichni utíkali domů a westerny nedávali vůbec, protože byly americký. Tak jsem ty plakáty sbíral a teď dávám dohromady takovou encyklopedii hororů, westernů. Nebo obaly knih, to taky rád sbírám, když je hezkej obrázek…” 

Sem, mezi stěny zdobené obrazy s květinami a koráby na rozbouřených vlnách, za jeho knihami chodili třeba vydavatel Pavel Mervart, spisovatel Petr Hnyk, bývalý ředitel muzea Karel Franze nebo herečka Uršula Kluková.

V Praze byl Jiří Faustus až do šedesáti, měl stavební firmu, prováděl zednické a malířské práce. V roce 2014 ho před prázdninami oslovil známý doktor, který měl v Božanově starý statek. Že by potřeboval udělat novou fasádu a jestli by si řemeslník nemohl udělat pracovní dovolenou na Broumovsku. „Byl jsem tam asi půl roku a v té době jsem jezdil také do Broumova. Chodil jsem po městě, viděl prázdné krámy a říkal si, že jeden z nich by mohl být můj,” vzpomíná. Nakonec se zabydlel na čtyři roky na Malém náměstí v přízemí domu, který patřil panu Zemkovi, v prostoru s krásně zdobenými klenbami a bytem, ze kterého se vcházelo přímo do malého obchodu. 

Konečně si prohlídnu Broumovky

Dům však po čase koupil nový majitel, nájem se zvednul a Jiří Faustus se odstěhoval, tentokrát do malého obchůdku na ulici Protifašistických bojovníků. Odtud se antikvariát přesunul do prostornějšího domu, kde se dnes nachází hospoda Lokál a odtud na Mírové náměstí, kde byl posledních pět let. Sem, mezi stěny zdobené obrazy s květinami a koráby na rozbouřených vlnách, za jeho knihami chodili třeba vydavatel Pavel Mervart, spisovatel Petr Hnyk, bývalý ředitel muzea Karel Franze, herečka Uršula Kluková a další sběratelé i milovníci knih. 

„Nájmy jsou čím dál větší a všechno se zdražuje… Ale do důchodu asi nejdu. Já jsem beran víte, já musím furt něco dělat,” usmívá se knihkupec, který se kromě svých knih, plakátů a starých tisků rád věnuje své zahradě v Otovicích a kromě toho se toulá po horách a bez foťáku „nedá ani ránu”.

„Teď plánuju velkou dovolenou. Konečně si pořádně prohlídnu Broumovky, půjdu do skal, do přírody. Mám pejska, tak budu chodit a fotit, užívat si sluníčko. Taky mám rád Krkonoše, tam jezdím od malička, ty jsou nádherný,” plánuje si Faustus, který na Facebooku založil a spravuje oblíbenou skupinu Broumovský občasník. Sem pravidelně přispívá zejména starými fotkami historického Broumova. Knihy z dnes již bývalého antikvariátu probral, horších se zbavil, ty cenné nastěhoval zpět do domácí knihovny. Do ruky spíš než beletrii vezme faktografické a naučné publikace, v poslední době zejména knihy o knihách.

„Mám rád knížky o starých nakladatelstvích a jak fungovaly. O malířích, Burianovi nebo Bohumilu Konečném, jak je stíhali a oni nemohli vydávat,” vypráví. A který svazek by si sebou vzal na pustý ostrov, kdyby si mohl vybrat jen jeden? „Těžká otázka… Já mám rád všechny knihy. Ale tak možná nějakou encyklopedii. Ty toho hodně vědí.”