Jedním z prodejců Adventního trhu v klášteře bude spisovatelka
Neděle, 7. prosince 2014
Jedním z prodejců Adventního trhu v broumovském klášteře bude autorka dvoudílné publikace Moudré pohádky vesmírných skřítků Anna Birke - Semeráková. Nabízet bude své knihy a pohádkové hrníčky vesmírných skřítků i s Vánoční pohádkou. Adventní trh se koná 21. prosince od 8:30 do 13 hodin.
Anna Birke - Semeráková, autorka dvoudílné publikace Moudré pohádky vesmírných skřítků žije v Červeném Kostelci. Během svého života vyzkoušela mnohá povolání. Pracovala jako prodavačka, servírka, dělnice či masérka. Byla vedoucí kolektivu, ale také osobou samostatně výdělečně činnou. Vždy ji zajímali lidé, jejich povahy, vztahy a především lidské zdraví. Po celý svůj profesní život hledala cestu, jak tyto své zájmy skloubit a být užitečná.
Jak k tomu došlo, že jste začala psát pohádky?
Už před rokem 2000 jsem se začala zajímat o věci mezi nebem a zemí. Chtěla jsem pochopit, co je smyslem lidského bytí a odhalit, podle jakých principů život funguje. Nevěřila jsem, že život je jen náhoda, ani tomu, že osud je předem daný a neměnný. Tehdy mě zaujala astrologie a já se rozhodla pořádně a kriticky ji prozkoumat.
Ještě dnes si častokrát vzpomenu na mé první setkání s člověkem, který se astrologií zabýval, a při pohledu na můj horoskop mi sdělil, že bych měla být spisovatelkou, a že mým úkolem je naučit se nejen psát, ale především mluvit. Tehdy mě polilo horko. To, že mě baví psát, a že mi to celkem jde, jsem zjistila už na základní škole, ale mluvit? Nikdy! Jsem obrovský trémista, a když stojím před lidmi (mnohdy stačí i jeden člověk) mám pocit, že jsem zapomněla nejen to, co jsem chtěla říct, ale i to, jak se jmenuji.
V době tohoto setkání jsem byla nezaměstnaná a vůbec jsem netušila, jak se to dělá, stát se spisovatelkou. Tehdy mi to přišlo jako nesmysl. Pravda, od té doby uplynulo asi deset let a stalo se. Nejen, že se mi podařilo vydat dvoudílnou publikaci, ale dokonce i přednáším. Když hovořím o tom, čemu rozumím a čemu věřím, tréma jakoby ustoupila. Takže, hlavu vzhůru, přátelé, protože i nemožné se mnohdy může stát skutečností!
Jak k tomu psaní došlo?
Řekla bych, že k tomu docházelo postupně. Ve volném čase jsem se zajímala o spoustu věcí a dělala nespočet kurzů. Potkala jsem zajímavé lidi, kteří prožívali zvláštní příběhy a okolnosti a ve svých životech přicházeli k mnoha poznáním. A já si kladla otázku, zda tomu, o čem oni mluví, mohu věřit. Člověk totiž rád věří svému rozumu a svým zkušenostem. A v tom je současně jeho síla i prokletí. Existuje totiž ještě něco, čemu se dá věřit, ale co se o slovo zdaleka tak vehementně nehlásí. Promlouvá to skrze naše pocity a říká se tomu Intuice.
Vědci tvrdí, že člověk používá pouze jednu část kapacity mozku. A mají pravdu. Orientovat se v našich pocitech a vnímat to, co není na první pohled zřejmé, co nejde změřit, zvážit a osahat, nás totiž v žádné škole neučili. Druhá hemisféra našeho chytrého mozečku spí, protože jsme jí dovolili usnout a ani se nesnažíme ji probudit. Probuzená intuice by totiž mohla otřást naším rozumem, tou částí naší bytosti, které jsme dosud tolik věřili, a na které jsme stavěli základy svého života.
Právě naše intuice nám dává do souvislosti věci, které rozum nedokáže ani pochopit, natož, aby je spojil dohromady. Důvěra v intuici a chápání věcí v širších souvislostech bylo tím, co mě přivedlo na cestu k pohádkám. A na té cestě jsem objevila další možnosti svého vývoje.
O čem Vaše pohádková tvorba je?
Dvanáct vesmírných skřítků přišlo vyprávět o tom, jak fungují přírodní a vesmírné zákony. Každý večer se scházejí na paloučku, aby si povídali o tom, co viděli, slyšeli, prožili, nebo o čem se jim zdálo. Je na čtenáři, zda uvěří, že to jsou pohádky, nebo v těchto příbězích bude hledat zrníčka pravdy. Jedno je ale jisté. I malý čtenář si v pohádkách vesmírných skřítků uvědomí, že z úhlu pohledu jednoho člověka se věcí jeví jinak, než z úhlu pohledu toho druhého. Skřítci mají povahy jednotlivých slunečních znamení. Jejich motivy i reakce jsou odlišné, ale každý z nich si je vědom své důležitosti a svého úkolu tady na Zemi a má se rád takový, jaký je.
A to je tím, co bychom se my, lidé, měli od dvanácti vesmírných skřítků naučit.
Webové stránky Anny Birke - Semerákové
.png)
