Maršovským údolím kolem řeky Metuje do Maršova n. M. na Policku a zpátky po silnici s výhledy na pohoří po obou stranách česko-polské hranice

Jindřich Horkel

Neděle, 21. října 2012

Sdílet na:

Výlet na pár hodin do Maršovského údolí kolem řeky Metuje do Maršova nad Metují na Policku a zpátky po silnici s výhledy na pohoří po obou stranách česko-polské hranice lze začít na náměstí v Polici nad Metují putováním po modré turistické značce. K chatové osadě Zděřina můžeme dojet zahrádkářskou kolonií ze silnice do Žďáru n.M. i autem. Dále však vede lesem již jen pěšina a klesání v posledním úseku je docela příkré.

Pokud někoho zajímá hlavně údolí kolem řeky, může přijet autem nebo autobusem na křižovatku pod Velkými Petrovicemi, mezi Policí nad Metují a Hronovem, na autobusovou zastávku Velké Petrovice. Odtud vede, pokračováním lesního chodníku po modré značce od Zděřiny, zelená značka hlavním úsekem celé trasy kolem řeky Metuje, pramenící nedaleko od Adršpašských skal.

Po zelené značce Maršovským údolím je cesta nenáročná, jen se strmějším úsekem na konci obce Maršov nad Metují, již po asfaltové silnici a posléze s výhledy do širokého okolí ze silnice nad Velkými Petrovicemi. Jinak se těch asi celkem 13 kilometrů s návratem do Police nad Metují dá pohodlně zvládnout i za 3 hodiny. Pro důkladné prohlédnutí zákoutí kolem řeky Metuje při cestě do Maršova a výhledů do krajiny na zpáteční cestě, je však třeba plánovat delší čas.

Řeka je zde, ostatně jako i v dalších úsecích na svém horním toku, do údolí hluboce zaříznutá. Cesta vede střídavě po obou březích, z jednoho na druhý se přechází po dřevěných lávkách. Za prohlídku stojí například jez hned pod Velkými Petrovicemi nebo železniční most před tunelem na železniční trati kousek před nádražím v Polici. Většinou mírný a pomalý tok Metuje v lesním prostředí na dně údolí, místy jen pár desítek metrů širokého, umožní návštěvníkovi soustředění a koncentraci na prostředí, které vytváří okolní les a řeka.

Cesta je pohodlná. Znatelně se zvedá až na konci u Horního Maršova a strměji pokračuje, již s asfaltovým povrchem, touto udržovanou vesnicí a na jejím konci. Vidíme zde hodně starých stavení, dřevěných i zděných, většinou velmi pečlivě udržovaných, takže celá vesnice působí čistě a zachovale. Také několik nových roubených domů vcelku zapadá do prostředí a svým vzhledem moc neruší.

Po výstupu silnicí, po které lze do Maršova nad Metují přijet například od Velkých Petrovic, a po odbočení ze zelené značky doleva do polí, vidíme ze silničky ve výšce kolem 500 m n.m. snad všechny okolní pohoří. Celý kilometry dlouhý hřeben Broumovských stěn, nedalekou Ostaš, kdesi v dálce Ruprechtický Špičák v Javořích horách. Na Polské straně nás upoutá pohoří Boru a kousek vlevo Hejšovina, na pomezí Moravy Králický Sněžník a další. Za Ostaší třeba lesy, skrývající Teplické a Adršpašské skály. Police, Bezděkov, také Žďár, jsou při pohledu odtud skryty za terénem. Můžeme si tu připadat jako v pečlivě udržované a obdělávané zemědělské krajině. Tak působí z dálky obdélníky polí, ohraničené lesy a protkané i polními cestami s keři a stromy.

Vrátit se můžeme přes Velké Petrovice na hlavní silnici, odkud jsme se sem po zelené značce vydali. Nebo přes Petrovičky na křižovatku pod obcí Bezděkov nad Metují nedaleko polického nádraží (které leží asi 4 km od města), na křižovatku s autobusovou zastávkou a restaurací Na Mýtě. Tak naše putování končí a vnímavému návštěvníkovi zůstanou před očima zákoutí kolem řeky Metuje a neobvyklé scenérie pohoří ze silnice od Maršova nad Metují do Velkých Petrovic.