Farmář Radko Kříž: Plním si svůj dětský sen
Začínal s deseti hektary a skotským náhorním plemenem. Dnes hospodaří na 180 hektarech a na dvou pastvinách ve Vižňově a Ruprechticích se pase 80 kusů dobytka. Farma bioBÝK Radko Kříže má certifikaci ekologického hospodářství a také nese značku Regionální produkt Broumovsko. Dlouhodobě se také věnuje výsadbě stromů a v loňském roce založil na 11 hektarech agrolesnický systém. „Každý vysazený strom nebo les je, jak se říká, na tři generace. Jedna vysadí, druhá udržuje a třetí sklidí. Dává to smysl v dlouhodobém užitku pro krajinu,“ vysvětluje Radko Kříž, zatímco spolu stojíme na pastvině v Ruprechticích.
.jpg)
Radko Kříž na pastvině v Ruprechticích.
Co vás přivedlo k ekologickému chovu krav?
Začal jsem hospodařit před deseti lety. Splnil jsem si svůj dětský kovbojský sen. Souvisí to s určitým pocitem svobody a důležitý je pro mě také kontakt se zvířaty, která jsem měl vždycky rád. V neposlední řadě v tom hraje roli i to, že jsem si chtěl dopřát opravdu dobrý steak. To před těmi deseti lety u nás nebyl ještě standard. Teď už se to lepší, a i u nás se dají sehnat steaky dobré kvality. Potěšilo mě, když jsem dal ochutnat steak mému kamarádovi z Kanady a ten řekl: „Za to se nemusíš stydět“.
Jaké plemeno chováte, abyste měl dobré steaky?
Plemeno je jen jedna část. Cesta za dobrým steakem je složitá – začíná u plemene, ale důležitý je také způsob chovu, porážka, zrání a příprava masa. Celý proces musí být kvalitně podchycen, aby to fungovalo.
Z počátku jsem volil plemeno Highland Cattle (Skotský náhorní skot), bylo to spíš takové hobby, které jsem dělal při zaměstnání. Dnes základ mého stáda tvoří plemeno Aberdeen Angus, což je vyloženě steakové plemeno. Zušlechťuji ho plemenem Wagyu, což je v překladu japonský skot. Japonci jsou na svůj skot pyšní a po staletí existovalo embargo na import a export dobytka. Do Evropy se dostalo až asi před dvaceti lety.
Čím je toto plemeno tak vzácné?
Jde o to, že poskytuje vynikající steaky. Je to způsobené tukem prorostlým do masa, říká se tomu mramorování neboli marbeling. I chuť masa je jiná, způsobuje ji tuk s vysokým podílem kyseliny olejové. Je to taková lahůdka a v Japonsku si na to opravdu potrpí. Ukazuje se, že právě díky podílu omega-6 mastných kyselin je toto maso také vhodné pro zařazení do nízko cholesterolových diet. Předmětem výzkumu jsou další zdravotní benefity konzumace Wagyu masa, jako třeba snížení rizika některých druhů rakoviny a snížení rizika Alzheimerovy choroby. Moje steaky jsou přikřížené tímto plemenem.
Jaký vliv má na chov i na výsledný steak zdejší krajina? Jsou tu krávy spokojené?
Já doufám, že krávy tu spokojené jsou. Výhodou tohoto regionu je, že tu roste dost trávy. I když letos je například druhá seč, otava, hodně slabá. V jiných částech republiky však chovy vyloženě trpí nedostatkem trávy kvůli suchu a už se uvažuje o tom, že se budou kvůli nedostatku krmiva muset zredukovat.
Jak se vás tedy dotklo letošní sucho?
Pocítili jsme ho, ale nebylo to úplně kritické. Snažím se maximálně hospodařit s principy udržitelnosti a uvědomuji si, že klimatická krize tady je, přestože někteří říkají, že ne. Data hovoří jasně. Před čtrnácti dny jsem byl s kamarády v Rakousku a pozorovali jsme místo, kde byl před dříve ledovec a dnes tam není. Takže podle toho je ke krajině potřeba přistupovat.
A co přesně pro to děláte?
Dlouhodobě se věnuji výsadbě stromů. Například minulý rok jsem tu na jedenácti hektarech vysadil velký agrolesnický systém. Myslím, že je jeden z největších v Česku.
Co si pod agrolesnickým systémem máme představit?
