Pohádkovou psí stezkou na Větrnou horku
Právě tady, na lesním paloučku mezi Zlíčkem a Hronovem, se pes Voříšek z Čapkových pohádek dozvěděl o ztraceném pokladu psí říše, který od těch dob všichni psi na světě nepřestali hledat. Jindy než za svitu měsíčku zde bílé psí víly asi nepotkáte, přesto výletu z Hronova na Vysokou Srbskou a zpět nebudete litovat. Vydejte se s námi po Cestě psa Voříška!
Rozhledna na Větrné horce stojí od roku 2020 na Vysoké Srbské.
Tento výlet můžete absolvovat i vlakem se začátkem a koncem na nádraží v Hronově nebo Hronov, zastávka. Pojedete-li autem, můžete zaparkovat třeba u hřbitova. Cesta psa Voříška už začíná ale dole u silnice, pod kostelem Všech svatých.
A úplně původně začala u jedné hospody v Hronově, kde byl - dle vyprávění pana Čapka - milý pes Voříšek se svým pánem, který se po únavném nakupování zastavil na zasloužený pohárek. A jak tak čekal, přišla mu do psího čenichu náramně nádherná vůně jitrnic, která ho odlákala do nedaleké kuchyně. Jeho pánovi se mezitím naskytla svůdná možnost odvozu z Hronova na kopec, na Voříška přitom úplně zapomněl a odjel. Voříšek se tedy pustil domů sám a koho pak po cestě přes les potkal - to už jsme si říkali.
Na vrchu Vrše
Po stopách psa Voříška tedy stoupám kolem místního hřbitova a listnatým lesem, který někde v hloubi ukrývá pohádkový palouček. Zanedlouho se už za holými větvemi za mnou modrají kopečky kolem Pavlišova, vzduch je mrazivý, ale z ranní mlhy nesměle vykukuje slunce. Škrábu se na vršek vrchu jménem Vrše a přede mnou se otevírají výhledy na druhou stranu, na prvními mrazy ojíněný Bor a Hejšovinu. Komu z výstupu vyschne v hrdle, může se zastavit u studánky U Matky Jedle, která se nachází coby kamenem dohodil od hlavní trasy ve vzrostlém lese.
Cesta je lemována pěknými kamennými patníčky s obrázky chlupatého čtvernožce. Další z nich se nachází právě tady na vršku, uprostřed zelených luk s omrzlými kopci na obzoru. Cesta se stáčí dolů do Zlíčka a po levé straně se otevírají pohledy na čerstvě zasněžené Krkonoše v dálce, jásavě bílé proti tmavě modré obloze. Ve Zlíčku je ticho a nikde ani noha, jen kočka skáče po sluncem zalité silnici za mnohem menším stínem. Prohlížím si pěkný informační panel ke psí cestě, na vršku před sebou už vidím rozhlednu na Vysoké Srbské, která tady stojí od roku 2020.
Zpět podél Metuje
Odbočka k ní vede kolem hospody na Vysoké Srbské a dalšího info panelu o Čapkově Velké doktorské pohádce, ideálního to místa pro spočinutí zhruba v půlce naší trasy. Z rozhledny nad návsí jde krásně vidět Ostaš, ale také Broumovky, Javoří Hory, již zmíněné Stolové hory v Polsky a samozřejmě majestátní Krkonoše. Větrná horka dělá čest svému jménu a já za chvilku prchám z ošlehaných výšin do závětří, z kopce dolů do údolí Metuje.
Sejít dolů lze buď po silnici a pak po cyklostezce údolím řeky, až se člověk napojí na takzvanou Jiráskovu cestu, která je součástí Svatojakubské trasy. Nebo, chce-li se člověk vyhnout silnici, může se vrátit kus cesty na Zlíčko a za křížkem se vydat neznačenou cestou po loukách směrem do Žabokrk - v mapách najdeme místo pojmenované Dlouhá stráň. Obě trasy vás svedou na cyklostezku podél Metuje a v doprovodu zurčení, hučení a šplouchání zpět do Hronova. Okruh má asi 10 kilometrů.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
