Studenti Gymnázia Broumov se toulali Lucemburskem, francouzskou Pikardií a Belgií

Petr Štěpnička

Středa, 10. dubna 2019

Sdílet na:

Školní zájezdy... to je dějepis, zeměpis a literatura v praxi. Náměstí Jana Palacha, dům Maxmiliána Robespierra, hroby padlých z 1. světové války, katedrála Notre Dame s hrobkou Jana Luxemburského, dvě historická náměstí v Arrasu, Saint - Riquier - pikardská historická obec s opatstvím, Boulogne sur Mer - Nausicaa - největší akvária světa s 22 tisíci živočichů, včetně žraloků a rejnoků, Opálové pobřeží u kanálu La Manche, Calais, Bruggy, Gent...

Vizuální obžerství

V češtině se občas objeví přirovnání "pastva pro oči". Pokud se přidržím této metafory, pak se stal výlet do zemí "Befraluxu" (Belgie/Francie/Lucembursko) naprosto výživným a vydatným. Zdolání několika plánovaných zastávek v průběhu pouhých tří dnů se mohlo jevit jako malinko předimenzovaný cíl, kdy se bude v zájmu načítání viděného pobíhat a přejíždět hekticky od jednoho bodu k druhému. Jak se ale brzy ukázalo, zájezd měl být pravým opakem takové unáhlené dedukce (vycházející ponejvíc z cestovatelské nezkušenosti autora těchto řádků). "Velitel" výpravy, pan učitel Milan Kulhánek, se chopil pevných organizačních otěží hned na začátku akce, především ale – a to je nejdůležitější – celou dobu udržoval dobrého ducha a pohodu, ať už v autobuse nebo při jednotlivých zastávkách, kdy nás zásoboval bohatou dávkou zajímavých informací, jež tu a tam proložil smíchopudnou hláškou (např. při průjezdu tunelem pod jedním z kanálů: "Kdyby to prokapávalo, tak se nedá nic dělat, to se občas stává."

Vše probíhalo v idylické atmosféře, času bylo dostatek na plánované i neplánované destinace, stejně jako na volné rozchody, kdy jsme si mohli "šmejdit" uličkami a zákoutími právě navštívených míst podle libosti. Každé zastavení mělo svůj půvab, pokud bych však vybíral pomyslného vítěze, pak zvolím návštěvu akvária s podmořskými živočichy, v němž sugestivní atmosféra sváděla – navzdory hlavnímu tématu – k téměř "kosmickému" rozjímání. Tyto příjemné vnitřní vibrace posléze ještě umocnila bosá procházka po písku přilehlé pláže a krátké brouzdání v odlivu mořských vlnek. Pokud se týká spontánně volených zastavení, pak musím zmínit návštěvu hřbitovů s obětmi 1. světové války. Pečlivě upravené plácky, jež smutně vypovídají o odvrácené straně lidské povahy, byly rozesety v pohledné krajině, kterýžto kontrast dále násobilo ostře zářící slunce. Zvláštní melancholie daného okamžiku dávala jasně na srozuměnou, jaké štěstí má každý, kdo může dýchat ve svobodném světě, přičemž je nutné mít na paměti, že taková realita nemusí nikdy znamenat trvalý stav.

Nadmíru příjemným vyústěním celého zájezdu byla panem Kulhánkem akčně a nesmlouvavě zorganizovaná projížďka lodí po historickém centru belgického města Gent, a to za vtipného výkladu charismatického „kormidelníka“. Pak už se bylo nutné ladit na cestu domů, na případný smutek ale nebylo kdy, i proto, že řidič dojel až pod náš nos, bez ohledu na možnost totálního kolapsu okolní dopravy. Pobyt v autobuse možná někomu připadal dlouhý, "bolavé hýždě" jsou ale minimální daní za objemnou hrst kyprých dojmů a pocitů, které zůstanou navždy. Byl to výlet, na němž zážitky vstoupily do myslí a duší elegantní, nenásilnou, a proto edukačně efektivní - jakoby bonusovou - formou. Děkujeme.