Agrolesnický systém je kombinace využití zemědělské produkce a pěstování dřevin s respektem k přírodě. Představte si hektar zemědělské půdy, který vyprodukuje nějaký objem plodin, trávy… a k tomu hektar lesa, který rovněž produkuje dřevo. Smyslem je oba typy zkombinovat – na zemědělské půdě se tedy vysazují stromy, aby se dala půda okolo dobře obdělávat. Vzniká tak synergie a celkové výnosy na hektar jsou větší a k tomu uvažujme další neekonomické přínosy. Stromy chrání půdu před erozí, zadržují vodu v krajině, poskytují úkryt dobytku a zároveň přinášejí další výnos. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, protože trvá, než stromy vyrostou. Je to spoustu práce, dělám to však rád. Věřím, že v tomto způsobu budu ještě pokračovat. Tento způsob hospodaření je osvědčeným způsobem hospodaření již po tisíce let a zároveň získáváme pestřejší a odolnější krajinu.
Je to vlastně velká investice do budoucnosti.
Každý vysazený strom nebo les je, jak se říká, na tři generace. Jedna vysadí, druhá udržuje a třetí sklidí. Dává to hlavně smysl v dlouhodobém užitku pro krajinu.
Vaše maso má značku Regionální produkt Broumovska. V čem vám to dává smysl?
Asi proto, že ten dobytek je tady, na Broumovsku. Pase se tady, porážku se snažím udělat co nejblíže, bourárnu i řezníka mám také v regionu. Dává to smysl.
Vy máte i certifikaci ekologického zemědělství. Jaká je poptávka po mase z ekologického chovu?
Mám odběratele z regionu a potom ve větších městech jako je Hradec Králové či Praha. Dodávám také do Restaurace Švejk v Meziměstí a dalších několika vybraných restaurací. Lidé si mohou moje maso objednat na stránkách bioBÝK.cz. Dodávám balíčky masa a zájemci si mohou objednat steakové partie.
Co by pomohlo menším chovatelům jako jste vy? Ať už na regionální či celostátní úrovni? Jakou podporu byste potřebovali?
Musím říct, že bez podpory v rámci EU to nejde. Celá EU je svázaná dotacemi a jeden to bez nich dělat nemůže. Podpora by však mohla být nastavená trochu jinak, účelověji. Obecně v českém zemědělství je problém velké podfinancování, je to však běh na dlouhou trať. Základem v zemědělství je plánování investic – cokoli potřebujete pořídit, je strašně drahé. Co by nám také pomohlo, by bylo, kdyby dotace přišly dříve než později. Zvlášť letos, když je takové sucho, by bylo skvělé, kdyby se urychlila zálohová část dotací. Farmářům by to pomohlo třeba s nákupem krmiva, kterého je letos nedostatek. Dále si myslím, že je v některých případech zbytečná byrokracie, mnohdy by to šlo jednodušeji a efektivněji.
Jinak jste spokojený? Hospodaří se vám tady dobře?
Nemůžu si stěžovat, vybral jsem si to, co mě baví. Je jasné, že člověk pořád něco řeší.
Chtěl byste si ještě něco splnit? Máte nějaké plány do budoucna?
Mým hlavním cílem je udržitelný rozvoj. Takže bych si rád pořídil nějakou další techniku. Uvažoval jsem také o jatkách, ale trošku mě děsí další papírování, které by s tím souviselo. Velice mě zaujala možnost porážky přímo na pastvě, legislativně už je to v EU umožněno. U nás se to však podařilo zrealizovat zatím jen ve dvou případech, česká legislativa to komplikuje nad rámec požadavků EU. Před půl rokem jsem byl proto na semináři v Německu, abych se dozvěděl víc. Prakticky to vypadá tak, že certifikovaný střelec přijde na pastvu, vybere se daný kus, zastřelí ho, podle předpisů vykrví a poražený kus se převeze na jatka. Byl jsem překvapený, jak je možné to celé zvládnout bez stresu, a to jak pro zvíře, tak pro člověka. Celkově je to bezpečnější. Je třeba myslet také na to, že stres se vždy projeví na mase. Pro malé farmáře by to bylo ideální řešení. Bohužel u nás jsme si to zase ztížili dalšími byrokratickými překážkami nad rámec požadavků EU, jako je třeba balistický posudek.
