Kolem dvou tvrzí nad Stárkovem
Barokní křížová cesta, nádherné chaloupky a vzpomínky na středověké tvrze. Nedělní toulky vás tentokrát vezmou na procházku do Stárkova - od údolí Orlického potoka až po vršky s výhledem na Stolové hory v Polsku.
Křížová cesta z roku 1755 začíná za kostelem ve Stárkově.
Je devět hodin ráno a mraky se sluncem se pořád hádají, kdo bude mít hlavní slovo. Na krásném náměstí ve Stárkově nás s úsměvem zdraví dva chlapi s dodávkou, na horním konci cosi tiše měří zeměměřič. Jinak nikde ani noha a my se vydáváme rovnou ke kostelu, který ne náhodou stojí úplně na kopci.
Vždyť toto krásné místo s výhledem až na Bor a Hejšovinu si pro svůj hrad vybrali první majitelé Stárkova - členové rodu erbu třmene, kteří ve 13. a 14. století kolonizovali celé okolí. Na webu obce se dočtete, že nejstarším známým členem tohoto rodu byl Sezema zvaný ze Skalice, okolí Stárkova pak držel po roce 1250 jeho syn Petr.
Pravděpodobně někdy v této době vznikl první, dřevěný hrádek, zřejmě jen se strážní funkcí, umístěný na protějším, Zámeckém vrchu. První písemný doklad o Stárkově pochází z roku 1321, kdy tehdejší majitel Stárkova, pan Bohuše, slibuje darovat „klášteru v Polici nad Metují 6 hřiven stříbra na spásu duše své manželky. Tehdy již pravděpodobně sídlil na nové tvrzi vybudované vedle kostela, starý hrad pak zanikl,” dočteme se na webu starkov.cz. Na konci 14. století pak již náležel Stárkov Matěji Salavovi z Lípy, který přenesl správu stárkovského statku na nově založený hrad Skály na dnešním „Bišíku”.
Zbyl jen zvon a kalich
Kostel svatého Josefa nad ostrohem spadajícím do údolí Orlického potoka již ve zmíněném roce 1321 také stál, vedle nových dveří se dočteme, že byl tehdy dřevěný. „Požárem následkem blesku bylo v roce 1622 zničeno celé městečko i s kostelem, z něhož zbyl jen zvon a kalich,” píše se zde s tím, že o 30 let později se na stejném místě začal budovat kostel kamenný,. Ten, ač o pár let později znovu částečně vyhořel, zde po stavebních úpravách stojí dodnes.
V roce 1755 k němu přibyla pozoruhodná barokní křížová cesta, kterou na své náklady nechal vybudovat místní radní Johannes Schroll poté, co v roce 1935 vykonal cestu do Jeruzaléma. My dnes hodláme vykonat pouť podél zastavení až ke kapličce Čtrnácti svatých pomocníků, pak dolů mezi chaloupky a na protější Zámecký vrch.
„Vám, kteří jdete s bolestí v duši touto cestou, zpytujte, zda ta vaše je tak velká, jako ta má,” stojí ve staroněmčině na prvním ze čtrnácti zastavení, které z pískovce z lomů v Libné vytesal sochař Bartoloměj Hendrych z Litomyšle - člen známé sochařské rodiny Hendrychů. Jak zjistíme na webu Stárkova, plastiky nedávno prošly restaurováním a dle zápisů ze starých kronik to nebylo poprvé. Na jejich stavu se kromě počasí v minulosti podepsaly také lidské zásahy.
Zlomyslně otlučeny kamením
„Již delší dobu je stav křížové cesty velmi neradostný, protože reliéfní figury vojáků a židů na kamenných sochách byly zlomyslně otlučeny kamením a rukama nerozumných a rozpustilých dětí. Naproti tomu postavy Spasitele a ostatních svatých neutrpěly žádnou škodu. Tyto škody byly sochařem pečlivě opraveny a obrazové výjevy na všech zastaveních nově omalovány a částečně pozlaceny, takže opět nabízejí krásný pohled,” zapsal kronikář v 19. století.
Kolem zastavení, rozmístěných nepravidelně podél cesty a doplněných jedním odpočívadlem, pomalu dojdeme ke kapli a další lavičce.
Za kapličkou je křižovatka cest, na té se dáváme doleva a pak znovu doleva, abychom z příjemné cesty po vrstevnici seběhli nezřetelnou pěšinou dolů, do údolí. Zahneme opět doleva, jdeme lesem, abychom ještě chvíli nemuseli po silnici a vracíme se zpět do Stárkova. Nakonec přece jen scházíme na cestu.
„To máme dnes ale krásně,” volá na nás paní s nákupní taškou. Máváme, přizvukujeme a po chvíli obdivování místních roubenek později narážíme na malou studánku hned u cesty. Po osvěžení se napojujeme na modrou turistickou značku a stinným údolím kráčíme směrem k Zámeckému vrchu. Cesta nás vede venkovskou pohádkou opět do kopce a lesa. Stoupáním se konečně zahřejeme, blíží se 11 hodina, mraky svou dnešní bitvu prohrávají a nad žlutými vršky modřínů se klene čistě modré nebe. Na rozcestí Pod bílou cestou se vydáváme doleva po žluté a nazpět. Celý okruh má asi 7 kilometrů.
