Zemědělství mě pořád baví, říká farmář Jan Bošina
Ekofarma Bošina hospodaří ve Vernéřovicích na Broumovsku už 25 let. Farma je vyhledávaným místem nejen kvůli obchodu s masem, lokálními produkty a letnímu občerstvení s hamburgery. „Většina ostatních chovatelů prodává dobytek dalším chovatelům, či maso na zpracování mimo region. U nás si lidé mohou užít farmu jinak než jen koukat přes plot na krávy,“ říká farmář Jan Bošina.
.jpg)
Jan Bošina s oslíkem Rickym.
Jak se vám daří? Jak jste zvládli letošní sezónu?
Daří se nám dobře. Letos byl trochu problém se suchem, zasáhlo nás stejně jako všechny ostatní. Nyní se tedy snažíme ještě dodělat nějaké krmení. Naštěstí mám ornou půdu, takže pěstujeme více vojtěšky a jetele. Vojtěška má dlouhé kořeny a pro vodu si dokáže sáhnout, i když je sucho. To nám pomáhá. Jestli to bude ale takhle pokračovat i v dalších letech, budu jí muset zasít více na úkor obilovin.
Letos jsem se také pustil do klíčení obilí. V kontejneru jsem si vybudoval klíčírnu a naklíčeným zrním přikrmuji drůbež i dobytek.
Na Broumovsku farmaříte už poměrně dlouho. Jak se vyvíjí vaše činnost?
Farmařím už 25 let. Co se týče pozemků, zastavili jsme se na 400 hektarech. Rozšiřujeme se tedy spíše prací, ale cítím, že sílí ubývají. Snažíme se tedy naši činnost stabilizovat tak, aby to rozumně fungovalo.
V dřívějších rozhovorech, které jsme spolu vedli, jste zmiňoval, že je obtížné získat na práci na farmě lidi. Zlepšilo se to?
Ne, to je pořád stejné. Ale na druhou stranu, když pozorujete, jak se vyvíjí technika, vypadá to, že lidi do budoucna potřeba nebudou. Humanoidního robota koupíte dnes na Alze za milion korun, když to porovnáte s náklady na zaměstnance, je to jen otázka času. Také už existují traktory, které jezdí samy… Všechno je tedy jen otázkou času a postupných investic. Zemědělství ale není jednoduchý obor, ovlivňuje ho hodně faktorů – od počasí po ceny nafty, energií, výkupní ceny produktů… Pořád jsme hodně závislí na venkovních vstupech, o dotacích ani nemluvě. Nejsme schopni uživit se jen tím, co vyrábíme.
Už jste si pořídil nějaké supermoderní stroje, které udělají část práce za vás?
Zatím ne, je to hodně drahé. Ale vidím v tom naději, protože čím více se takovýchto strojů bude vyrábět, tím budou levnější. My jsme navíc malá farma, která na investice nemá takové zdroje jako velké podniky.
Jste tedy vázáni na dotace?
Také. Roli hraje i věk, už nejsem nejmladší a v některých dotačních výzvách mají mladí často přednost. Teď jsem třeba žádal na autopiloty do traktorů, ale nepodařilo se mi to. Postupem času do toho určitě ale zainvestujeme.
Jak obtížné je dnes začít s farmařením?
Je to složité a bez kapitálu to nejde. Nejdražší jsou pozemky. My máme tu výhodu, že jsme byli první generace farmářů a pozemky jsme kupovali za úplně jiné ceny. Tehdy byl hektar za 12-15 tisíc, dneska to je 250-300 tisíc korun. Je to tedy obrovský skok a dané je to tím, že dostupných pozemků je čím dál míň. Vrhli se na to investoři, kteří do pozemků ukládají volné peníze vydělané třeba na akciích. Tím se významně zvedají ceny. Pro mladého zemědělce je dnes bohužel nereálné začínat, pokud třeba pozemky nezdědí. K tomu se přidává technika, dobytek… Vstupních nákladů je opravdu hodně.
Pokud byste se měl rozhlédnout po Broumovsku, přibývá tu ekologických farmářů?
Stát chce mít více ekologických zemědělců, takže nějaká podpora tu je. Začínající farmáři ji mají větší než ti dlouholetí. Na Broumovsku bych řekl, že je situace poměrně stabilní. Farmáři, kteří pasou dobytek, jsou ekologičtí, ti, co dělají ornou půdu v nižších polohách, ekologičtí nejsou. Podle mě už se ten poměr moc nezmění. Ale až dojdou hnojiva, budou všichni ekologičtí.
Kdybyste si dneska mohl říct, zda do farmaření půjdete znovu, nebo ne, jak byste se rozhodl?
Mě to baví. Někdy mě odrazuje všechna ta byrokracie kolem, i to, co se děje kolem vlka. Ale jinak mě zemědělství baví. Počáteční nevědomost je samozřejmě zlatá, ale šel bych do toho znovu. A jestli se všechno povede, mám tu snad i nějaké pokračovatele. Je to náš život.
Váš farmářský krámek byl nějakou dobu uzavřen. Už znovu funguje?
Měli jsme tři čtvrtě roku zavřeno, kromě jiného jsme totiž měli nemocného řezníka. Nyní krámek funguje jednou za čtrnáct dní, nejprve je však potřeba objednat produkty na našem e-shopu. Není problém přijet i bez objednávky, vždycky něco zbývá k volnému prodeji. To je však nejlepší dorazit hned ráno, zájem je pořád velký.
Nabízíte maso pořád ve stejné šíři nabídky?
Ano, máme pořád hovězí, rozšířili jsme také chov mangalic – už jich máme 150 kusů. Prodáváme kuřata v biokvalitě a na podzim už čekají husy a kachny. Z našeho masa vyrábíme masné produkty – párky, salámy… Sortiment jsme tedy určitě neomezili. Nově například nabízíme hovězí vývar, který jsme dříve neměli.
Mezi nejoblíbenější produkty patřil vždy Farmářský mazánek. Ještě ho vyrábíte?
Ano a pořád je to hit. Máme ho s cibulí a bez cibule. Mazánek před lety vyhrál v soutěži Regionální potravina Královéhradeckého kraje.
Vaše produkty nesou označení Regionální produkt Broumovsko. Proč vám to dává smysl?
Nejsme žádný mainstream, který by se prodával v supermarketech a označení Regionální produkt Broumovsko nám pomáhá. Lidé nás podle toho najdou. Přece jen jsme tu „na konci světa“ a regionální značka lidem pomáhá nás objevit. Pomáhá tomu i to, že přes léto máme otevřené bistro, kde z našeho masa děláme hamburgery apod. I to přivede spoustu turistů, kteří by na farmu normálně nepřijeli. Často je to tak, že se staví v létě na hamburger, koupí si maso a stanou se z nich stálí zákazníci.
To, že se věnujeme ještě zpracování masa, je sice práce navíc, ale zase jsme – spolu s Ovčí farmou Menčíkových – jediní, kde se dají produkty přímo ochutnat. Většina ostatních chovatelů prodává dobytek dalším chovatelům, či maso na zpracování jinam. Lidé si tak mohou užít farmu jinak než jen koukat přes plot na krávy.
