Vižňovem vede nová naučná stezka věnovaná rodu Walzelů
Továrna, vila a bohatství – to si dnes většina z nás spojí se jménem Walzel, Meziměstí. Nová naučná stezka ve Vižňově však návštěvníky vezme do doby, kdy žili všichni Walzelovi v roubené chaloupce a z oken byl věčně slyšet tkalcovský stav. Vydejte se Po stopách rodu Walzelů!
.jpg)
Jedno ze zastavení stojí v blízkosti Panského domu.
Naučná stezka začíná u takzvaného „Panského domu“ poblíž kostela sv. Anny a pokračuje směrem k autobusové točně na konci obce pod Březovým vrchem. Celou akci zrealizovali místní kronikář Jan Souček a Pavel Šolc s podporou přátel a města Meziměstí. Pokřtěna byla letos v létě při příležitosti oslav 770 let založení obce. Stezka má celkem 15 zastavení.
„Rodokmeny zpracovávám již několik let a stále je co doplňovat. Vzhledem k tomu, že veškeré podklady jsou většinou v němčině, v rukopisech nebo strojopisech, bylo třeba je nejprve digitalizovat a následně přeložit. Spousta jich je ještě po archivech a je stále co objevovat. Těch ,oříšků‘ je stále dost, ale většinou se dají rozlousknout,“ vysvětluje autor naučných textů Jan Souček.
Z jednoho hnízda
„Rod Walzelů patří k nejstarším rodům ve Vižňově. V minulosti se pravděpodobně rozdělil na dvě větve nejprve tkalců, později úspěšných průmyslníků a obchodníků. Pravděpodobně proto, že informace v matrikách jsou neúplné, chybí čísla popisná a často i příjmení matky, ale vše ukazuje na to, že pocházejí z jednoho hnízda.“
Tím hnízdem byla po dlouhé generace klasická roubená chalupa č.p. 51. Takové číslo aspoň dostala po roce 1771, kdy byla domovní čísla zavedena na příkaz císaře Josefa. Historii rodu ale nahlédneme skrze jména z matrik již od první poloviny 18. století.
„Obyvatelé domu byli chudí tkalci. Žili a pracovali na velmi malém prostoru. Musíme si uvědomit, že zde byly rozměrné stavy a kolovraty. Tehdy však byli lidé velmi skromní. Rod držel při sobě jako lepidlo a společně bojoval o svůj denní chléb a čelil válečným útrapám,“ čteme na plaňkovém plotě u chaloupky, které k návratu do minulosti chybí jen kopec dětí na zápraží a bouchání stavu.
Princové i hrabata
Válek zažili v minulých století lidé ve zdejším pohraničí hodně. Nepříjemně zasáhla zdejší pohraničí například Prusko-rakouská válka v roce 1866. „I když Vižňov válečné události přímo nezasáhly, stále se šířil strach a hrůza. Dny před válkou a krátce po ní vedly lidi k hloupostem a označovaly i ty nejnevinnější lidi za špiony. … Vojáci se chovali dost hrubě, Benedikt Walzel, vinař a přítel šolce Richarda Walzela, a jeho sestra Malchen, byli těžce zbiti. Situace v pohraničí byla stále horší a horší,“ dozvíme se z panelu, který najdeme u v minulosti vyhlášené vižňovské vinárny. „V masopustním období zde každý den nebo alespoň v neděli hrála taneční hudba. Kapela byla většinou složen z muzikantů z Ruprechtic, z Vernéřovic a Starostína. Mezi tančícím publikem byli občas i princové a hrabata, bohatí obchodníci, ale i obyčejní lidé. Vždy zde byla dobrá zábava, ale při uvolněné atmosféře to většinou končilo rvačkou.“
Krůček po krůčku se Walzelovi propracovali nahoru. Generace míjely, z tkalců se stali obchodníci, kteří nakupovali zboží a znovu s ním obchodovali. Jedním z nich byl třeba i Anton Walzel. Kromě toho, že byl obchodník s plátnem, byl také vášnivý myslivec.
Chytil ho za parohy a uháněl přes hory
„Jednou vystřelil na jelena, který padl. Když se k němu naklonil, jelen zařval, ale Anton se ho chytil za parohy a uháněl s ním po cestě lesem přes hory, dokud jelen znovu nepadl. Na památku tohoto dobrodružství bylo v klášterním muzeu v Broumově uchováváno paroží ,jezdeckého jelena‘. (…) Když byl už starý a nemocný a nemohl chodit, střílel oknem na králíky, kteří ohlodávali větve jabloní. Jednou ale musel naložit příliš mnoho prachu, protože při výstřelu praskla velká kachlová kamna a kusy z nich létaly po místnosti.
Kronikář Jan Souček v pátrání po stopách slavného rodu pokračuje a chystá novou naučnou stezku, tentokrát v Meziměstí. Vyprávět bude o meziměstské větvi Walzelů, která ovšem také pochází z Vižňova.
„Pokračování je zatím v tužce a hlavě a jeho konečná podoba má hodně daleko a bude třeba ještě hodně nastudovat. Bylo by dobré později pokračovat v Poříčí u Trutnova, Teplicích nad Metují, Maršově, Goliňsku v Polsku,“ dodal badatel.
.jpg)