„Chci zachraňovat životy,“ je přesvědčena Adéla Nevoránková

René Herzán

Pátek, 21. května 2021

Sdílet na:

Adéla Nevoránková, studentka 2. ročníku Gymnázia Broumov, si nedávno zkusila roli v komparzu připravovaného filmu Tvář pomsty režiséra Petra Hejzlara. Zajímá se o záchranářství, pomáhá propagovat zámek v Adršpachu, je dobrovolná hasička... prostě dívka „tisíce zájmů“.

Jak jsi se k natáčení dostala? Bereš to zatím jako zajímavou zkušenost nebo by ses filmu chtěla věnovat i nadále?

K natáčení jsem se dostala úplně náhodou. V úterý večer mi tatínek poslal odkaz, kde sháněli dobrovolníky na komparz do filmu Tvář pomsty. Neváhala jsem a zkusila jsem napsat slečně produkční. Ještě ten večer mi poslala bližší informace a já jsem věděla, že to musím vyzkoušet. Napsala jsem kamarádům, kteří už komparz hráli, jestli se víkendového natáčení také zúčastní. A ano, nakonec jsme tam jeli všichni tři. Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, je to velice zajímavé, ale zároveň i náročné. Beru to spíše jako příležitost, nedokážu si představit, že bych hrála třeba hlavní roli. Když budu mít možnost účastnit se dalšího komparzu, určitě nebudu váhat a půjdu do toho.   

Se kterými osobnostmi ses u filmu setkala?

U filmu jsem se setkala s Janou Yngland Hruškovou, Tomášem Magnuskem a Alicí Bendovou. Jana Yngland Hrušková je herečka, zpěvačka, moderátorka a aktivistka, streamerka a influencerka. Zároveň je to velice sympatická paní, která se s námi chtěla i vyfotit, což pro mě bylo velice překvapivé. Tomáš Magnusek je herec, autor, režisér a filmový podnikatel. Je známý z natáčení trilogie Bastardů, ve které se snaží popsat dnešní tvrdou realitu. Strašně fajn byl režisér Petr Hejzlar. Největším překvapením pro mě však byla herečka a moderátorka Alice Bendová. 

Nedávno jsi publikovala na stránkách gymnázia a na Našem Broumovsku příspěvek nazvaný Pomáhejme si!. Koho jsi tím chtěla oslovit, nebo dokonce „probudit“?

Tím článkem jsem chtěla „probudit“ úplně všechny. Dnešní doba je velice špatná, a mám pocit, že si nikdo nepomáhá. Nad touhle myšlenkou už přemýšlím delší dobu. Myslím si, že v konkrétních situacích (dopravní nehoda, cukrovka, epilepsie a další nemoci či zranění) se většina bojí dát první pomoc. První pomoc je přitom velmi důležitá, i když chápu, že spousta lidí zpanikaří a neví, co má dělat. Chtěla bych říct, že i když alespoň zavoláte záchranku, tak i tím pomůžete. Dispečink už vás bude navigovat a říkat, co v danou situaci máte dělat. V minulém článku jsem se zmínila o slečně, která na broumovském nádraží dostala epileptický záchvat. Stálo tam hodně lidí, a nikdo nepomohl. Sama jsem také epileptik, a představa, že tam ležím já a všichni stojí a jenom koukají, co se děje, je hrozná…

Za dva roky maturuješ, kam potom zamíříš?

Dva roky jsou pro mě dlouhá doba. Záleží na mém zdravotním stavu, jelikož jsem od mala toužila zachraňovat životy. Bohužel v březnu 2019, kdy jsem se hlásila na střední školy, se mi život obrátil o 180 stupňů. Dostala jsem epileptický záchvat... Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co bych chtěla dělat jiného. Momentálně se léčím a za půl roku mi začnou vysazovat léky. Když bude vše v pořádku, chtěla bych se hlásit na vysokou školu záchranářskou. Když mi to zdravotní stav neumožní, půjdu na medicínu a životy budu zachraňovat i tak. Určitě bych chtěla pracovat ve zdravotnictví.

Co by sis teď zrovna úplně nejvíc přála?

Moje jediné přání? Chtěla bych být zdravá. A ne, jen já, všichni kolem mě! Snad se nám svět vrátí brzy do normálu a vše bude jako dřív.