Povánoční nostalgie – aneb naše "Nesmrtelná teta"

Pohádková smršť a různé postavy pohádkových králů mne přivedla k zamyšlení, jaké má národ představy o dobrých a špatných panovnících (nově politicích, úřednících či vedení samospráv, protože současně sledujeme i zpravodajství...). Co se od nich očekává, jak reagují na jejich vlastnosti, případně zjednodušeně řečeno, zda bojují na straně dobra, či zla. Po několikátém zhlédnutí pohádky "Nesmrtelná teta" jsem přesvědčen, že příběh je nadčasový a stále více odkrývá nahotu naší společnosti a praktiky s jakými je společnost manipulována. Obávám se, že i v rámci řízení společnosti jako firmy, protože personalistika některých firem se nápadně podobá filozofii "tety Závist" – rozdělit kolektiv a společnost (například centrální evidence tržeb atd.). Postavit je proti sobě a snadněji s nimi manipulovat, protože drobné osobní problémy běžných lidí rozmělňují společnou myšlenku a hlavně společný zájem řešit věci, které můžeme společně prosadit. Obávám se, že myšlenky stmelených firemních kolektivů, které jsou "srdcaři", je nenávratně pryč. Pro některé lidi (skupiny lidí), je společenská frustrace cílem! Snadněji se manipuluje s lidmi pod tlakem jejich osobních problémů, než se skupinou lidí, kteří mají svůj názor, cíl a soudržnost...

Vraťme se k pohádkám. Důležitou vlastností dobrých vládců (králů, knížat, obecně řekněme mocipánů po novu i politiků) je v očích národa jejich spravedlnost vůči všem a porozumění prostému lidu. Nemusí být bůhvíjak výkonný. Neexistovaly dotační možnosti – protože hospodařili s tím, co vydělali, vybrali na daních, pokud nevyhrávali války – to si s králem moc v našem národě nespojujeme. Co se neodpouští, je svévole, arogance, mocichtivost, ziskuchtivost a spousta podobných, ne nám neznámých vlastností. Pohádky byly již v minulosti napsány, nafilmovány (mnohdy i modernizovány, případně upraveny k době, ve které se prezentovaly). To nezměníme, ale je otázkou do kdy si uhájí svou krásu romantiky, před tvrdou, mnohdy nechutnou realitou dnešní a obávám se i nadcházející doby. Je to i náš vklad do myšlení dalších generací. A to se nás přímo týká, protože jedna z mála neměnných a spravedlivých věcí je čas a ten je úzce spojen s generační výměnnou – zamysleme se, na kterém konci provazu budeme každý z nás stát...

Nejsem pesimista, ale zde pramení velká část společenské frustrace. Po historicky přicházejících změnách a pohádkových ideálech přichází kocovina. Vysněný a slibovaný "Ječmínek" nejenže stále nepřichází, ale dokonce to vypadá, že vysněný ideální panovník je stále dál a dál. Ztrácí se v mlze, stejně jako naděje. Namísto toho někdo plodí politická a úřední nařízení, která pro nás, obyčejné občany, nemají žádný smysl. Mimo toho, že opět přispíváme do státní kasičky. To není jen desátek, odváděné daně jsou řádově o jiných penězích a nemá to žádný efekt, ani řešení. To už ani nechci komentovat, že nám naši námi volení politici schválili legální porušení svobody - do bytu či domu může vlézt kdokoli s úředním razítkem, paradoxně mimo policisty, který plní své poslání při výkonu své práce.

Tam jsme asi nechtěli nikdy být v minulosti, ale jaksi jsme se k tomu demokraticky opět propracovali a jsme s tou diktovanou totalitou spokojeni. Co nám vyřeší nařízený papír za problém:
• kontrola kotle
• energetický štítek budovy
• novela mysliveckého zákona (volné venčení psů v přírodě, pohyb v přírodě atd...)
• rušení klidu nočního a víkendového klidu
• omezení takzvaných občerstvení ve školách
• dále nechci pokračovat, z úcty ke spotřebě papíru...

Mezilidské vztahy jsou jen na nás, to za nás žádné lejstro nevyřeší. Co nás překvapí příště?! My si opět si najdeme stezičku, která povede za plot, kde se budeme cítit svobodněji...

Nejsem si jistý, zda existuje v našem státě pojem etika vládnutí. Možná ano, ale nejspíš musí přijít básníci typu Villona, či "Špíny", aby nás upozornili a odtrhli od politicky marketingových projektů, slibů a polopravd. Od zájmově prosazených zákonů, vyhlášek a nařízení.

Přeji Vám klidný a úspěšný nadcházející rok s minimem legračních zákonů, vyhlášek a daní.

Článek vyšel v lednovém vydání Broumovských novin